Restart

                                    

                                          
Tu noc jsem nemohla spát. Seděla jsem na posteli a dívala se, jak Dominik spokojeně spí na malém rozkládacím gauči a nohy mu přečuhují. 
Jeho přítomnost mi vykouzlila úsměv na rtech. Najednou jako kdybych měla naději, že všechno dobře dopadne a bude v pořádku.
Jenže, jak se kolem mě rozprostírala tma, přicházel ke mně démon, který se schovával někde hluboko mě. Pomalu se plížil výš a výš a s ním se zvětšovala moje úzkost. Stěny pokoje se ke mně přibližovaly, až jsem se jich téměř mohla dotknout. Chtěla jsem křičet, ale jako kdyby mě někdo držel za krk a já ze sebe nemohla vydat hlásku.
Najednou byl Dominik tak daleko ode mě, že i kdybych mohla křičet, nejspíš by mě neslyšel.
Před očima se mi promítal film seskládaný ze všech těch krásných chvil s Jakubem.
Slzy mi stékaly po tváři, nemohla jsem dýchat ani se hýbat.
Jakube, proč to muselo takhle skončit. Proč jsi mě nevyslechl? Proč jsi mě tak tvrdohlavě odstrčil?
Proč.....
"Jakubeeee!"
Ani jsem si neuvědomila, že křičím nahlas.
Během okamžiku byl Dominik vedle mě a držel mě v objetí.
"Niko, jsem tady. Dýchej!"
Konečně jsem se mohla nadechnout. Pomalu jsem otevírala oči, které jsem do té doby měla v křeči zavřené. 
Viděla jsem rozmazané postavy kolem mě, několikrát jsem zamrkala, abych zaostřila. První, koho jsem viděla byl Dominik, pomalu uvolnil sevření svých paží, ale nepouštěl mě.
Vedle něj u postele stála babička s mamkou.
Naštěstí byl táta na služební cestě, jinak by asi stropil pěkný divadlo, že nejsem normální, když tady trpím kvůli někomu, kdo mě odkopl.
Mamka s babičkou se na mě ustaraně dívaly, obě byly rozespalé a unavené.
Babička mě chytla za ruku a naklonila se ke mně.
"Takhle to dál nejde, musíš mu to říct."
Vytřeštila jsem oči a všimla si, jak mamka zpozorněla.
"Co komu má říct?" Začala se hned zvědavě vyptávat.
"Co by, že budeš babička."
Mamka těkala pohledem ze mě na babičku a na Dominika.
Babi stála úplně v klidu a přísně se na mě dívala s nevyřčenými slovy, že je to tak lepší.
"Ty jsi těhotná? S ním?" Ukázala na Dominika a babička ji hned zarazila, aby nemohla pokračovat.
"Ne, s tím druhým. Škoda."
Poplácala Dominika po rameni a nechala na něm svoji malou ručku položenou. Dominik se uculil a chytl ji za konečky prstů.
"Babiii." Vydechla jsem.
"No co, za chvíli to stejně neutajíš."
Měla pravdu, tak či tak bych musela s pravdou ven. A takhle se to tak nějak vyřešilo samo.
Byla jsem unavená, chtělo se mi spát. Dominik si toho všiml a tak mamku s babičkou poprosil, jestli by mě mohly nechat v klidu, že zítra je taky den a já jim určitě ráda vše povím.
S tím jsem teda nesouhlasila, ale protože jsem chtěla opravdu klid, rychle jsem všechno odkývala.
Dominik ten večer zůstal u mě, nešel si lehnout na gauč. Držel mě v náručí celou noc. Pokaždé, když jsem sebou mlela a nebo sténala ze spaní, sevřel mě pevněji a pohladil. Několikrát položil svoji ruku na moje ještě ploché břicho a jemně ho hladil.
Kéž bys to byl ty, Jakube.
.........
Pokojem se rozléhalo vyzvánění telefonu. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že je to můj.
"Halo."
Na druhé straně se ozval ženský hlas, prý asistentka ředitele jisté modelingové agentury. 
Začala s tím, že je velice upoutaly moje fotografie v časopise Esquire a že by si se mnou rádi domluvili schůzku.
Rozespale jsem se posadila na posteli, ohlédla jsem se za sebe, Dominik v posteli nebyl.
"Slečno Dominiko, jste tam?" Ozvalo se z druhého konce telefonu.
"Ehm ano. Určitě se domluvíme, můžete mi zavolat tak za hodinku?"
Asistentka s radostí souhlasila a s tím jsme se rozloučily.
"Dobré ráno, princezno." Ozvalo se ode dveří. Ohlédla jsem se a zůstala zírat na Dominika. Stál ve dveřích v rukou držel tác s kafem a koláčem.
"Dobré ráno." Odpověděla jsem a promnula si oči.
"Už je ti lip?" 
Postavil tác na noční stolek a usadil se  vedle mě.
Přikývla jsem a vzpomněla si na to, co se dělo v noci.
"Co dole?" Bála jsem se, že mi odpoví, že moje mamka zoufale sedí s hlavou v dlaních a brečí a můj táta nečekaně přijel ze služební cesty a už připravuje papíry pro právníka, aby vydědil svoji jedinou dceru. Ale nic takového se nekonalo.
"V pohodě, máme pak přijít, až budeme ready. Prý se naobědváme venku a užijeme si ještě hezký počasí, říkala babča."
Usmála jsem s úlevou a naklonila se k němu, měla jsem totiž strašnou chuť ho obejmout. A taky jsem to udělala. 
"Děkuju." Zašeptala jsem a políbila ho na tvář.
Bylo mi s ním krásně, najednou všechny ty věci, co se děly okolo mě, byly jednodušší a energie se mi zase pomalu vlévala do žil. 
..........
"Ano, to by šlo. Ve čtyři hodiny jsem u vás."
Položila jsem telefon, Dominik si mě zvědavě prohlížel a pohledem naznačoval, ať mu rychle řeknu, o co jde.
"Dnes ráno mi volala jedna agentura, že by si se mnou rádi domluvili schůzku ohledně nějaký kampaně."
Pozvedl obočí v očekávání a já pokračovala.
"Ve čtyři mám být u nich."
Se zdviženým obočím si mě prohlížel a bylo patrné, že přemýšlí. Po chvilce se nadechl a usmál se.
"Odvezu tě tam. Ale pak si zajdeme někam na večeři, ok?"
Přikývla jsem a usmála se.
Ten den začal skvěle, možná takový restart. Alespoň v tu chvíli jsem si to myslela...
....................................................
Všechno vypadá jako začátek dokonalého dne, ale bude to tak i ve skutečnosti?
To se dozvíte příště... 💗