21.

                                    

                                          
Maky 
                          
Když jsem vešla do pokoje, Nic seděl na posteli s hlavou sklopenou k zemi. Nejsem jasnovidec, ale bylo mi jasné, že něco není v pořádku. Došla jsem k němu a dala mu ruce na ramena. Okamžitě moje ruce shodil. Polekalo mě to. Couvla jsem o dva kroky dozadu. Nic se postavil a začal přecházet po pokoji. "Promiň. Ale nesmíš se mě dotýkat. Vůbec. Ani letmé, nevinné doteky. Nesmíš mě políbit, ani mě obejmout. Otec přišel na to, že jsme spolu spali. Tohle je trest.  Je mi to líto, Maky." 
                          
Ani jsem si nevšimla, že brečím. Sesunu se k zemi a zamrazí mě, když vidím, že Nic se ani nepohnul. "Lituješ toho ?" zeptám se mezi vzlyky. Bojím se odpovědi. 
                          
Přijde ke mě a klekne si přede mě. "Všechno... Naprosto všechno, jsem myslel upřímně. V ničem jsem ti nelhal a nelituji jediného okamžiku, kdy jsem mohl být s tebou." Nahne se ke mě a políbí mě na čelo. Bolí to. Vím, že je to poslední polibek, který dostanu. Pak se zvedne a odejde z pokoje. 
                          
Nezvednu se. Nemám na to sílu. Brečím. Slzy nejdou zastavit a tak je nechám téct. Sesunu se na zem. Hlava mi leží na nepříliš měkké podlaze. Slzy mi tečou po tvářích a padají mi do vlasů. 
                          
Pak jsem se ale sebrala. Nemůže se mě dotýkat. Je to strašné, ale je v pořádku a budou moct být stále spolu, jen bez dotyků. A krom toho vždy se najde způsob jak zákaz na chvíli obejít. Třeba vánoční obětí, nebo novoroční polibek. Vánoce byli za necelé tři týdny. Těšila se na ně. Měla dobré a vtipné dárky pro každého. Taylor jí s nimi pomáhala. 
                          
Zvedla jsme se ze země a popošla k oknu. Přemýšlela jsem, co budu dělat. Doma jsem si ráda četla, ale tady nemám své knihy. Ale v domě je obrovská knihovna. Jenže nemůžu říct Nickovi. Ne teď. A tak se vydám o patro níž k Taylor. 
                          
Než vstoupím do jejího pokoje uslyším, jak se vevnitř baví s nějakým ženským hlasem. Patří Charlotte. Moc toho neslyším, ale útržky rozhovoru zachytím. "Nepřipadá mi sympatická... Je ubohá. Nesnáším jí jak se plazí po Nickovi." Jednoznačně Charlotte. Pak se ale ozve druhý hlas, Taylořin. "Vím že jí nemáš ráda a chápu to, vždy si byla strašně žárlivá a ať už se ti to líbí nebo ne, Charlott, bráška jí má rád. A já taky. To že ty ne je tady v pořadí." Chvíli bylo ticho. Ale nakonec se znovu ozval Charlottin hlas. "Víš že s ním spala?" Řekla to, jako by to bylo její eso v rukávu. "Myslíš si že to nevím. Bydlím tady a ona si moc myšlenky nechránila. Vím to. A upřímně Charlotte ? On byl její první. Ona ho miluje. Neudělala to pro to co ty. Neudělal to pro společenské postavení, ale protože ho má ráda. Měla jsem z toho větší potěšení, než když ses mu do postele kvartýrovala ty." bylo mi jasné, že mě má Taylor ráda, ale nevěděla jsem, jak moc. Slyšela jsem dupot podpatků a tak jsem se schovala ze závěs na protějším okně. Charlotte kolem mě prosvištěla. Jen co došla ke schodům, vylezla jsem a zaklepala na dveře. 
                          
"Vstupte." Ozvalo se zevnitř. Opatrně jsem vstoupila. "Ach... Maky, ahoj." pozdravila mě s úsměvem Taylor. Usmála jsem se. Rozhodla jsem se jí nezmiňovat o tom, co jsem slyšela. "Tak ty ses vyspala s bráškou?" Z té věty mě zamrazilo. Sklopila jsem hlavu. "Ale no tak... Nemyslela jsme to zle. Vlastně mi to nevadí. Má tě rád. Ale k tomu, co si potřebovala ?" Zvedla jsem hlavu a usmála se. 
                          
"Myslíš že bys mě mohla pustit do knihovny? Jak asi víš, král mě a Nickovi zakázal se dotýkat a máme spolu asi trávit co nejméně času, každopádně se nudím a docela ráda bych si něco přečetla." Snažila jsem se usmát, ale oči se mi zaplavovaly. Řekla jsem to zoufale. Věděla jsem, že mi můj úsměv nezbaští. Ale i tak jsem se pokusila. Přistoupila ke mně a objala mě. Spustila jsem. Začala jsem plakat. "To bude v pohodě. Toho starýho to přejde." Hladila mě po vlasech a opakovala pořád dokola, že to bude dobrý. "Pojď, utři slzy, ukážu ti knihovnu. "
                          
Šli jsme po schodech dolů. Až do přízemí. Pak jsme zahnuli do pravé chodby a šli až na konec. Tam se Taylor zastavila a odemkla dveře. Pustila mě dovnitř a když vstoupila rozsvítila světlo. Ani jsem nečekala, že je to tak velké. "Je to nejimpozantnější místnost v domě." Ozvala se Taylor, když viděla můj výraz. " Je až do třetího patra. Vidíš ty dva kruhy?" Ukázala prstem na dva kruhy na zdech, ke kterým vedli schody. Vypadalo to jako balkón vevnitř. Přikývla jsem. " To je vstup z pater." Úžasem se mi otevřel pusa. "Hele jdu něco zařídit, takže... Nahoře jakoby u třetího patra, tam je zábavná literatura, seřazená do žánrů a ty podle autorů. Jakoby v druhém jsou encyklopedie, kroniky a další kraviny... Je toho nejmíň, ale i tak je toho dost. Tady dole jsou jak vidíš křesla a nějaké spisy, dopisy... sem tam legendy, co se neuklidili... Nějak se v tom zkus zorientovat, ale nahoře je to opravdu zábavná literatura, tu si Nick udržuje. Tak zatím pa. Jo ještě, pak tady zamkni." Podala mi klíče a odešla. Hned jsem zamířila úplně nahoru. 
                          
Když jsem tam došla, Všimla jsem si, že je tu taky pár křesílek a stoleček. Na stolečku ležela otevřená kniha. Koukla jsem se na obal. Rudá jako rubín. Kniha o které jsem říkala Nickovi, že jsem jí četla doma a nemám jí dočtenou. Zvedla jsem ji a podívala se na ní. Byla nová. To znamenalo že, že si ji musel nedávno pořídit. Vedle ní leželi zbylé dva díly. Prolistovala jsem knihou a všimla si, že některé fráze jsou podtrhané. Začala jsem si je pročítat. U některých byli i poznámky. 
                          
Zápisek u pasáže v knize: Ex hoc momento pendet aeternitas (Věčnost tkví v tomto okamžiku), byla napsána poznámka s mým jménem a včerejší datum. Datum, kdy jsem se s Nickem vyspala. Usmála jsem se.  Přetočila jsem si stránku na tu, kde jsem četla já a dala se do čtení. Sem tam jsem také něco napsala. Nevím jestli si to přečte, ale za pokus to stojí.