XL.

                                    

                                          
U minulé kapitoly byly nějaké problémy, tak se když tak prosím podívejte, zdali jste ji četli, ať vám nic neunikne. :D



                          
XL. 
                          
POHLED ZOE:
                          
Zima se pomaloučku chýlila ke konci. Byl tu únor a my se vraceli od Marcových rodičů. Trávíme tam společně hodně času, líbí se mi tam. Dnes poprvé jedeme sami. Děti zůstávají na noc. Nebudu lhát, jsem nervózní. Poprvé jsem se takhle oddělili, navíc mám až do zítřejšího večera celý dům pro sebe, se společností Marca, samozřejmě. Mám chuť volat a kontrolovat je každou minutku. Marco se tomu velmi smál, ale pak pochopil, že jsem z toho vážně mimo a raději zavřel klapačku. Avšak sem tam pronese velmi uklidňující větu, jakože bude všechno v pohodě a nemám se strachovat. Domů jsme dorazili krátce po sedmé, Marco si šel dát sprchu a já nám mezitím připravovala večeři. 
                          
,,Co to bude, až to bude?" Marco se vynořil ze dveří, usmíval se, sedal si ke stolu.
                          
,,Taková rychlo čína," odvětila jsem. Ve skutečnosti to bylo jen naložené kuřecí maso dělané na pánvičce s omáčkou. Nic extra. K tomu jsem nám do trouby hodila hranolky. Večeře raz dva. 
                          
,,Voní to krásně, umírám hlady," ušklíbl se. 
                          
,,Už je to hotové, hned to nandávám," pousmála jsem se. 
                          
,,Pořád jsi nervózní?" ptal se, když jsem si sedala ke stolu. 
                          
,,Hm.. Není to že bych tvojí mamce nevěřila, jen ode mě nikdy nebyli tak daleko," pokrčila jsem rameny. 
                          
,,Chápu tě, ale uvidíš, nic se nestane," ujišťoval mě. Jedli jsme, občas prohodili nějakou, usmívali se na toho druhého. Cítila jsem se uvolněně. Opravdu dobře. 
                          
,,Bylo to výborné," povídal, podával mi talíř a křenil se. 
                          
,,Huh, no nevím," špitla jsem. Byla to rychlovka, nebylo na tom co zkazit. Každopádně jsem se pustila do mytí nádobí. Jenže Marco mi začal slídit za zády. Připadal mi lehce nesvůj, jakoby přemýšlel. 
                          
,,Děje se něco?" otočila jsem se přes rameno. 
                          
,,Teď toho nech, chci ti něco ukázat," sebral mi talířek, vypnul vodu a myslím, že by byl i schopný usušit mi ruce. Popadl mě za zápěstí a vedl do ložnice. Nechápala jsem vůbec nic, jen mlčky kráčela za ním. Otevřel dveře, všude byla tma, zahlédla jsem jen světla svíček. Jakmile jsem se rozkoukala pořádně, zalapala jsem po dechu. Postel posetá plátky růží, podlaha kolem taky, všude příjemná vůně a na poličkách svíčky. Vypadalo to jako scénka vystřižená z filmu, taková nádhera. Bohužel pro mě, byla jsem dokonale zmatená z toho všeho a moc nechápala Marcovi úmysly, vždyť tohle všechno je tak strašně romantické a většinou to přece bývá jako předehra pro krásné, dlouhé noci.
                          
,,Zoe, já... Asi jsi pochopila, o co jsem se snažil, ale chci ti říct, že nic z toho se nemusí stát, chtěl jsem ti jenom udělat pěkný Valentýn. Můžeme se třeba jen válet a koukat na filmy, jak jsem slíbil, na nic nebudeme spěchat," natočil se směrem ke mně. On je vlastně dneska Valentýn... Nikdy jsem ho neslavila...
                          
,,Je... Je to nádherné, děkuju," pokusila jsem se o úsměv. Bylo mi spíše do breku, zdálo se mi být až nemožné, že jsem potkala někoho, o kom jsem snila jako puberťačka. Ale pořád jsem byla rozhodnutá, že ještě chci počkat. I když jsme se několikrát líbali, mám ho ráda, tohle je pro mě pořád hodně velký kousek a já neměla na to ho překonat. 
                          
,,Neděkuj a pamatuj, do ničeho tě nenutím," pohladil mě po ruce. 
                          
,,Je to od tebe strašně krásné Marcu, vážím si toho, nikdy jsem si nemyslela, že bych tohle zažila a ty mě překvapuješ každý den, ale... Ale ještě nemůžu, já se na to necítím," koukala jsem se mu do očí, nehnula se z místa, i když jsem věděla že už mi jedna neposedná slza vytekla. Slza smutku i štěstí zároveň.