Probudilo mě prudké otevření dveří. Okamžitě jsem vystřelil to sedu a zastříhal ouškama. Dan přišel domů, bezeslova zašel do koupelny. Koukal jsem se vedle sebe, ale Jeff už tam nebyl. Slyšel jsem téct vodu, tak jsem si lehl zpátky. Moment... Můj pohled se zastavil u misky. Je prázdná? Chvíli jsem nechápal, co se stalo. Nakonec mi došlo, že to nejspíš musel udělat Jeff. Vděčně jsem se nad tím pousmál. Zaposlouchal jsem se do tekoucí vody, jejíž její uklidňující zvuk mě kolebal ke spánku.
„Kočičko." ozvalo se po nějaké době. Ouškama jsem střihl za zdrojem. „Pojď za mnou." slyšel jsem, jak si sedá na postel. „A hele, kdo to tu měl hlad?" smál se, na to jsem k němu zvedl vražedný pohled. „Nemrač se, pojď." poklepal rukou vedle sebe. Poslechl jsem, být v posteli by se dalo brát jako odměna, ne?
„Tak je hodny kluk. Lehni." Když jsme oba leželi, přehodil přes nás deku a přítáhl si mě k sobě, co nejblíž. Otočil jsem se k němu zády, jemu to vůbec nevadilo, jen mi omotal ruku kolem bříška.
„Byl jsi tu hodný?" zašeptal mi do ouška.
„A-ano Pane." vykoktal jsem nervózně, protože mi jeho ruka zajela pod tričko.
„Nelhal bys mi, že ne? Víš, že to nedopadne dobře..." ušklíbl se.
„Nelhal." V podstatě jsem neudělal nic špatně. Všechna jeho pravidla byla dodržena. Stejně se bojím že ho něco naštve... Co když se dozví o Jeffovi, nebo granulích? Za ty sice nemůžu, ale nemyslím si, že by ho to zajímalo.
„Nad čím přemýšlíš prcku?"
„Nad ničím, jak to šlo v práci?" pokusil jsem se změnit téma.
„Hm... Fajn, jednou tě tam vezmu, je tam zábava." políbil mě do vlasů, než se otočil na záda. „Ale nemůžu, pokud nejsi plnoletý, to platí i pro kočky, jako jsi ty." podrbal mě na hlavě. Otočil jsem se k němu a položil si hlavičku na jeho hrudník. Hned mě začal hladit ve vlaskach.
„Vstávat kočičko, mám hlad." žduchl do mě, aby mě ze sebe dostal. Mňouknul jsem a šel si umýt zoubky s Dannym.
„Co by sis dal dobrého?" zastavil uprostřed schodů, na to se ke mě otočil.
„To ja nevím." věnoval jsem mu překvapený pohled.
„Jak ti chutnaly granule?" pousmál se, ale bylo to nepříjemné, zlé.
„Odporné." zatvářil jsem se znechuceně.
„Lháři." řekl s úsměvem. Zmateně jsem zastříhal oušky. „Znám Jeffa, ale za to tě teď výjimečně nepotrestám." pohladil mě po tváři. „Nemohl jsi vědět, že to udělá." pomalu sjel rukou na krk, aby mi spravil obojek. Vyděšeně jsem ho sledoval. Nepotrestá mě? Pochopil to? Třeba se s ním vážně dá rozumně mluvit. Najednou jsem, ale ucítil tlak na svém krku.
„Ale lhát se nemá." zavrčel a silně mě narazil na stěnu, až se ni trochu zatmělo před očima. Nadzvedl mě, začal jsem kopat nohama. Chytil jsem ruku, která mě držela pod krkem.
„Pr-pro-prosím." vysoukal jsem ze sebe. Po tváři mi stékaly slzy.
„O co jako?!" zuřil. Jeho stikl zesílil a já zaryl drápky do jeho ruky.
„P-pr-prosím... D-do-dost." nemohl jsem se už nadechnout, taky jsem zesílil stisk na jeho ruce, v naději že mě pustí.
„Ty tady nerozhoduješ!!" zařval a shodil mě ze schodů. Pod schody jsem se schoulil do klubíčka, snažil jsem se popadnout dech mezi vzlyky. Hrozně mě bolela ruka, natiskl jsem si jí na hrudník, aby už byla v bezpečí. Bolelo mě všechno.
„Zkus mi ještě zalhat, zmetku!" vykřikl na mě Dan, když mě překročil. Nechal mě tam ležet a pokračoval do kuchyně.
„Co... Ehm nic jsem neviděl." ovzal se odněkud z povzdálí hlas, neměl jsem sílu k němu zvedlout ouška natisklé k hlavě.
„Zmiz Lucasi." zavrčel Dan.
Stále se mi nedařilo propadnout dech, začal jsem kašlat. Nevěděl jsem co dělat, pořád jsem se dusil.
„Sakra, buď už ticho!" okřil mě, načež mě něco trefilo. Snažil jsem se přestat brečet. Musím se uklidnit, jinak se pořádně nenadechnu. Po chvili se mi podařilo pláč trochu uklidnit. Zkusil jsem se postavit na všechny tři, ve snáze dotat do sebe více vzduchu, ale zatočila se mi hlava a já spadl. Danny si mě vůbec nevšímal, zaslechl jsem jak si pustil televizi. Já jen ležel pod schody a snažil se pravidelně nadechovat, každý nádech bolel.
Podařilo se mi to všechno rozdýchat, dokonce jsem se zkusil posadil. Opřený o zeď jsem si prohlížel svou levou ruku. Nemohl jsem s ní moc hýbat, při každém sebemenším pohybu mnou projela bolest. To nebude dobrý, mám strach. Co když je zlomená?! Co budu dělat? Vzal by mě vůbec co nemocnice? Co když mi to nechá takhle? Nechci mít polámanou packu. Zoufalé začnu mňoukat.
„Ticho!" Neposlechl jsem a mňoukal dál, byl jsem zoufalý, co bude s mou packou? Hrozně to bolí.
„Sakra, tak co je?!" naštvaně ke mě přišel. Okamžitě jsem se skrčil, ruku si schoval a omotal kolem sebe ocásek.
„Co sis udělal?" dřepl si přede mě. Jen jsem tiše mňouknul. „Fajn, když nic tak drž hubu." chtěl vstát, chytl jsem ho. Musím mu to ukázat, snad mi pomůže. Chvíli si mou packu prohlížel.
„Lucasi!!!" zakřičel.
„Co je?" ozval se z druhé strany místnosti.
„Dones mi prosím tě dlahu na levou ruku." požádal ho.
„Myslíš si že jí mám?" zabručel.
„Dělej simulante!" okřikl ho. Lucas po nějaké době opravdu donesl dlahu. Kde to vzal?
„Čau Nicki, možná to bude trochu bolet , pro..."
„Neomlouvej se mu, může si za to sám." přerušil ho Dan. Schoulil jsem se a ruku si zase přitiskl k sobě.
„Nicki natáhni tu ruku na chvili a polož jri tady." ukazal na dlahu, položenou na svém koleni. „Pomůže ti to, lépe to sroste." Poslechl jsem ho, stáhl mi ruku do dlahy. Bolelo to ještě víc než předtím. Pak vytáhl nějaký šátek, který mi pověsil kolem krku. Položil jsem si do něj packu a omotal si kolem ní ocásek.
„Mám nějaké prášky na bolest." navrhl Dannymu.
„Ne, už jsi udělal dost, díky." Dan mu položil ruku na rameno, načež se zvedl. Lucas opět zmizel se svém pokoji.
„Na místo." poručil mi Dan. Pomaličku jsem se došoural ke svému polštáři. Zraněnou packu jsem si položil tak, aby co nejméně bolela a pak si ji zakryl ocáskem.
ČTEŠ
Jenom kočka
Short StoryNicki je neko, které vychovávali opatrovnicti. Ti ho však nabízí k adopci. Jaký život ho čeká? Jak bude vycházet s novým majitelem? Boyxboy 15