10. Den 1/2

                                    

                                          
Cathy opět nemohla spát. Ne strachem nebo úzkostí, ale samými neodbytnými myšlenkami. Jak to ta Narcissa jen myslela? Co všechno to mohlo znamenat? A Cathy došla jen k jednomu závěru. Prostě se jí bude muset zeptat. 
                          
Netěšilo ji, že se už druhý den po sobě pokusila překazit ty podivné hrátky, co vedl Remus s Narcissou na pohovce, ale neměla na výběr. Ne pokud chce ještě někdy spát.
                          
A tak přešla z ložnice do obýváku a přisedla si k jejich posteli. „Narcisso, přestaň s nechutnostmi a vylez ven," zavolala tiše, ale věděla, že jí uslyší. Za chvíli se zpod peřiny vynořila blond hlava a chvíli po ní ještě jedna klučičí.
                          
„Pojď ven, chci s tebou mluvit. Ne, nezajímá mě, že brzy bude ráno. A ne, nezajímá mě, že nechceš. Prostě pojď," zatáhla ji za ruku a Narcissa tak neochotně vylezla ven. Cathy ji vytáhla z její oblíbené hry, ale i tak nejspíše měla důvod. Narcissa se ani zdaleka nezlobila tolik, jak by si všichni možná mysleli.
                          
Cathy ji zatáhla do koupelny, kde za nimi pro jistotu zamkla. Opatrnost je opatrnost. Chtěla s ní mluvit nerušeně, a to s otevřenými dveřmi skutečně nešlo.
                          
Narcissa zase viděla, že nebelvírku něco skutečně trápí. A možná jí i trochu chtěla pomoct. Asi si na ni už trochu zvykla.
                          
„Takže co ti leží na...?" chtěla dodat orgán pro vykonávání všech důležitých funkcí, neb mozek se nezdál tak zajímavým.
                          
„Jak jsi to myslela s tím smrtijedstvím?" vypálila ze sebe Cathy okamžitě a bez zdlouhavého vyptávání. Kvůli tomu sem přece přišla.
                          
Narcissa se lehce ušklíbla. „Tak o tohle jde? O tu moji nevinnou poznámku?" usmívala se. 
                          
„Věř mi, že nevinná nebyla," odsekla jí Cathy. Copak mohlo být něco nevinného na obvinění ze smrijedství a nařknutí z budoucího posluhování tomu tupohlavci, co si ani nechce říkat jménem?
                          
„Fajn, možná to nebylo nic, ale ty by sis měla uvědomit, že se to brzy stane. Nemůžeš se tomu pohledu vyhýbat věčně. Patří do Zmijozelu, stará rodina s čistokrevnými kořeny a ještě k tomu..." Narcissa se kousla do rtu, protože měla pocit, že vyzradila příliš.
                          
„Jako ty. Ty patříš k čistokrevné rodině a do Zmijozelu chodíš také. Hodláš se snad připojit?" trochu se odtáhla Cathy.
                          
Narcissa se ušklíbla. „Děláš si srandu? Posluhovat někomu? Já?" smála se, možná až trochu přehnaně, jak si Cathy také všimla.
                          
„Tak co je to něco, co vás dva liší?" vrátila se k původní otázce nebelvírka. Blondýna se pousmála. Viděla Cathy jako někoho, kdo bojuje s větrnými mlýny. Bude stále dokazovat, jak mají čisté úmysly a jak jim to všechno vyjde, ale takhle to nefunguje. Jejich svět není založen na svobodných rozhodnutích. Jen na rodině.
                          
„Cathy," oslovila Narcissa dívku poprvé jménem, až dívka vykulila oči. Nečekala takový projev přátelství. 
                          
„Uvědom si, že ty nejsi jako my. Máš to, co jsme my nikdy neměli. Můžeš si vybrat. Máš snad pocit, že já si budu moct vybrat? Nikdo se mě nezeptá, jestli se chci vdát. Nebo jestli si někoho chci vybrat. Nikdo se mě nezeptá, jestli se chci přidat nebo ne. Prostě najednou budu stát v temné kobce a přede mnou bude stát On a řekne, že si mám zvolit jeho stranu. A co mám v tu chvíli říct? Ne, děkuji, ráda bych si vybrala sama? Ne, takhle to nefunguje. Buď se přidám nebo zemřu, je to jednoduché," vyprávěla blondýna trochu strnule a nejistě. Tohle byly její nejhorší obavy. 
                          
„Pamatuješ si, jak jsme čelili bubákovi?" zeptala se znenadání. Cathy kývla. 
                          
„Všichni se něčeho děsí. Jak si možná pamatuješ, mně tam stál můj otec a oznamoval mi to, co budu dělat další roky. To je to, čeho se někteří z nás bojí. Možnost volby je něco vzácného a ne všichni mají tu možnost. Pokud se vzepřeme, budeme vyškrtnuti a pokud se nevzepřeme jednou nás prostě prodají tomu, kdo nabídne největší cenu. A tou je nyní On. Nedělám si iluze, že se mi to vyhne. Po dokončení školy se prostě stanu součástí toho velkého soukolí," popisovala to, jak nejlépe uměla.