22. část- proč mi to děláš?

                                    

                                          
Ráno se vzbudím, a hned zkontroluju čas, a taky to jestli mi Petr náhodou něco nenapsal. Jasně že neodepsal. Seru na něj. Dneska jdu zase do Tabarinu, ale ještě předtím jdu s Filipem na oběd. Docela se těším až si pokecáme, je to fajn kluk. Doufám že už dneska nepotkám Sofiana a nestane se to co minule. Ne, to se nestane. Už bych to Petrovi v životě neudělala, a věřím že on mně taky ne. No, to ještě netušíš co dneska uvidíš. Do klubu musím až večer, takže času dost. Proto vstanu, ustelu si, nasnídám se, vypiju kávu, vyčistím si zuby, a nalíčím se. Vyberu si outfit, a hurá za Filipem. 
Říkáte si proč tak brzo? Říkala jsi přece že jdete na oběd. Ano, ale jelikož nejsem zrovna ranní ptáče, tak je u mě naprosto normální že vstávám v 11 hodin. Jdeme do naší oblíbený italský restaurace, miluju těstoviny. Vezmu si teda kabelku, a můžu vyrazit. Dominik je ve studiu, a Maty šel s ním. Jelikož restaurace je chvilku od nás, tak ani neberu auto a jdu pěšky. V dálce už vidím čekat Filipa. „Ahooj" řeknu mu a obejmu ho. „No nazdaar, jak se máš?" zeptá se mě s úsměvem Filip. 
„Jo, dobrý, těšila jsem se na tebe" odpovím mu. „Aww, tak toho si vážím" řekne mi s radostí. „Tak jdeme?" zeptám se ho a ukážu na již zmiňovanou restauraci. „Jasný, jdeme" odpoví mi. Ještě než ale vejdeme dovnitř, tak v dálce zahlédnu Petra kterej nás pozoruje. Jakmile se na něj ale podívám, přeruší náš oční kontakt a jde pryč. „Val, v pohodě?" zeptá se mě Filip. „Jo, jasný, dobrý" odpovím mu, a dělám jakoby nic. 
V restauraci si dám moje oblíbené špagety carbonara, a Filip boloňské. Už jsem vám říkala že miluju těstoviny? Jo? To nevadí, řeknu vám to znova. Miluju těstoviny. Dobrý, už to víte. Na obědě jsme stihli probrat asi úplně všechno, od drbů že spolu chodíme, až po squid game 2. 
„Hej ale že to je dobrý?" zeptá se mě Filip když se dohadujeme o tom, jestli squid game 2 je sračka nebo jestli je dobrá. Já si teda stojím za tím že to je sračka, Filip si myslí pravý opak. „Co se ti  na tom nelíbí?" zeptá se mě Filip. „Všechmo" odpovím mu. „A co se ti na tom líbí?" zeptám se ho. „Všechno" odpoví mi. Jo, konverzace debilů, já vím, někdy je trošku bláznivej, ale to jsem i já, takže ideální dvojka. Kamarádů, samozřejmě. 
„Tak ahoj večer, ráda jsem tě viděla" řeknu Filipovi když jsme po obědě a stojíme před mým domem. „Já tebe" řekne mi s úsměvem, a následně odejde. Jsou asi dvě hodiny odpoledne, ano, byli jsme tam dlouho, a pak jsme ještě zašli na kávu, takže se nemůžete divit že nám to tak trvalo. Mám dost času, přemýšlím co budu dělat. Mohla bych zajít za Petrem, ale nechci to dělat ještě horší, takže ho asi nechám. O Sofianovi ani nemluvím. 
A pak už je tu jenom Maty a Dominik. To jsou všichni kamarádi který mám. Říkáte si že je divný že se nebavím s holkama? Jo, holky se mi vyhýbají, protože nejsem jako ony. Nenosím růžový šatičky a nesleduju mean girls. S klukama si prostě rozumím, ne že bych byla pick me, ale prostě si s nima rozumím víc než s holkama. Doma nic moc nedělám, jenom si pustím nějaký filmy, a trošku tady uklidím. 
Tak jo, jelikož právě je 8 hodin večer, tak už je čas se začít chystat. Vlastně nachystaná už skoro jsem. Mám přijít na devátou, takže docela stíhám. Ještě uvařím večeři, najím se, a nechám tu jídlo klukům. Jdu si vzít šaty, trošku refreshnout můj makeup, a vlasy si jenom rozčešu. Popadnu moji kabelku a můžu vyrazit. Jedu autem, protože mám jistotu že dneska se neožeru. Fajn, panáka si možná dám, ale to je všechno, nic víc. 
Momentálně jsem zaparkovala před klubem, a jdu dovnitř. Hádejte co cítím? Správně, je to tráva. Jak nečekané když jsem v klubu, že? Když už jsme u toho, dala bych si brko, ale nemůžu. Zahlédnu Filipa který už míchá drink. Přijdu k němu, a jakmile mě uvidí tak se mu na tváři objeví úsměv. „Ahoj Val, sluší ti to" řekne mi a obejme mě. Poděkuju mu, a jdu obsloužit lidí který čekají na svůj drink u baru. 
Asi o hodinu později, uslyším z dálky známý hlas. Petr. Rozhlédnu se okolo a najednou ho spatřím. Směje se s nějakou holkou. Au. Po chvilce mě uvidí, a já si všimnu že je sjetej. Jak jinak. Bez emocí se na mě podívá, a táhne tu holku za ruku na záchody. Co tam asi budou dělat? zeptám se sama sebe ironicky. To je takovej kokot, tak já mu tady udělám tohle a on jde, a druhej den mi udělá to samý. A jsme si kvic. Po tváři mi nekontrolovaně steče slza. A další, a další. 
A já si ještě říkala jak mu věřím. Proč jsem tak naivní? Proč věřím lidem? „Val všechno dobrý?" zeptá se mě Filip když si všimne mých slz. Jenom kývnu hlavou, a aniž bych chtěla, tak musím na záchody. Nemůžu tady brečet před všema. Je mi jasný co tam uvidím, a že se rozbrečím ještě víc, ale s tím už nic neudělám. „Já si odskočím, jo?" řeknu Filipovi a on přikývne. Projdu kolem davu lidí, a vejdu dovnitř. Jasně, že slyším jak tam nějaká kurva vzdychá. „Když prcám hoří kostel" řekne té kurvě Petr a najednou se mi začne krev vřít v žilách. 
Proto si počkám až dodělají jejich aktivitu, a jakmile vejdou z kabinky, tak za prvý tý kurvě řeknu ať vypadne, ona na nic nečeká a jde. Petra zastavím, a řeknu mu: „Petře kurva proč? Já ti tady věřím a ty mi uděláš tohle. Já vím, udělala jsem ti to taky ale lituju toho! Ty teď nevíš ani sám o sobě, je ti to úplně jedno! To že jsem to udělala já, neznamená že musíš běžet a udělat to taky! Ty netušíš jak moc mi tímhle ubližuješ!" řeknu mu a dám mu facku. 
„Já moc dobře vím co dělám, a je to čistě moje rozhodnutí.  A ty s tím nic neuděláš, nevím co jsi od toho čekala, že spolu budeme chodit? S takovou courou jako jsi ty? Ne, díky. Mám tady tisíce fanynek lepších než jsi ty, můžu mít na kterou si ukážu. Jsi tak strašně naivní" řekne mi a falešně se zasměje. „Zítra toho budeš litovat" řeknu mu a u toho začínám brečet. 
„Litovat? To určitě" prskne na mě arogantně Petr, a odejde. Hned co odejde, tak propadnu v hysterický pláč. Jak mi tohle mohl říct? Tady jde ukázkově vědět že člověk neví co dělá když v sobě má nějakou látku. Proč si to kurva dal? Co jsem mu kdy udělala že mě takhle trestá? Zítra zase nebude vědět co se stalo. Prostě mu nemůžu věřit že už si nic nedá, naslibuje mi všechno, a nic z toho. 
„Val? Val co se stalo?" přiběhne ke mně Filip když mě spatří ubrečenou na zemi. „Řeknu ti to někdy jindy" dostanu ze sebe. „Dobře, ale teď musíš jít domů, nenechám tě tady takhle" řekne mi. „Ale nemůžeš to za mě všechno udělat ty, jsem v pohodě" zalžu mu. „To teda nejsi. Máš tady auto, odvezu tě domů" oznámí mi milým tónem. „Ale-" nestihnu doříct větu protože mě přeruší. „Ticho, jdeme" nakáže mi, vezme mě do náručí, odnese do auta, a dál už si pamatuju jenom to jak v autě usnu, a Filip mě pokládá do postele. 
Ahooj, moc se vám omlouvám za Petra😭 Petr by se sebou měl začít něco dělat, fakt se chová hnusně:( No, uvidíme jestli s tím něco udělá nebo ne. Lidi chápete to že už takhle kniha má 930 přečtení?🩷 Protože já ne, na začátku jsem nevěděla jestli mám vůbec něco začít psát, jestli to někoho bude bavit, a teď mám tolik přečtení. Neskutečně si toho vážím, děkuju moc, a všem hezké svátky🫶🏻
~1322 slov~