29. část- hádka

                                    

                                          
Momentálně uběhl asi měsíc od doby,  co jsme se vrátili z chaty, a mám pro vás dost novinek. Petr skoro vůbec není doma, pořád má jenom koncerty nebo je ve studiu. To mu neberu, ale on je tam prostě furt. A jakmile je doma tak mu jde jenom o sex, prostě už to není ten Petr co byl  dřív. Myslím si že mu jsem úplně jedno, upřímně čekám kdy se se mnou rozejde, nebo ho načapu s nějakou děvkou. A další novinka je, že jsem každej den strašně unavená, furt jenom bliju, a sním toho málo. Bojím se, co by to mohlo bejt. Počkat. Přece nemůžu bejt-. Ne, to se nemohlo stát. Píčovina. Ale radši se ujistím, že těhotná nejsem. 
Taky se stala ještě další novinka. S Petrem jsme se přestěhovali do hezkýho bytu v Brně, bydlíme kousek od Dominika s Matym, takže se pořád vídáme. No ale teď se přesuneme do přítomnosti. Momentálně je 11 hodin, a Petr před chvilkou odešel do studia. Klasika. Poslední dobu vůbec nejsme spolu, mrzí mě, že už to není jako dřív. Za dnešek už jsem se stihla jednou vyblejt, takže už si radši zajdu pro ten test. 
V lékárně jsem si připadala docela divně. Nikdy by mě nenapadlo že zrovna já si budu kupovat těhotenskej test. Umíte si představit mě jako mámu? Pfff. Vrátím se domů, udělám si test, a chvilku čekám. Nebudu lhát, jsem docela nervózní. Ale z čeho? Přece nemůžu být těhotná. Po chvilce se podívám na test, a zděsím se. Dvě čárky. Kurva. Ne, ne ne. To nemůže být pravda. Já a těhotná? Blbost. Určitě se stala nějaká chyba. Proto se rozhodnu zavolat na gynekologii. Super, dneska mají místo. Doufám, že to je jenom hodně blbej vtip. 
***
Momentálně sedím v čekárně. Nejde ani popsat jak moc nervózní jsem. Po chvilce si mě zavolají do ordinace, a já si lehnu na lehátko. „Gratuluju vám, jste oficiálně těhotná" řekne mi doktor po malým vyšetření a já ztuhnu. „C-cože?" dostanu ze sebe. „Tady máte ultrazvuk" řekne mi doktor s úsměvem, a já si ho prohlídnu. Je to tak malý. Kurva, nemůžu tomu říkat "to". Vždyť za devět měsíců to bude moje dítě. Teda naše dítě. Do píči, vždyť já jsem ráda že po tom všem žiju, teď ještě abych se starala o dítě. 
„Slečno Albrechtová, jste v pořádku?" zamává mi před obličejem doktor, když už dobrých pár minut přemýšlím nad tím, jak to bude. „A-ano, jen jsem to zrovna nečekala" řeknu mu upřímně. „To chápu, ale nebojte se, všechno bude v pořádku" řekne mi s úsměvem, a pak mi ještě poví něco o tom kdy mám přijít na kontrolu a tak. Popravdě ho skoro vůbec neposlouchám, jenom přemýšlím. Hned co vyjdu na čerstvý vzduch, se zděsím. Co když mě Petr odkopne? Stačí že se mnou vůbec netráví čas, to to dítě budu vychovávat sama? To snad není pravda. 
Musím to někomu říct. Petr to radši zatím nebude, ale bude to Maty a Dominik. Jelikož mám pořad klíče, tak bez problému odemknu. „Ahooj Val, co ty tady?" zeptá se mě s radostí Maty a obejme mě. „A-ahoj, já vám musím něco říct" řeknu nervózně klukům. „Povídej, pojď si sednout" řekne mi Dominik. „No, kde začít" spustím. Podám jim můj ultrazvuk, a čekám co z nich vypadne. 
„Ty- ty jsi" řeknou kluci po chvilce zkoumání ultrazvuku. Nejde tam toho moc vidět, takže se jim nedivím že váhali nad tím co to je. „Těhotná" odpovím. „Ty vole to je super, ty budeš máma!" zařve s radostí Maty.  Úsměv jim ale spadne, když uvidí, že já z toho nejsem zrovna nadšená. „Ty to dítě nechceš?" zeptá se mě opatrně Maty. „S Petrem poslední dobou netrávíme moc času, je pořád jenom na koncertech nebo ve studiu a mám pocit že jsem mu úplně ukradená. A když už je teda doma, tak chce jenom mrdat, bojím se mu to říct. Bojím se že mě odkopne" řeknu. 
„Val to se určitě nestane. Petr není kokot a miluje tě, musíš mu jenom říct co ti vadí. Jste pár, musíte si říkat všechno. Určitě to pochopí, a bude moc rád. Přece už má Tondu, tak to pro něj nebude nový. Budete táta a máma, bude to krásný" řekne mi Dominik a pohladí mě. „Přesně tak" souhlasí Maty s úsměvem. „Vážně? Tohle jsem asi potřebovala slyšet, děkuju moc. Teď jenom doufejme že to Petr vezme dobře" řeknu klukům. 
„Jsem si jistej že jo, miluje tě" řekne mi Maty. „Tak jo kluci, děkuju moc, ráda jsem vás viděla, určitě se brzy uvidíme znovu" řeknu klukům. „Určitě jo, tady máš ještě ten ultrazvuk, a ještě jednou gratulujeme, ahoj" řekne mi Dominik a já se s nima obejmu. Rozloučíme se, a já jdu směr byt.  Fakt se bojím jeho reakce, ale nemůžu to v sobě dusit. Vejdu do bytu, a Petr už je překvapivě doma. Dneska nějak brzo. 
„Val kde jsi kurva byla? Víš jak jsem se o tebe bál? Ani telefon jsi mi nezvedla! Bál jsem se že se ti něco stalo!" zařve na mě Petr. Jde vidět že se fakt bál, ale nemůžu na něj bejt hned hodná. „A myslíš si že já se o tebe nebojím když o tobě celý dny nevím? Furt někde lítáš, a když už jsi doma tak se mnou chceš jenom mrdat! Možná kdyby jsi chtěl dělat něco jinýho než mrdat tak by sis všímal že mi je blbě a furt jenom bliju! Je ti úplně jedno že jsem těhotná!" zařvu na něj a okamžitě si zakryju pusu. Kurva. To se neměl dozvědět. Obzvlášť ne v tuhle chvíli. 
Petrův výraz se změní z mírně naštvaného do šokovaného. „C-cože? Ty- ty jsi těhotná?" řekne potichu. „Jo, jsem" řeknu mu se slzama v očích. Fakt mě mrzí že se to musel dozvědět takhle. „Val j-já nevím co na to říct, já-" přeruším ho. „Petře bude lepší když neřekneš nic, už jsi toho řekl dost" řeknu mu podrážděně a odejdu do ložnice. Tam se naplno rozbrečím. Kurva proč já? Co když se se mnou teď rozejde? Vážně se musíme hádat když jsem se teprve před pár hodinama dozvěděla že jsem těhotná? 
Je toho na mě moc. Momentálně brečím do polštáře a přemýšlím nad tím co bude. Co když mě Petr opustí a já na to dítě budu sama? Co když se o to dítě nedokážu postarat? Já přece nemůžu bejt máma! Nemám na to, prostě ne. Před chvílí jsem ještě brala a teď abych se starala o dítě. To nejde. Z mých myšlenek mě ale vyruší Petr otevírající dveře.
„Můžu?" zeptá se tichým hlasem. Mlčím. Vejde dovnitř, a sedne si ke mně na postel. „Princezno neplakej prosím. Pššt, omlouvám se, nechtěl jsem na tebe takhle vyjet, měl jsem o tebe fakt strach, kdyby se ti něco stalo, tak bych bez tebe nemohl žít" řekne mi Petr a přitáhne si mě k sobě. „Já vím že jsem se ti teď vůbec nevěnoval, ale dělali jsme na albu, a bylo toho prostě moc. Omlouvám se že jsem chtěl jenom mrdat, ale libido ve mně pukalo, mrzí mě že jsem si vůbec nevšímal toho že ti je špatně, omlouvám se" řekne mi a nepouští mě z objetí. 
„A teď k tomu našemu dítěti, princezno jestli mi odpustíš, tak vás nikdy neopustím. O to dítě se budu starat, a budu vás milovat jak nejvíc to půjde. Neboj se, nenechám tě v tom samotnou, se vším ti budu pomáhat, a budeš skvělá máma. Budeme rodina jak má být. Miluju tě princezno, a jsem strašně moc rád že můžu mít dítě s někým úžasným jako jsi ty" dokončí svůj monolog a políbí mě. 
Tečou mi slzy. Ne slzy pláče ale slzy štěstí. Tak hezký slova mi dlouho nikdo neřekl.  Petr má pravdu, jak jsem si mohla myslet že by mě opustil? Věřím, že budeme skvělá rodina. A jestli je někdo s kým chci strávit zbytek svého života, je to právě on. Miluju ho, a vím, že o naše dítě se budeme starat jak nejlíp to půjde. „Taky tě miluju, odpouštím ti" řeknu mu, a obejmu ho. „Za 9 měsíců už tady budeme spát tři" řekne Petr, a dá mi pusu na břicho. „Tohle je ono" řeknu mu, a ukážu mu ultrazvuk. „Bude krásný po tobě, uvidíš" řekne mi Petr s úsměvem. „Ne, bude mít krásný modrý očíčka a plný rty po tobě" řeknu mu taky s úsměvem, a začnou se mi přivírat víčka. S myšlenkou jak úžasnej bude Petr táta spokojeně usínám. 
Ahooj, předposlední kapitola. Strašně mě mrzí že už tenhle příběh bude končit, ale nebojte se, určitě není poslední. Moc všem děkuju za neskutečných 1,6 k přečtení, je to pro mě neuvěřitelný. Jste nejlepší, a vidíme se zítra u poslední kapitoly tohohle příběhu. Mějte se hezky🥹🩷
~1447slov~