~ 24 ~

                                    

                                          
"Aha vlastně, promiň. Teprve to čteš." Samozřejmě se Mira za to omlouvat nemusela. "To je v pohodě." Uchechtla se Flóra, a pokračovala ve čtení. 
S Flórou prohodila Mirabel ještě pár slov, a na chvíli se ještě zase vytratila. 
Chvíli trvalo než se Mirabel, holka s kudrlinkami vrátila. Vlastně se ani nevrátila. Zatímco si Flóra četla, ji to nějak moc nevadilo že se Mirabel někam vytratila. Samozřejmě nic ve zlém. Ale Flóra měla ráda čtení v klidu a na čerstvém vzduchu, aspoň od teď. 
Flóra si nevšímala lidí, přírody a ani Camila který za ní přišel a jen tak na ni zíral. Ne nějak divně, spíše pozoroval a obdivoval krásu té dívky a knížku kterou si zrovna dívka četla.
"Ahoj." Pozdravil hnědovlasý kluk s kudrlinkami a jen tak zamával. Flóra zvedla hlavu ze 'své' knížky a koukla se jaký to povědomý hlásek k ní promlouvá. Všimla si Camila. Pohledného kluka, kterého už známe delší dobu a už ho máme docela i v oblibě. "Oh. Ahoj, Camilo." Odpověděla brunetka, a zamávala zpátky. Hnědovlasý kluk se usmál a posadil se vedle ní. Chvíli pozoroval vytištěná slova na papírech v knížce a po chvíli prolomil ticho. "Moje má ti ji dala, že?" Řekl Camilo a svým zrakem pořád pozoroval vytištěná slova na papírech. "Ano. Vy jste ji všichni četli?" Zeptala se Flóra kluka sedícího vedle ní. "Spíše mi ji vždycky mamá čítávala před spaním." Odpověděl kluk a nad svými slovy se usmál. Jak moc svou má miluje, moc času spolu netráví.
"Prý i Dolores." Řekla dívka a pousmála se na chlapce. "Ano." Odpověděl prostě a zvedl se z lavičky. Camilo jako pravý gentelman Flóře podal svou ruku na náznak, aby se ho chytila. Nad touto akcí se oba trošinku začervenali, ale Flóra jeho ruku v okamžiku přijmula. 
Jak spolu Flóra s Camilem ruku v ruce mířili směrem ke Casitě, si Flóra všimla a po chvíli i Camilo dívky s dlouhými kudrnatými vlasy, drdolem a s červenou tradiční sukní. Konkrétně dívka jménem Dolores. Její krása snad nešla vůbec přehlédnout ani na míle daleko. 
"Ahoj, Dolores." Pozdravila Flóra krásku v červené sukni. "Ahoj, Flo. Je skvělé že si mne pamatuješ." Odpověděla nazpátek Dolores. Jak Flóra upadla do kómatu si toho moc nepamatuje, ale všichni se ji představili a všichni ji mile a srdečně uvítali. Dokonce už tu i bydlí a arepy si může brát každičký den. Avšak se svolením. Stejně si Flóra pořád myslí, že něco takového vůbec dělat nemusí. Ale je jim opravdu vděčná. Přece ji i mohli nechat na ulici vyhladovět.
"Copak bych někoho jako ty mohla zapomenout? Leda tak ve snu." Řekla Flóra a doufala že to nevyznělo nějak zvláštně. "Tak takový kompliment bych nejradši slýchávala každý den. Ať z dálky nebo z blízka." Uchechtla se kráska v drdolu. "Děkuji ti moc, Flo." Dodala Dolores, a odtancovala za svým pá, který nebyl ani 5 metrů od nich. 
"Myslím že má sestra má nového oblíbence." Drkl do Flóry loktem Camilo, ale tak aby to nebolelo. Flóra se pousmála a byla připravená jít dovnitř domu. A proč by taky ne? Cítila se tam poslední dobou v bezpečí. A navíc, Casita je schopná pomoci a ochránit. 
"Mi vida!!" Zvolal někdo za Camilovými zády. Camilo se otočil. To stejné udělala Flóra a spatřily Pepu. "Tady jsi, Camilo. Hledala jsem tě všude!" Řekla  udýchaná Pepa a mračila se na svého 15ti letého syna. "Lo siento, mamá. Jsi v pořádku?" Řekl její chlapec, když si všiml že jeho mamá pořád popadá dech. "Já jsem v pohodě, ale neměli jsme udělat náhodou tamtu..hmm..věc?" Řekla Flóřina tía Pepa. "Jak-" Flóra byla přerušena Camilem. "Ale nic, to se dozvíš večer." Řekl Camilo a byl na odchodu společně s jeho maminkou.
Ovšem se Camilo ještě vrátil a dal Flóře polibek na tvář. "Lo siento, mi vida. Ale musím jít. Uvidíme se večer." Oznámil chlapec, který právě zanechal dívku v úžasu stát na místě úplně bez pohybu a odběhnul nejspíš na zbytek dne.