19

                                    

                                          
„Tak vítej teď na pár dní doma," špitl jsem a šel jsem ji připravit pokoj pro hosty, zatím co ona šla s Michaelem do obýváku.
                          
„Fakt nechci, aby Calumovi někdo ublížil, Den," zaslechl jsem Michaela, když jsem se vracel zpět k nim.
                          
„Já mu nechci ublížit, jen nechci, aby nechal toho, co tolik miluje, proto jsem chtěla tak rychle pryč," odpověděla.
                          
„Chtěla jsi, aby byl v kapele? Proč?" zeptal se Michael.
                          
„Protože jsem taky jen fanynka a jsem v tom, až po uši, chtěla jsem zapomenout na to, co se tu stalo, protože by mě všechny holky nesnášely," řekla Den.
                          
„Ježiši, to je roztomilý, jak jste oba, jeden z toho druhého úplně mimo," zasmál se Michael.
                          
„Notak, Mikey, já to s ním myslím vážně, chci jen, aby už nebyl v depresích, aby byl šťastný,..." pošeptala.
                          
„A aby tě měl rád," zazubil se.
                          
„To asi taky," odpověděla a z venku se ozvala velká rána.
                          
„Jsem tady," pousmál jsem se a sedl jsem k nim.
                          
„Tak, co máte v plánu dělat?" zeptala se Den.
                          
„Já už půjdu spát lidi a vy by jste měli taky," řekl Michael a zvedl se.
                          
„Nevím, jak ty, ale já neusnu, když se blíží bouřka," pošeptala a nervózně koukla na prosklené dveře směrem na zahradu.
                          
„Tak si můžeme jen povídat, hodně toho o tobě ještě nevím," špitl jsem a objal jsem ji kolem ramen.
                          
„Víš vše důležité," usmála se.
                          
„Děkuju, ještě jednou, jsem rád, že jsi zůstala tady a dala mi šanci," řekl jsem a ona opatrně chytila mou ruku.
                          
„Já děkuju tobě, za všechno," odpověděla.
                          
„Tak mi o sobě něco řekni, rád se o tobě něco nového dozvím," usmál jsem se.
                          
„Radši se ptej, já, nedokážu moc dlouho mluvit souvisle," řekla a hlavu si opřela o mé rameno.
                          
„Tak fajn, oblíbené jídlo?" začal jsem.
                          
„Celkově miluju těstoviny, hlavně lasagne a taky pizzu, takže italská kuchyně," odpověděla.
                          
„Dobrá volba, Den," pousmál jsem se.
                          
„Já vím, že jo," řekla.
                          
„Psi nebo kočky?" zeptal jsem se.
                          
„Na kočičí chlupy mám alergii," naznala.
                          
„Tak to si budeme rozumět," špitl jsem.
                          
„Myslíš?" otázala se.
                          
„Určitě," odpověděl jsem a dál jsem se vyptával.