.22.

                                    

                                          
Ráno mě probudí sluneční paprsky. Když vstanu, protáhnu si záda a přejdu k oknu. Venku stojí o auto opřený Ethan a kouří cigaretu. Nevědomky si zkousnu ret a uculím se. Ethan se zadívá do mého okna, zamává mi, a jakmile típne cigaretu, rozejde se dovnitř do domu. Zamknu se v koupelně a podívám se do zrcadla. Vlasy mám rozházené na všechny světové strany a nevypadám úplně přitažlivě. Kartáčem si vlasy rozčešu a stáhnu je do culíku. Obličej si opláchnu studenou vodou, čímž mi trošku zčervená. Vyčistím si zuby, odemknu dveře a vejdu do pokoje. Vedle dveří do koupelny stojí Ethan, přitáhne si mě k sobě za boky a já vyjeknu. „Ahoj." zahuhlá mi do krku a věnuje mi na něj malý polibek. „Ahoj." pípnu a vymaním se z jeho sevření. Zalezu si do šatny a převleču se z kraťasů a trička na spaní. Když si zapínám podprsenku, vleze do šatny Ethan. „Hej!" vyjeknu a rychle si přes hlavu přetáhnu mikinu. „Co je?" zasměje se pobaveně Ethan, já si založím ruce na prsou a změřím si ho zamračeným pohledem. „Pojď sem." zasměje se pobaveně a přitáhne si mě k sobě. Zadívá se mi hluboko do očí a já mám pocit, že vidí až do mého nitra. Jednu ruku mi opatrně položí na zadeček a druhou rukou mě jemně pohladí po tváři. Přitáhne si můj obličej blíže k sobě a políbí mě. „Chyběla jsi mi." šeptne a já se rozesměju. Najednou mě popadne do náruče a já se neubráním vypísknutí. Odnese mě do pokoje, položí mě na postel a hladově mě políbí. Jemně na mě nalehne a svůj polibek prohloubí. Dám mu svoje ruce za krk a přitáhnu si ho blíž. Jednou rukou mi začne vyhrnovat tričko a než ho stačím zastavit, Thomas rozrazí dveře. Rychle se s Ethanem od sebe odtrhneme a já okamžitě zrudnu. „Promiňte. Já, slyšel jsem výkřik, tak jsem se přišel podívat." vykoktá Thomas. „Snídaně je na stole." dodá ještě a odejde. Jakmile zavře dveře, Ethan mě opět zalehne. „Vstávej." zasměju se a odstrčím ho od sebe. „Melisso." pokusí se mě přitáhnout zpátky, ale já se postavím a otevřu dveře na chodbu. „Mám hlad." zazubím se a odejdu do kuchyně za Thomasem. 
                          
„Co budeme dneska dělat?" zeptá se Ethan, když dojíme snídani. „My?" ušklíbnu se a Ethan mi položí ruku na tvář. „Jo, ty a já." uchechtne se a letmo mě políbí. „U Central Parku se koná výstava jedné britské umělkyně, ráda bych tam zašla." usměju se na něho a odnesu talíře do myčky. „To zní dobře, počkám v autě." mrkne na mě a odejde. V pokoji si rychle vezmu batoh, do kterého dám mobil a peněženku, v šatně si obuju boty, popadnu bundu a vydám se za Ethanem. Ethan mezitím v autě zatopil, proto si bundu složím k nohám a zapnu si pás. Rozjedeme se do ulic New Yorku a Ethan si položí ruku na moje stehno. „Věnuj se řízení." vyhrknu pobaveně a jeho ruku odendám. On se pouze ušklíbne a znovu ji na mě položí. „Je tady doprava vůbec někdy klidná?" prsknu pobouřeně a Ethan se zasměje: „V New Yorku není nikdy nic klidnýho." „Ani v neděli?" vydechnu a on přikývne.
                          
Zastavíme před velikou budovou z bílého kamene. Dovnitř vede několik schodů a střechu podpírají mohutné sloupy. Ethan si odepne pás, vystoupí z auta a pomůže mi vystoupit. „Co se to s tebou stalo?" „Vůbec nic." zazubí se a já si obléknu bundu. Rozejdu se dovnitř, Ethan mě dožene a proplete si se mnou prsty. Zkousnu si ret a zrychlím krok. Hned po příchodu zalapám po dechu. Každý obraz je něčím jiným a z každého mluví jiný příběh. „Páni. Je to tady obrovský." zašeptám si pro sebe a rozejdu se k nejbližšímu obrazu. „Tenhle namalovala, když byla stejně stará, jako jsem teď já." řeknu Ethanovi a ten přimhouří oči. „Máš větší talent, než ona." „To ani omylem." ušklíbnu se a otočím se čelem k Ethanovi. „Viděl jsem tvoje kresby, máš velký talent." „Jenže jenom talent nestačí." povzdychnu si. „Jednou budeš mít svojí vlastní výstavu, to mi věř." usměje se na mě a než mu stačím úsměv oplatit, zarazí mě dvě blížící se osoby. Popadnu Ethana za ruku a zatáhnu ho za velkou kytku. „Skrč se!" šeptnu a sama se skrčím. „Pěkný fíkus." poznamená s úšklebkem Ethan a já zakoulím očima. „Melisso? Proč se vlastně schováváme?" „Je tady Becca s Loganem. Nemůžou mě tady vidět." „Myslel jsem, že Becca nemá Logana ráda." „To jsem si myslela taky." přikývnu, „Proto mi je divný, proč tady jsou spolu."