20.12. Vánoční zázrak

                                    

                                          
Jako každé ráno jsem otevřela své květinářství, které bylo na hlavním náměstí a nachystala veškeré květy, pro které si dnes mé zákaznice měly přijít. Nesměla jsem zapomenou zapnout vánoční osvětlení, i když já už vánoce nijak neslavím. Po tom, co se mi během sekundy převrátil život naruby nemám chuť ani dýchat. Nic mě tu netěší. Prakticky přežívám ze dne na den. Z domu do práce a naopak. Můj osobní život je nudný bez žádné akce.
                          
Ach jo, to bude zase den, pomyslela jsem si a chytla se levé nohy. Už zase ji cítím a dnes je bolest ještě silnější.
                          
Probírala jsem se diářem a připomínala si, jaké objednávky mě čekají po vánocích. Kdyby bylo po mém, mám otevřeno i na Štědrý den, ale moje skvělá kamaradka Spencer mi to přísně zakázala a ji neposlechnout, je jako odjistit granát a to doslova.
                          
Podívala jsem se na první týden v lednu a zastavila se u jednoho telefonního čísla, u kterého jsem neměla napsané jméno. Čí to může být? Pomyslela jsem si a mírně znervózněla. Toto se mi nikdy nestalo. Vždy jsem měla vše perfektní, tak proč tu nemám jméno?
                          
Z mé mírné paniky mě vzbudilo zacinkání dveří a tím ohlášení příchodu zákazníka. Automaticky jsem vstala ze židle a zamířila sinto dopředu květinářství, kde jsem zahlédla starší paní, která se opírala o hůl, a tak tak chodila.
                          
,,Dobrý den," pozdavila jsem ženu, která se hned otočila mým směrem a s úsměvem na rtech mi pozdrav oplatila, ,,mohu vám nějak pomoci?" zeptala jsem se ji a přistoupila blíž k ní.
                          
,,Sháním jednu rostlinu jmenuje se Protea," promluvila na mě žena tak příjemným hlasem.
                          
,,Bohužel ji ve svém květinářství nemám," zarazila jsem se a všimla si, jak je starší paní bledá, ,,je vám dobře? Pojďte posaďte se," pomohla jsem ji ke stoličce, kterou jsem měla u pokladny, ,,počkejte chviličku," pousmála jsem se na ni a odběhla pro sklenku s vodou.
                          
Po chvilce jsem se vracela i se sklenici, ,,tady máte, napijte se," bez protestů se žena napila.
                          
,,Máte velmi dobré srdce," pověděla mi a položila sklenici na pult, ,,cítím z vás silnou auru, která je ale obklopena bolestí. Velkou bolestí, ale nebojte, láska vám zahřeje vaši auru" srdce jako by mi vynechalo několik úderů. Jak může vědět o mé bolesti? Problesklo mi hlavou, ale snažila jsem se na sobě nedat nic znát.
                          
,,Je vám už lépe?"
                          
,,Mnohem děkuji," v tom momentě mě stará paní chytla za ruku, ,,vidíte ten vánoční stromeček. Je nádherný, že ano," zvedla jsem hlavu a jen přikývla, ,,byla jste u něj zblízka?"
                          
,,Ještě jsem neměla tu možnost."
                          
,,Prozradím vám tedy malé tajemství. Na stromě je jedna baňka, která má fialovou barvu. Všechny ostatní jsou zelené nebo červené, ale dole je jen ta jedna. Když si k ní stoupnete a něco si budete přát, vaše přání se vyplní," řekla žena s jiskřičkami v očích.
                          
,,Baňka, která plní přání? Nezlobte se na mě, ale tomu se dá jen těžko věřit," chtěla jsem ještě něco dodat, ale zastavil mě zvuk telefonu, ,,omluvte mě, musím to vzít," usmála jsem se na ni a otočila se k telefonu, který v tu ránu přestal vyzvánět.
                          
,,Možná zavolají později," s těmito slovy jsem se otočila k ženě, ale nikdo nikde, ,,haló? Paní?" volala jsem, dokonce jsem prošla celé květinářství, ale jediné, co po ženě zbylo, byla teplá židle a sklenice. Tohle je děsivé, řekla jsem si nahlas a šla se opět věnovat své práci.