~ 9 ~

                                    

                                          
Flóru zezadu opět někdo chytl, ale tentokrát ji zavázal šátkem oči, a svázal ruce i s nohy. Flóra se snažila dostat z provazů, ale marně. 
                          
Najednou ji chytli dva chlapy za nohy i ruky, a někam ji táhli. Flóra se bála. Nevěděla totiž co se stane. Najednou se začalo víc a víc ochlazovat. Začala slyšet bzučení malinkých brouků, a šumění vody. Hned poznala, že je nejspíš někde blízko vody. 
                          
"Pusťte mě!!" Flóra se začala silně vzpírat. Ale ti muži s ní začali házet, čímž Flóru ještě více vyděsily. Najednou se ozvalo šplouchnutí vody. Flóra se začala ztrácet v hlubokém jezeře poblíž městečka v plamenech.
                          
~ Flora's pov ~
                          
Začala jsem se topit. Světlo nad hladinou bylo čím tím dále ode mě, a já byla čím tím blíže tmě. Já se ale nevzdávala. Začala jsem si ústy sundávat provazy z rukou. Nejdřív mi to vůbec nešlo rozvázat, ale pak provaz alespoň trochu povolil. Nad tím jsem se štěstím pousmála, a pokračovala v mé práci. Už jsem byla skoro na dně jezera, a byla jsem hrozně vyděšená. Nemám moc ráda hloubky, a ani tmu. Tyhle věci mě nehorázně děsí. Začala jsem plakat. Ale pod vodou se všechny slzy hnedka vytratily. 
                          
Pořád jsem se snažila rozvázat provaz ale opravdu to nešlo. Začali mě bolet ústa i zuby, jak jsem se to snažila sundat. Už mi docházel dech, a začalo mě píchat v hrudi. Bylo mi jasné že se utopím. 
                          
Ale na poslední chvíli se mi povedlo provaz na rukou rozvázat. Okamžitě jsem ho z rukou ústy ještě sundala. A začala rukama mávat pod vodou, abych vyplavala. Použila jsem samozřejmě i nohy, ale šlo to docela špatně. Jelikož jsem je měla svázané, a na rozvázání nebyl vůbec čas. Prostě jsem s nimi pohybovala takovým tím stylem "mořská panna". Snad víme.
                          
Až jsem se konečně dostala na hladinu, jsem rychle popadla dech. Konečně vzduch, konečně kyslík. S mojí neschopností jsem neuvěřila ani faktu, že jsem přežila. Sundala jsem si rukama pásek z očí, a doplavala jsem ke břehu. Odpočinula jsem si na takovém malém molu. Který u jezera byl. Chvíli jsem tam jen tak ležela a pořád popadávala dech. 
                          
Potom jsem se opět pustila do rozvazování, ale tentokrát nohou. Opět mi to moc nešlo. Sice jsem měla už volné ruce. Na kterých mi mimochodem zůstal otlačený provaz. Moc to nebolelo, spíše svědilo. - Ale provaz byl fakt pevně utažený, takže se mi to nepodařilo ani uvolnit. 
Vedle mě jsem si všimla nějakého kamínku. Hned jsem ho popadla, a snažila se s jeho pomocí 'přeříznout' provaz. 
                          
Po asi 2 minutách se mi podařilo konečně provaz přeříznout. 
                          
Zvedla jsem se z mola, a vydala se hledat koně. Co si tak pamatuju. Tak jsem z něho seskočila, když jsem běžela na pomoc tomu 'klukovi'. A pak už nevím co se s ním stalo. Doufám že neutekl, a nebo že je v pořádku. 
                          
V městečku jsem spatřila jen shořelé domy. Ani živáčka. A dokonce ani můj kůň tam nebyl.
                          
Kousek za městem jsem spatřila obrovskou horu/kopec. "Co tady dělá něco takového?" Řekla jsem si pro sebe. A vydala se blíž k té věci. Po cestě jsem si ale všimla něčeho, čeho jsem nechtěla...
                          
---------♡︎---------
Jo, já vím. Asi si říkáte "Kde je Camilo?!" "My chceme Camila." "Kdy už se tu objeví Camilo?" A tak dál. Ale nebojte, brzy už se tu objeví. Jen to bude chtít trochu trpělivosti ;)