5. Den 2/2

                                    

                                          
Cathy se probudila zděšeně uprostřed noci. Všude byli mozkomoři a vysávali z ní život. Merline! Už skoro dostala polibek, proboha. A taková zima všude. Cathy hmátla vedle sebe. Prázdno na celé posteli. Jak se proboha dostala do postele? A proč je jí taková zima?
                          
Fajn, musíš se uklidnit, rozkazovala si. Co si pamatuje jako poslední věc? Ano, vyzvedli svoje zmijozely. Přesněji ona a Remus. Pak se s nimi vraceli zpátky. Autobusem jeli víc jak tři hodiny a Cathy někde v polovině usnula. Pak se ale probudila a dotáhla se unaveně až do bytu.
                          
Skutečnost, že den předtím nemohli spát a den předtím byla kdesi v restauraci s Remusem, jí vytvořila skvělé podmínky pro spánek. Usnula prakticky hned, jak si sedla na židli v jídelně. Pak už si pamatovala jen to, že se nějak dostala do postele, jenže byla v polospánku.
                          
Byla tak strašně unavená. Tak proč se teď budí s tím, že ji líbají mozkomoři? Vždyť byla v mudlovském světě, tak proč myslela na Azkaban? Možná kvůli Narcisse a Rodolfusovi. Jejich pobyt v cele byl jako Azkaban. Ne, to ne. Málem by v něm přece skončila sama. Ne, na to není vhodná doba.
                          
Cathy se rozhlédla kolem sebe. Už našla zdroj té zimy. Musela nechat otevřené okno, kterým teď dovnitř proudil ledový vzduch. Vánek ji lechtal na kůži a Cathy měla pocit, že jí něco šeptá. Prudkým pohybem zavřela okno. Nebude tu přece mluvit s vánkem.
                          
Stejně se ale probudila a příšerně se jí svíralo srdce. Mohla si to přiznat. Bála se. Nebelvírka Cathy, která by se nebála ani vlastní smrti, se právě teď klepala strachy. A před čím? Před větrem? Nebo snad před mudly? Ne, ne, tohle není můj styl, opakovala si v duchu.
                          
Jenže tma se kolem ní rozprostírala příliš daleko, příliš se svírala. Bylo to absurdní, Cathy se přece nebála tmy, tak proč by zrovna teď měla panikařit? Byla vyrovnaná realistka, přesně jak ji popsal Frank Longbottom. Ach ano, Frank. Ani ten by jí nemohl pomoct se strachem.
                          
Cathy přiskočila ke zdi a prudce rozsvítila, aby zahnala případné mozkomory. Nikde žádný nebyl. Všechno je v pořádku. Proč se plaším, ptala se sama sebe. Lehounce se zasmála a s předstíraným klidem si vlezla zpět do postele. Jen zhasnout se ještě neodvážila.
                          
Otočila se na bok a zavřela oči. Po chvíli je zase otevřela. Nebylo za nimi nic pěkného. To, na co se dívala teď, bylo daleko lepší. Azkaban byl strašné místo. I se všemi mozkomory. Stačilo jí jen pár z nich potkat. Mudlovská Cathy si prohlédla zdi Azkabanu pěkně zblízka.
                          
„Děje se něco?" ozvalo se jí za zády, až Cathy poděšeně vyjekla. Naštvaně se otočila ke dveřím, ve kterých stál ten, který ji hlídal, aby neutekla. Narcissa zrovna spala, na tu přijde řada později. Rodolfus i Narcissa se rozhodli, že si své nebelvíry pěkně pohlídají.
                          
„Tohle už nedělej," varovala ho, když trochu uklidnila tep svého srdce. Zase si lehla, tentokrát na záda a zadívala se do stropu. Vytěsnila to všechno a teď ji to děsilo v tu nejméně vhodnou chvíli. Předstírala, že její problémy neexistují, ale ony tu byly stále. Cathy s nimi ale nemohla nic dělat.
                          
„Ne, všechno je v pořádku," dodala konečně, ale její hlas zněl jako smirkový papír. Ne, dnes už spát nebude. Tohle nedokáže. Stejně jako vždycky, když se to objevilo. Azkaban, mozkomoři, zdi, co se na její tělo lepí a nechtějí se pustit. A pak ten smích. Šílený smích těch odvedle. 
                          
Cathy sebou trhla a rychle vstala. Definitivně spát nebude. Už nikdy. Potřepala hlavou a otočila se ke dveřím. Pokusila se nasadit svůj lhostejný výraz, ale stále se jí to nedařilo. 
                          
„Proč jsi přišel?" zeptala se s nezájmem. Během dne už spolu nějak vycházeli. Trochu.
                          
Rodolfus se zarazil. Proč vlastně přišel? Ach ano, protože měl podezření, že jim nebelvíři zase prchají pryč. A to by nemohl dovolit. S Narcissou už by podruhé neskočil na ty finty mudlů i nebelvírů, ale jistota byla jistota.