Kapitola 21

                                    

                                          
Hudba už dávno utichla, pozvaní se vrátili do svých domovů a život na královském dvoře šel zase dál. Drobná tmavovláska právě stála v trůnním sále a sama sebe se ptala, co zde vůbec dělá. Matt seděl na trůnu a kromě něj a strážných, už zde nikdo další nebyl. 
„Nechceš se posadit?“ nesl se sálem králův hlas.
„A kam? Na tvůj klín?“ pronesla poněkud kousavě. 
„Pokud ti to bude pohodlnější než tohle,“ mávnul rukou vedle sebe.
„Na to zapomeň,“ uchechtla se dívka. „Na trůn si nesednu,“ s tím zamířila k Mattovi. Postavila se po jeho boku. O trůn ovšem ani okem nezavadila. „Myslím, že postojím,“ usoudila nakonec. 
Světlovlásek nic nenamítal. 
„Už víc, jak týden jsi se mnou nemluvil,“ nadhodila. Nezabývala se tím zda ho její slova nerozzuří. Vydržel s ní nepromluvit devět dní. Když chtěl být naštvaný, tak ať si byl. 
„Zaskočilo mě to. Nevěděl jsem, že máš o Anthonyho...“ odkašlal si. „Že máš o mého bratra zájem v romantickém duchu.“
Nad tím dívka protočila očima. „Nemám.“
„Tak proč...“
„Souhlasila jsem, když Rachel napadli,“ přiznala. „Neodsuzuj mě, prosím, za to, co jsem udělala, protože jsem to udělala pro svou Oblast,“ rozhodila zoufale rukama. „Nejsem princezna ani královna, ale i já mám zodpovědnost. Lidé z mého domova doufají, že uspěji. Že se stanu princeznou. Peníze, jež za to obdržela matka, pomohly. Ale jen na chvíli. Kdybych...“ 
„Kdyby sis vzala Anthonyho, získala bys pro ně víc. Získala bys přízeň krále a celého království.“ 
Dívka přikývla. 
„Mou přízeň už máš, tak proč...“
„Kvůli sobě.“ 
To Matt nečekal. 
Kristin si najednou přišla jako ten největší sobec na světě. „Abych se mohla vrátit domů. Pokud by si Anthony vzal jinou, opustila bych královský dvůr a odjela do sedmičky.“
„Chceš odsud tak moc utéct?“ Tohle se králi ani trochu nelíbilo. Přál si, aby zde zůstala. Doufal, že si zámek a vše, co k němu patřilo, zamilovala. Zdála se šťastná. Ne pořád, ale většinu času ano. Očividně se mýlil. 
Jenže Kris skutečně šťastná byla. Nedokázala si však představit, že by své mladší sestřičky nechala čelit vlastnímu osudu stejně, jako Monica nechala ji. Opustila je už jedna starší sestra. Ona nemohla být další. Cítila se za ně zodpovědná. A nejen za ně. Bylo toho tolik, co se za její nepřítomnosti v sedmičce událo. Tyler měl přítelkyni a podle toho, co Kris věděla, bylo jen otázkou času, než se ožení a odejde z domu jejich rodičů. Edwin byl vždy velice ambiciózní a tmavovláska nepochybovala, že si najde práci, jež bude dobře placená. Stejně jako ostatní jeho sourozenci měl i on nějaké peníze od svých rodičů. Vždy se snažil být co nejvíce samostatný. Mohl se na vlastní nohy postavit dříve, než by si všichni přáli. A co pak? Z plnoletých sourozenců už zbývala jen Kristin. Rose bylo šestnáct a přesto, že už se klidně mohla vdát, měla právo být ještě nějaký ten čas dítětem. Kdyby všichni její starší sourozenci byli pryč, zůstala by starost o mladší sestry na ní. Tohle Kristin nechtěla. Sama musela dospět rychleji, než si přála. Spousta dívek v jejích letech nevěděla o zodpovědnosti vůbec nic. Ona už ovšem věděla, co to znamená myslet více na druhé, než sama na sebe. Byla k tomu vedena a když Monica odešla, neměla na výběr. Musela se stát tím, co Rose, Audrey a Kimberly potřebovaly. Vzorem toho, jaké by jednou mohly být. 
Tichý povzdech, jež dívce uniknul ze rtů, král díky krátké vzdálenosti, jež mezi nimi byla, zaslechl. Starostlivě k ní natáhnul ruku. Nedokázal se zlobit. Na ní se zlobit prostě nedokázal. Tmavovláska se posmutněla usmála a svou malou ručku vložila do jeho.
„Co se děje?“ zeptal se král s pohledem upřeným do jejích oříškových očích. Hledal v nich odpověď, jíž se mu z Kristininých úst nedostávalo. 
„Já...“ nedostala příležitost onu větu dokončit. A i kdyby, nic by se tím nezměnilo. Dveře do sálu se začaly otevírat. Kris polekaně vytrhla svou ruku z Mattova jemného sevření a před tělem je spojila v jakýsi ochranný štít.
„Zůstaň,“ zavelel král, když se chystala o kousek vzdálit od trůnu. 
Na jednu stranu se jí jeho pokyn nelíbil. Nebyla jeho služebná. Na druhou stranu za to byla vděčná. Nechtěla se od něj ani hnout. 
První, co tmavovlásku upoutalo, byla spousta červené látky, jež v ní okamžitě vyvolala vzpomínky na Mattovu korunovaci. Pohledem přejela od sukně ohromné róby na korzet, jež byl bílý. Zdobily ho červené kvítky spolu se zelenými listy. Kristin pohlédla do tváře dívky, jež si jí prozatím nevšimla. Blondýnka měla vlasy vyčesané do vysokého drdolu, v němž měla pro ozdobu uchycené další květy. To ovšem nebylo vše. Ve vlasech jí seděla menší korunka, která poukazovala na její titul. Výrazné modré oči, drobný, lehce zvedlý nos, užší vrchní ret, malá brada, kratší, ale úzký krk, ostrá ramena, štíhlé, dlouhé paže, na nichž nechyběla sbírka šperků, ladící ke koruně. Pohled modrých očí se konečně z krále přesunul na dívku, která stála před druhým trůnem. Úsměv dívce zamrzl na rtech. V jednoduchých béžových šatech s krajkovým přehozem, vypadala Kristin impozantně. Pramínky tmavých vlasů se jí vlnily podél obličeje, zatímco zbytek měla sepnutý obyčejnou sponou. Žádné šperky, kromě náhrdelníku, jež jí věnoval sám král, neměla. Dárek od Matta ovšem zakrýval přehoz. I přes zdánlivě obyčejný vzhled nepůsobila jako dvorní dáma. Vypadala jako někdo, kdo do tohoto místa dokonale zapadá. Jako někdo, kdo sem patří. To se blondýnce nelíbilo. Když však pohlédla na její účes, sebejistě se usmála. Kristin změna jejího rozpoložení zmátla. Brzy pochopila. Pokud se skutečně jednalo o princeznu, přijela do zámku s jediným cílem. Ohrozit ho mohla jen jiná princezna. Žádná korunka v dívčiných vlasech, žádné ohrožení. Kristin pocítila žárlivost. Měla pocit, jako kdyby se jí ona dívka chystala připravit o něco, co bylo její. Přišla si směšně. Matt jí nikdy nepatřil. On byl král a ona jen obyčejná dívka, jež se narodila neobyčejným lidem. Nežila v pohádce se šťastným koncem. A i kdyby, její pohádka to nebyla. 
_______________________________________
Rubie:

                            

                                
                            
                              
                                  
                              
                              
                                
                                  
                                  
                                
                              
                             
                            
                            
                          
                          
Kristin: