Jasmín

                                    

                                          
Sedla jsem do auta a opřela se do sedačky.
Po tom, co mi Jakub zavolal, že už je doma a tím svým sexy hlasem se mě zeptal, kde jsem, vystřelila jsem tam odsud rychlostí blesku a zastavila se až u auta. Nechala jsem tam Dominika sedět, aniž bych mu cokoliv řekla a šla.
Až když jsem za sebou zavřela dveře, došlo mi, že to vůči němu bylo dost nefér. Ale rozhodně jsem neměla v úmyslu se vrátit, všechno mu vysvětlit a jít zase zpátky.
Akorát když se mi v kabelce podařilo najít mobil, ozvalo se zaklepání na okýnko. 
Lekla jsem se tak, že mi mobil vypadl z ruky a zapadl za sedačku.
"Do prdele." Zaklela jsem a otočila se, abych se podívala, kdo to je. 
Do okýnka se skláněl Dominik s nechápavým výrazem.
Stáhla jsem okno a znovu se opřela do sedačky. Při pohledu na něj se mi ulevilo. Ulevilo se mi, že to není Jakub ani Brigita. Měla jsem pocit, že je vidím snad úplně všude.
"Proč jsi utekla?"
Protože jsem zbabělec.
Odpověděla jsem v duchu, ale nahlas jsem to vyslovit nedokázala.
"Volal mi Jakub."
Natáhla jsem se do přihrádky na palubní desce a vytáhla cigarety.
Až když jsem asi potřetí natáhla a vyfoukla kouř, jsem se trochu uklidnila a mohla Dominikovi vysvětlit, co se stalo.
"Sedni si." Pobídla jsem ho, aby si vlezl do auta a nestál takhle venku. Obešel auto a vlezl si dovnitř.
"Nechala jsem mu doma vzkaz, že jedu do města dokoupit nějaký věci na cestu. Myslela jsem, že se vrátí až pozdějc, že budu doma dřív. No ale volal, že už je doma a že za mnou přijede. Tak asi chápeš, že jsem mu nemohla říct, že jsem tady."
Odvrátila jsem zrak a raději se dívala před sebe do lesíka, nemohla jsem mu jen tak v klidu koukat do očí a být naprosto v pohodě.
"Hm, asi by to teď v tuhle chvíli nepochopil. Vlastně by to nikdy nepochopil. Hned by za tím něco viděl a jemu je těžký něco vysvětlovat."
Přikývla jsem. Už jsem dobře věděla, že je Jakub žárlivý a majetnický. Ale já jsem opravdu nic neudělala, až teda na tu pusu, a možná proto mě trápilo svědomí a cítila jsem se jako podvodnice.
"Ser na to, princezno. On se uklidní. Nakonec o nic nejde, ty miluješ jeho a já mám Anetu. No ne?"
Tak ráda bych řekla, že má pravdu, ale když ono to se mnou není tak jednoduchý.
"Hm," špitla jsem a koutkem oka se snažila vidět, jak se u toho tváří.
"No snad ses do mě nezamilovala. I když bych chápal, že se to může stát." Začal se smát a mně v tu chvíli bylo neuvěřitelně trapně.
Nevěděla jsem, jestli jsem se do něj zamilovala. Měla jsem ho ráda jako přítele a bylo mi s ním fajn, ale bylo tam něco víc?
"Jsi kretén, Dominiku." Odbyla jsem ho. Natáhla jsem se přes něj a chystala se mu otevřít dveře, abych mu tím naznačila, že má jít. Jenže jsem netušila, že když tohle udělám, využije situace. Sklonil se k mému krku a zhluboka nasál.
"Krásné voníš. To je jasmín."
Poznal to, můj oblíbený jasmín.
Znovu se sklonil a znovu vdechl vůni.
Cítila jsem, jak mě jeho dech šimrá na krku a propadala se do bezedné propasti, z kterénebylo úniku.
"Myslím, že už bys měl jít."
Snažila jsem se zachránit celou tuhle šílenou situaci. Ale bylo jasný, že z ní jako vítěz nevyjdu.
"Chceš, abych šel?" 
Podívala jsem se mu do očí, plál v nich oheň a to znamenalo jediný, že mu nejsem lhostejná.
Může dokola opakovat, že nejsem jeho typ a že má Anetu, ale pro mě má slabost a s tím jen těžko něco udělá. 
Mohla bych se teď zachovat jako mrcha a stáhnout ho do svých sítí, využít situace a dostat to, co chci. Mít je oba...
Ale taková já jsem nebyla, alespoň ne tenkrát.
Naklonila jsem se k němu ještě blíž, zrychleně dýchal.
"Nezáleží na tom, co já chci, ale co bys měl. Děkuju za varování a teď, prosím, jdi."
Sama ze sebe jsem byla překvapená, že jsem dokázala odolat svodům tohohle kluka, a proto jsem se v duchu poplácala po ramenou.
"Máš pravdu. Tady se stejně nechytám."
Dávno už odjel z našeho místa a já pořád seděla v autě a nehnula se.
Slzy mi stékaly po tvářích. Chtěla jsem ho zavolat zpátky. Nemělo to ale žádný smysl. 
Praštila jsem do volantu, musela jsem si ulevit. Chtělo se mi křičet po tom, co mi řekl.
Dominiku, jak nechytáš? Vždyť já jsem z tebe úplně v prdeli. Jenže jsem taková blbka, že jsem se do toho zamotala a vůbec nemám tušení, jak tyhle pomyslný uzle rozmotat.
Vrazila jsem klíč do zapalování a dupla na plyn, abych v nákupním centru byla dřív než Jakub.
...........
"Chci ti něco říct."  Řekl tajemně Jakub, když jsme spolu zašli po nákupech na pozdní oběd.
Napjatě jsem nastražila uši a čekala, s čím přijde.
"Hned, jak v Brně skončíme, sedneme do auta a jedeme pryč."
Překvapeně jsem na něj vyvalila oči. Už zase měl plán a nezeptal se, co si o tom myslím. Prostě mě zase postavil před hotovou věc a já se s tím mám nějak popasovat. 
"Kam?"
Tak nějak už jsem neměla sílu dělat všechno podle Jakuba. A tak jsem se jen rezignovaně zeptala, kam má v plánu jet.
"Uvidíš."
Naštěstí jsem nemusela odpovídat, spokojil se s mým úsměvem.
Ten den už toho na mě bylo moc. Nejdřív Dominik, teď Jakub.
A tak jsem si mávnutím ruky přivolala servírku a objednala si panáka.
"Neměla bys tolik pít a taky bys to neměla přehánět s tím dalším." Prohodil přísně a sledoval mojí reakci.
"Jasně, tati." Zaprskala jsem a přemýšlela, kde vezmu svoji dávku kouzelné pilulky. 
Potřebovala jsem ji. Bez ní se nedokážu uvolnit a užít si čas s Jakubem bez přetvářky.
Potřebuji svoji dávku euforie...
....................................................
Děkuji za vaše komentáře a podporu. Díky vám skvělé umístění. Tak ráda bych vám řekla, jak příběh skončí, ale ještě nás čeká pár vypjatých situací, protože atmosféra houstne a nebude to pořád tak pěkné.
Pokračování příště 🫶