Šťastný den

                                    

                                          
"Kam jedeš? Myslela jsem, že jedeme k tvojí mamce?!"
Jakub zabočil do ulice, vedoucí ven z města. 
Po tom, co nám servírka donesla šampaňské a my se po dlouhých měsících znovu políbili, jsme toho moc nenamluvili. 
Ve vzduchu pořád viselo hodně otázek, na které nezazněla žádná odpověď. Tak moc jsem si to celý chtěla ujasnit, říct mu, jak to všechno bylo, ale jako kdyby nechtěl poslouchat. Nechtěl přijmout fakt, že Dominik je přítel... můj přítel.
"Pojedeme, ale až pozdějc."
Dívala jsem se před sebe a přemýšlela, kam jedeme a proč mi nechce říct víc.
Ujeli jsme pár kilometrů a Jakub odbočil na cestu vedoucí do lesa. Rozbušilo se mi srdce a zrychlil tep, když vypnul motor.
Rozhlédl se kolem a když se ujistil, že není nikdo kolem, poposedl si na sedačce tak, aby na mě viděl.
Byla jsem zmatená a upřímně jsem se i trochu bála.
Pomalu natáhl ruku a položil si ji na sedačku tak, aby se mohl dotknout mých vlasů.
Ten letmý dotek mě vrátil zpátky, když jsme ještě byli spolu šťastní a všechno bylo jako splněný sen.
"Chtěl jsem být s tebou sám. Bez všech těch lidí a jejich pohledů."
Sjel prsty na můj krk, vzápětí mi naskočila husí kůže vzrušením.
Tolik měsíců o samotě bez něj a teď je vedle mě a já si připadám jako při první schůzce.
Pomalu jsem otočila hlavu k němu. V jeho očích se zračila touha. Touha po mně. Kéž bych uměla číst myšlenky.
Hladil mě po tváři, přitiskla jsem se k jeho dlani a vnímala to teplo.
"Pojď ke mně, maličká."
Vzal mě za ramena a přitáhl si mě k sobě.
Objal mě pevně, že jsem sotva mohla dýchat.
"Krásně voníš jako tenkrát."
Každé jeho slovo zvyšovalo mojí touhu po něm.
Bylo mi jedno, že jsme na místě, kde kdykoliv může někdo jít a vidět nás. Chtěla jsem ho a musela ho mít. Vydržela jsem čekat dlouho a teď když ho mám na dosah ruky, nemůžu jinak.
"Chyběl jsi mi, Jakube. Tak strašně moc jsi mi chyběl."
Líbala jsem ho a nasávala jeho vůni, slzy mi stékaly po tváři. Slíbával je a přitom hladil celé mé tělo.
"A ty mně, holčičko. Pojď ke mně. Potřebuju tě cítit. Potřebuju být v tobě."
Odepl mi pás a odtáhl svoji sedačku dál od volantu. Vzal mojí ruku a položil ji do svého klína.
"Vem si ho."
Rozepla jsem pomalu pásek na jeho kalhotách a zajela rukou pod. Nemusel nic říkat, sama jsem poznala, jak moc mě chce.
Obkročmo jsem se na něj posadila a sklonila se nad něj.
Nadzvedl šaty, které jsem měla na sobě a dotkl se tam, kde nikdo jiný nemohl.
Když ucítil na své ruce, že jsem připravená, odhrnul moje kalhotky a posadil si mě na sebe.
Sykla jsem.
"V pohodě, babe?"
Přikývla jsem a nechala se vést. 
Polibky pokryl můj krk a postupoval níž, jak mu bylo v téhle pozici dovoleno.
Zatáhl za výstřih a odkryl moje prsa. Vzdychla jsem a prohnula se v pase.
"Pojď, maličká. Chci, abys křičela slastí. Chci, abys byla jen moje. Jsi moje, že jo?!"
Byla jsem úplně zmámená a neschopná mluvit, zarazil se a přitáhl si můj obličej ke svému.
"Byla jsi s někým jiným?"
Zeptal se najednou. Neřekl jméno, ale já dobře věděla, na koho se ptá.
"Nee, nebyla."
Jeho pohled byl smutný, ale plný naděje, že mi může věřit.
Chytl mě za boky a zrychlil tempo. Netrvalo dlouho a já cítila teplo, rozlévající se mým tělem. Zrychleně oddychoval. Položila jsem se na něj, objal mě a já poslouchala tlukot jeho srdce.
"Seznámíš mě s mojí dcerou?"
Zvedla jsem se a přikývla.
Cestou zpátky zastavil na benzínce a když vybíral dárek pro naší holčičku, odskočila jsem si na záchod. 
Při pohledu do zrcadla jsem se musela usmát, měla jsem růžové tváře, až jsem se zastyděla, že to musí každý poznat.
Zajela jsem rukou do kapes džínové bundy, abych si aspoň trochu namalovala pusu a narazila na kus papíru.
V momentě se mi vybavila chvíle, kdy mi Dominik vtiskl papír do ruky.
Rychle jsem ho vytáhla. Byl to krátký dopis. Opřela jsem se o zeď a začala číst.
Princezničko,
odpusť mi. Musel jsem ho sem zavolat, jinak by ten kretén nic nepochopil. A já  chci, abys byla šťastná. Znamenáš pro mě strašně moc. Všechno, co jsme spolu zažili, vymysleli a udělali, budu mít navždy v srdci. 
Láme mi srdce vzdát se tebe a Dominičky, ale musím, jinak by se tvůj sen nikdy nesplnil.
Do konce života budu litovat, že jsem tě nepotkal jako první. 
Jsi neobyčejná a taková zůstaň.
Děkuju, že ta malá se jmenuje po mně.
Dominik
Sesunula jsem se na zem a brečela. 
Tohle měl být ten šťastný den, ale ne za cenu, že se někdo bude obětovat. 
Proč sakra?
....................................................
Pokračování příště 💗