7. Otázky

                                    

                                          
Neo - normálně
                          
Alex - tučně
                          
Udělal jsem nám palačinky. Udělal jsem jich dostatečně. Snad. Nevím kolik toho sní to malé stvoření.
                          
«»«»«»«»«»
                          
Můj první typ kde bude je kuchyň. Bingo! Na stůl dával palačinky. Další mňamka. Sedl jsem si ke stolu a koukal jsem na tu horu palačinek. ''Sním jich co nejvíc!'' Nad tou představou jsem se olízl, jak mám palačinku v puse a jak mi dělá tu nejlepší chutě.
                          
Už jsem to dal na stůl a do toho přišel Neo. Na ty palačinky koukal zase jako na poklad. ,,Nadej si kolik toho sníš. Pokuď to nesníš všechno tak to budeš mít k večeři.'' Řekl jsem když se olízl. Zase vypadal roztomile.
                          
Hned si nadal čtyři palačinky, jak si dal první sousto tak asi si myslel že se rozpustí. Asi hodně dlouho neměl pořádné jídlo. ,,Dneska jdu na schůzku. Bude od pěti, jestli chceš tak můžeš jít se mnou.'' Oznámil jsem mu dnešní schůzku.
                          
První sousto, Proboha! To je taková dobrota. Když mi oznámil že půjde na nějakou schůzku a že bych s ním mohl jít. Docela mě to překvapilo. Zvedl jsem pohled a zahleděl jsem do jeho smaragdových očích, já vím říkám to pořád. Ale je to pravda.
                          
,,No...jestli b-bych mohl, chtěl b-bych jít s teb-bou.'' ''No páni! Co to se mnou je? Jak to že mě dokáže rozkoktat!'' Ihned jsem sklopil pohled a dal si další sousto té dobroty.
                          
,,Ehm...nechci se t-tě nějak d-dotknout, ale co kdyby jsi mi n-něco o sobě řekl?'' Raději jsem si rychle zacpal pusu palačinkou. Raději jsem se na něj ani nechtěl kouknout, určitě jsem ho naštval.
                          
Trošku mě zaskočil ale ne nadlouho. ,,Uděláme dohodu. Vždycky když já ti odpovím na tvojí otázku tak ty mi pak odpovíš na tu mojí. Souhlasíš?'' Je pravda že když jsem si ho koupil mohl bych o něm vědět víc než jméno a datum narození. Jen přikývl.
                          
,,Kolik ti je?'' No co začnu pěkně zlehka. Chtěl jsem se ho zeptat na rodinu, ale třeba je nemá rád. Takže nejdřív půjdeme od tich nejmíň osobních do nejvíc osobních. Zvedl jsem hlavu aby jsem viděl jeho reakci.
                          
,,Je mi 24.'' Usmál jsem se. ,,A teď já. Kdy ses stal nekem?'' Docela hodně mě to zajímalo. Ani jsem se nesnažil schovat tu zvědavost. Myslím si že schovává spoustu tajemstvích, o kterých ví jen on.
                          
Teď mě zarazil. Tohle si pamatuju přesně. Po týdnu kdy mi bylo patnáct. Zase jsem si vzpoměl jak mi otec trhal ouška a ocas.
                          
,,Když mi b-b-bylo patnáct.'' Rychle jsem si dal do pusy palačinku, ta mi teď asi nejvíc pomáhala se nerozbrečet. Vždycky když jsem na ty hrozné chvilky vzpomínal jsem se rozbrečel, ale ne jen kvůli těm špatným. Kvůli tomu že mě rodiče hned odsoudily. Kvůli vzhledu.
                          
Fajn tak tohle bude citlivé téma. Takže teď osobních otázek necháme bej a půjdeme na ty klasické. ,,Aha, od kdy jsi začal kreslit?'' ''Dokáže kreslit jenom přírodu nebo i něco jiného? Dokázal by nakreslit mě?'' 
                          
  «»«»«»«»«»  
                          
Tak jo další kapitola. Musím ty kapitoly nějak okořenit.
                          
Líbila?
                          
509 slov
                          
  Dryadaliss