18. kapitola

                                    

                                          
            
                          
Musím přiznat, že se mi klepaly ruce, když jsem otvírala dveře do bytu. Není se čemu divit. Vedla jsem si muže do soukromého prostoru a k tomu všemu ještě posilněna vínem.
                          
„Tak, tady žiju." Žádná originálnější věta mě nenapadla, takže mi nezbylo nic jiného, než uvést Sama dovnitř tímto klišé.
                          
„Už teď tu všude vidím matčin podpis." Sam se rozhlédl kolem a na tváři se mu usadil lehký úsměv.
                          
Prováděla jsem ho po bytě a zvažovali jsme, v jakém vybavení se můj byt shoduje s vybavením domu Donorů. Nakonec jsme našli patnáct věcí a to zřejmě nebylo zdaleka všechno.
                          
Sama jsem nechala v obýváku, když jsem nám skočila pro pití. Se sklenicemi v ruce jsem ho našla u gramofonu.
                          
„Ten mi sem nechala dát tvoje mamka. Patřil Filipovi." Položila jsem sklenice na konferenční stolek.
                          
„Já vím. Tuhle desku měl nejraději." 
                          
Musela jsem k němu přijít, abych viděla, že měl v ruce desku Jolene. „Ano, často si ji pouštěl. Především písničku Jolene."
                          
„Hodně k ní po nehodě přilnul."
                          
„Ani nevím proč." Zamyslela jsem se ještě jednou nad důvodem Filipova blízkého vztahu k této skladbě, ale nic mě nenapadalo. „Písnička holky, která prosí jinou, aby jí nesváděla muže. To nezní jako něco, k čemu by mě Filip vztah."
                          
Sam se zasmál. „To ne, ale zkus se nad tím zamyslet jako Filip. Nikdy tě nenapadlo, že Jolene není ta hezká a okouzlující dívka, které padají muži k nohám? Co když je Jolene Smrt? Dívka jen prosí Smrt, aby jí nebrala muže, kterého miluje."
                          
Věděla jsem, že takhle ta písnička nebyla napsaná, ale divila jsem se, jak jinak a především snadno se dá téhle verzi uvěřit.
                          
„Pravda je jiná, ale bratr byl vždy více dramatický." Sam položil desku pod jehlu a tu pak přiložil na točící se kolo. Místnost protnuly tóny Filipovy písničky.
                          
„Jak to, že s tebou mluvil?" Samova otázka mě překvapila.
                          
„Nevím." Zalhala jsem a věděla, že jsem Sama neobelhala.
                          
„Je pozdě. Měl bych jít." Vyhrknul Sam po skončení Jolene.
                          
Přikývla jsem a šla za ním směrem ke dveřím. Už byl téměř na chodbě, když se ke mně otočil, aby se se mnou rozloučil, ale jeho nenadálá otočka pro mě byla nepředvídatelná a já do Sama narazila. Jen díky jeho reflexům jsem nespadla na zem. Držel mě na svém těle a naše obličeje dělilo jen málo centimetrů.
                          
„Díky." Vydechla jsem nejen nárazem na jeho hrudník, ale taky energií, která se mnou při tom prohnala.
                          
Oči mu spadly na moje rty, které jsem si musela jazykem navlhčit. I moje oči se přesunuly na jeho ústa. Nevím, jak dlouho jsme si každý promýšleli následující kroky a dýchali ztěžka, ale Sam byl nakonec pohotovější.
                          
„Nashle v práci." Jeho úprk byl rychlý, ale moje zabouchnutí dveří a následný sesun na zem byly rychlejší.
                          
Je to můj šéf a především Filipův bratr...
                          
Další dny v práci jsem se jen utvrdila v tom, že není nejlepší volbou kazit zajeté vztahy. Práce mě naplňovala a nechtěla jsem na tom nic měnit. 
                          
Trvalo měsíc, než jsem byla schopná sestavit ten správný tým lidí na FarmaLux. Vyhýbala jsem se Samovi, jak jen to šlo. Chtěla jsem jen odvést svoji práci, dát do ní všechnu energii. Toby měl spoustu svých starostí, takže už nezkoušel jiná pozvání na večeři či jiná jídla. Nepočítám jednu nebo dvě kávy z automatu.
                          
.
                          
V klidu jsem si seděla v kanceláři a projížděla další z řad papírů k FarmaLux, když mi do kanceláře vpadl Sam.
                          
„Isabello, budu tě potřebovat zítra v deset na gala. Bližší informace ti dá Jojo." A stejně jako přiběhl, taky zmizel.
                          
Klid mi tak skočil. Započala další fáze jednání o kontrakt desetiletí a já věděla, že pokud se něco pokazí, bude to více než jen zlé. 
                          
A jaké byly informace od Jojo? O půl desáté pro mě přijede auto, které mě nalíčenou a vyfiknutou odveze na místo konání výročí založení FarmaLux. Tam na mě bude čekat Sam. Budu chodit davem a pozoroval lidi, které Sam považuje za klíčové.
                          
Co na tom může být složitého?