32.kapitola - Já vím

                                    

                                          


                          
Celý den probíhal velmi hekticky. S Harrym a ostatními jsme řešili jak se dostat k jeho otci co nejblíže a zároveň aby nás nikdo neviděl a nedal mu echo. Zrovna jsme seděli v černém Nissanu. Tohle auto bylo dost nenápadné a nikdo by neřekl, že v něm sedí král podsvětí. Pozorovali jsme kolemjdoucí a čekali jestli se vynoří někdo z jeho spolku. Artur, který pracoval pro Harryho nám dál potřebné informace k osobám, které jsme potřebovali najít díky informátorům. Připadala jsem si dost napjatě s blížící se nervozitou a zoufalstvím. Zoufalství jsem pociťovala ze dvou důvodů. Za ty dvě hodiny co tu sedíme se nikdo neobjevil a za druhé jsem byla vyčerpaná ze své emocionální tísně. Chtěla jsem aby byl bratr živý a já mohla vymlátit duši z toho hajzla. 
                          
,,Harry tohle trvá celou věčnost. Mám pocit, že se nikdo neukáže. Jako kdyby to věděl."
                          
Ustaraně my vzal ruku, ale ani jednou neuhnul pohledem z lidí na mě. Pořád byl ve střehu. Nechtěl aby mu unikl jakýkoliv detail. 
                          
,,Buď v klidu. Někdy se čeká i osm hodin, než se objeví ten správný okamžik, natož osoba. Podle toho co nám všichni řekli, nejsou jako načasované hodinky. My tohle děláme kvůli policajtům jako jsi ty, ale oni mají svůj kontakt, takže jediný důvod musíme být mi. Vědí to, vědí jak moc po nich jdeme a chceme se mstít."
                          
,,To byla opravdu ukázková řeč, ale nějak mě to neuklidnilo."
                          
Pobaveně se ušklíbl a stiskl mi ještě více ruku.
                          
,,Jsem z toho na ne..."
                          
Pak mi rychle přiložil ruku, kterou měl ještě před chvíli na té mé na mojí pusu.
                          
,,Pššš."
                          
,,Sakra proč?"
                          
Odendala jsem mu ji a zamračila se.
                          
,,Podívej do předu. Asi jsme našli zlatý důl kotě."
                          
Zbystřila jsem, když se na jeho tváři značil veliký úsměv a já hned pohlédla směrem, kterým mi pokynul. 
                          
Na mé tváři se hned začal rýsovat ten samý úsměv. Byl to jeden z nich. Šel po levé ulici, ruce v kapsách. Okamžitě jsme vyskočili z auta a naprosto normálním krokem, ruku v ruce jsme se vydali za ním. 
                          
Samozřejmě jsme mysleli na vše, Moje blonďaté vlasy jsem měla schované pod černou parukou, vlasy se mi táhli až po pás. Harrymu stačila jen kapuce. Nechtěli jsme na sebe hned upozornit vzhledem. Tohle nám mělo aspoň trochu pomoct. Líně jsme se šourali za mužem co si má říkat Moose. Byl to jeden z těch pravých ruk bosse.  Celou cestu křížil uličky, chvilku jsem si myslela, že se nás chce zbavit, ale nakonec zastavil u velké brány kterou otevřel. Aniž by použil klíč, lehce ji otevřel a vstoupil. Dveře směřovali do veliké budovy. Opuštěný sklad, který nikdo nehlídal. Opatrně jsme si stoupli pár metrů od ní. Harry stihl naťukat kód do telefonu a zaslat jej všem jeho mužům. Byl to signál pro akci. Nemuseli jsme ani čekat a okolo nás se postavilo pár aut. Všichni rychle vylezli a seskupili se okolo nás. 
                          
,,Tak jo hoši. Jdeme na to. Všichni si hlídejte záda navzájem. Buďte obezřetní. Nikdy nevíte do čeho vstupujete. Jdeme."
                          
Zavelel a všichni se rozešli za ním, včetně mě. Připravila jsem si svojí zbraň a sundala paruku, která následně letěla na zem. Myslím, že je teď už naprosto zbytečná. Harry otevřel dveře a pomalu jsme vstupovali dovnitř. Světlo do velké prostorné haly prostupovalo skrz okna, která se tvořila s několik tabulek skla. Byli vidět horní patra pospojovaná můstky. Přesně jak jsem si myslela. 
                          
Poslední z mužů zavřel dveře. Stejným tempem jsme procházeli až do prostředka skladu. Harry pokynul abychom zastavili. Na jeho vkus bylo až příliš velké ticho, do doby než se ozvalo cvakání jističů ze zbraní protivníka. Postupně se objevovali ráz na ráz. Okolo nás a nahoře. Byla to naprostá past, kterou jsme mohli očekávat. Místo toho jsme se zachovali jako naprostí amatéři.Naši muži udělali to samé i když to bylo naprosto zbytečné.  
                          
Podívala jsem se na Harryho, který se nerozhlížel. Svůj pohled směřoval na jediné místo, které přímo propaloval. Podívala jsem se stejným směrem kam se díval. Vše mi bylo jasné. Muž, který se k nám přibližoval začal tleskat s úsměvem na tváří. Byl to on. Harryho otec.
                          
,,Bravo, bravo, bravo synu. Myslel jsem si, že hloupější být nemůžeš, ale jak se zdá tak ano."
                          
Pronesl s pobavením v hlase. Jeho pohled spočinul na mě a jeho úsměv se ještě více rozlil po tváři.
                          
,,No to snad ne. Zdá se, že si se nevzdal. Gratuluji ti synu."
                          
Myslela jsem, že Harry něco řekne, ale byl naprosto mimo. Nic neříkal, jen stál a zíral na něho. Jeho otec pokračoval ve své řeči.
                          
,,K tobě se samozřejmě ještě dostanu, ale nejdřív si tady promluvím se slečnou. Mám tady pro tebe překvapení."
                          
Pak se otočil a svou rukou ukázal na místo za ním. Málem mi vypadli oči, chtěla jsem začít křičet. Za ním stál Liam, můj bratr, který měl být mrtvý. Jeho pohled už nebyl přátelský. Byl zlověstný. Pomalu jako jeho otec se přibližoval k nám. Zastavil těsně u Harryho otce, který ho poplácal po zádech. 
                          
,,To snad nemyslíš vážně!"
                          
První věta, první od Harryho. Myslela jsem si, že už snad nepromluví.
                          
,,Vážně sis myslel, že bych nechal svojí sestru po tom všem s někým jako jsi ty? Myslel sis že když si tenkrát za mnou přišel, protože se jí nehodláš vzdát tak to přešlo? Nebo snad abych ti odpustil? To nečekej."
                          
,,Liame, takhle se to dozvědět nemusí."
                          
Harry přímo prosil očima. Musela jsem se do toho vložit i já.
                          
,,Co se děje?"
                          
Otočil se na mě a s bolestně mě chytil za ruku.
                          
,,Zlato, vše co uslyšíš ti můžu vysvětlit. Nechci abys to poslouchala, nechtěj to, moc tě prosím."
                          
Pokývala jsem hlavou na souhlas, že mu rozumím a stočila pohled k Liamovi.
                          
,,Tak povídej bratříčku. Chci to slyšet od mrtvého."
                          
Soucitně se na mě podíval, ale já zůstala naprosto chladná.
                          
,,Za to se moc omlouvám."
                          
,,Mě teď nezajímají tvoje omluvy. Chci vědět co mi chceš říct, bez ohledu na to co všichni chtějí. Důležité je co chci vědět já."
                          
,,Když jsem se dozvěděl, že je Harry s tebou, nevěděl jsem co mám dělat. Pak mě skontaktoval Harryho otec jestli se nechci pomstít."
                          
,,Pomstít za co?"
                          
,,Určitě si slyšela o té dívce, které Harry tolik ublížil. Byla nevinná a hodná."
                          
,,A pointa je kde Liame? Chceš se pomstít za to, že mi Harry taky ubližoval a abych nezažívala to samé?"
                          
Chvíli váhal a pak se nadechl.
                          
,,Ano, protože ta dívka jsi ty Christino."
                          
Zahleděla jsem se do země. Cítila jsem přímo běsnící tlukot Harryho srdce. Já zůstala klidná. Podívala jsem se na Liama s úsměvem a řekla mu dvě slova.
                          
,,Já vím."
                          
............................................................................................................
                          
Velké odhalení. Někdo to z vás tušil a někdo zase ne.
                          
Možná jste, ale všichni čekali jiný způsob jakým se to dozví nebo, že to vůbec ona sama ví. Jsem ráda, že jsem mohla napsat tuhle kapitolu. Tuhle scénu držím v hlavě už půl roku i když jsem jí trochu pozměnila. Není tak úplně jak jsem měla v plánu. :D
                          
Doufám, že se vám tato kapitolka líbila a necháte hlavně komentáře s vašimi pocity ohledně tohohle všeho. Samozřejmě příběh zatím nekončí, ale blížíme se do finiše. :D
                          
Děkuji jinak za ohlasy a hlavně.....máme skoro 20.000 přečtení. Nikdy jsem si nemyslela, že bych toho mohla dosáhnout Jste senzační <3
                          
Pac a pusu <3