LucaEx.
komentáře u knih
V cizích botách
Jojo Moyes
Novinka od Jojo si mě získala. Začátek byl pomalejší a nebyla jsem si úplně jistá, jestli se mi tenhle příběh bude líbit, ale od půlky jsem už nemohla přestat číst, dokud jsem jí nedočetla. Jedna z hlavních hrdinek Sam se potýká s kýblem problémů, jaké si jen dovedete představit. V práci jí šikanuje šéf, rodiče ji využívají a z manžela se vyklubala bačkora hnijící doma na gauči. Má fakt naloženo.
Druhá hlavní hrdinka je od začátku nesnesitelná. Bože, jak ta mi lezla na nervy! Tu pro změnu manžel vykopnul z jejich “bezstarostného života. Bez pasu v cizí zemi, bez peněz a bydlení.
A tak sledujeme jejich boj se životem, až se jejich cesty protnou.
A nutno říct, že holky to opravdu rozjedou a bojují za sebe jako lvice.
A navíc každá má po svém boku skvělé a sympatické přítelkyně, které je drží nad vodou.
Čtení o ženách a pro ženy, čtivé, jak jsme od autorky zvyklé.
Díky Jojo.
Řeka mě volá domů
Eleanor Shearer
Pro mě krásné překvapení.
Ještě nikdy jsem nečetla příběh odehrávající se v Karibiku (do kterého jsem po jedné dovolené tajně zamilovaná), který ale neukazuje ráj na zemi, který jsem viděla já jako turista, ale odkrývá temnou minulost otrokářů a otroků na třtinových plantážích.
Příběh Rachel je poutavý a pokud máte děti i velmi bolestný, až k neuvěření. Ale tak to bylo, tak temná byla historie, neúprosná a krutá. Kdy bílí muži brali děti matkám - otrokyním a prodávali je i na jiné ostrovy už ve velmi útlém věku.
Rachel našla sílu a odvahu, kterou střádala spoustu let, aby své děti opět našla.
Pro mě krásný příběh, psaný barevným jazykem, o době, která byla k jedné lidské rase nesmírně krutá.
A jestli se ještě někdy do Karibiku podívám, určitě si na otroctví vzpomenu a na jeho obyvatele už budu koukat jinak.
Vánoční vyznání
Karen Swan
Myslela jsem si, že knihu Poslední léto autorka jen tak nepřekoná, ale nemohla jsem se mýlit víc.
Vánoční vyznání má krásnou obálku, která ukrývá nádherný příběh.
300 stránek je to pohodička. Ve vyprávění se střídají mladá matka a manželka Natasha a dobrodruh a horolezec Duffy, které spojuje jeden zapomenutý a nalezený plyšák.
A pak přijde posledních 100 stran, které převrátí všechno totálně naruby jako hurikán. Uff, byl to vážně skvělý fičák. Na konci jsem se neubránila slzičkám a čtení jsem si nesmírně užila. Autorčin styl psaní mi neskutečně sedí, hlavní hrdinové jsou sympatičtí, děti roztomilé, psi k sežrání a lidské charaktery, bohužel, až moc skutečné.
Nádhera. Krásná knížka.
Příběh slunečnice
Miriam Blahová
Jak jsem řekla, tak jsem i udělala a po Příběhu akvamarínu jsem si v knihovně půjčila i autorčinu prvotinu. Příběh slunečnice. A opět tleskám.
Miriam Blahová vypráví příběh ze současnosti, ale velmi jemně nás vrací i do minulosti. Doby okupace a začátku války. Spojuje generace, kdy starší předávají moudrost mladším a otevírají jim oči, aby viděli život z té správné perspektivy.
Velmi příjemné čtení, u kterého si odpočinete.
A Příběh mateřídoušky už na mě čeká.
Má léta u Diora
Suzanne Luling
Takový bleskový pohled na založení módního salónu Christian Dior. Pro mě takový předkrm, než si seženu biografii samotného mistra Christiana Diora.
Útlá knížečka v krátkých kapitolách ukazuje jak zajímavý a hektický život vedla Suzanne Lulingová, ředitelka Diorových salónů. Cestování, chystání přehlídek, péče o zákaznice.
Bohužel Suzanne plula hodně po povrchu, ale vypíchla nejdůležitější období salónu a rozhodně mě nalákala a chci se o Diorovi dozvědět víc.
Božidara
Veronika Hájek Hurdová
Božidara je číslo, kašle na konvence, žije si tak, jak chce ona a nikoho nenechá, aby jí diktoval nějaký řád. A nedokáže to změnit ani její sedmnáctiletá vnučka Rosie, která se k babičce přijede schovat před příliš ochranitelskou, manipulativní a diktátorskou matkou. Matkou, která je přesným opakem své vlastní, až moc volnomyšlenkářské matky - Božidary.
Příběh s krásnou, optimistickou obálkou a moc hezkými grafikami uvnitř knihy.
Velmi se mi líbila první třetina knihy, kdy jsem chtěla být aspoň na čas Božidarou, ale chápala jsem i mladou Rosie i perfekcionistickou Miladu. Prostřední část se mi trošku vlekla, ale konec měl spád a zajímavé a lákavé místo děje.
Příběh tří generací žen, která má každá svoje a dá se pochopit každá z nich.
Prostor pro duši
Vlastina Svátková
Útlá knížka, opět s krásnou obálkou mě tentokrát neoslovila tolik, jako Najdeš mě ve tmě. Ale i tak se mi líbila. Četla se lehce, odkrývala životní příběh autorky. Poukazovala na mateřství, lásku mateřskou i partnerskou. Na věčné hledání sebe sama, na vliv rodiny, okolí, společnosti. Na to, že to žádná z nás nemá jednoduché.
Pohladí po duši.
Všude samí lháři
Shari Lapena
Shari Lapena je moje oblíbená autorka, její knihy úplně nevyhledávám, ale ony si evidentně vždy najdou mě. Jako Všude samí lháři.
A že jich v téhle knize bylo!
Velice čtivý příběh o zmizení devítileté Avery jsem slupla jako malinu. Téměř každý v knize něco skrýval, o něčem lhal a to včetně dětí.
Čtení jsem si užila a podle mě určitě patří k tomu lepšímu z její tvorby.
Najdeš mě ve tmě
Vlastina Svátková
Všechno má svůj čas a o knize Vlastiny Svátkové to platí dvojnásob. Pro některé čtenáře totiž ten čas na tuto knihu nikdy nepřijde a někdo jiný se jí může chytit jako tonoucí záchranného kruhu. A s tím by k jejímu čtení i měli přistupovat.
Já jsem ten druhý případ. Nejen, že se mi líbila, ale v mnohém mi i pomohla. Pomohla mi v nelehké životní etapě. V mé vlastní momentální tmě. Otevřela mi oči a řekla, že v tom nejsem sama.
Každý si v ní najde to svoje a pro mě byly některé pasáže až drtivě pravdivé. Kdo nezažil toxický vztah, toxického partnera a jeho narcistickou poruchu osobnosti na vlastní kůži, nepochopí.
Já pochopila a Vlastině děkuji.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
Abych pravdu řekla, byl to pro mě takový lehký příběh z nelehké doby.
Asi nejspíš autorčiným stylem psaní, někdy až moc strohým. Žádné velké emoce, snad jen odtržení mladé maminky od několika měsíčního miminka mnou trochu zacloumalo.
Komunisti, esembáci, Rusáci. Do téhle doby se už ani v knížkách moc ráda nevracím. Četlo se dobře a rychle, ale nevím, jestli si na Hájovnu za pár dní ještě vzpomenu.
Příběh akvamarínu
Miriam Blahová
O knihách Miriam Blahové už nějakou dobu vím, ale zatím jsme se vzájemně míjely, až do teď.
Po Příběhu akvamarínu jsem v naší knihovně sáhla hned, jak jsem do ní po letních prázdninách opět vkročila. Byla to ta správná chvíle.
Příběh se mi moc líbil a ač nejsem velkým fanouškem fantasy, trocha záhadna a nadpřirozena mi vůbec nevadila.
Do Jasmíny jsem se úplně nedokázala vžít, ale chápala jsem její ostýchavost a introvertnost. V závěru se mi líbilo její odhodlání se svým životem něco udělat a někam se posunout, protože to bych do ní na začátku knihy neřekla.
A informace o její nemoci pro mě byly opravdu zajímavé.
Život Joachima mi učaroval, jeho čistá a prostá duše byla balzám. Ráda jsem se dozvěděla, jak se žilo na Jablunkovsku před 200 lety.
Moc povedené a čtivé dílko. Čtení jsem si moc užila a doufám, že mi do cesty brzy přijdou i zbylé autorčiny knihy.
Těším se.
Teorie zmizení
Lucie Brejšová
Právě jsem dočetla a musím říct WOW!
Takový příběh jsem nečekala, anotaci jsem si úplně zapomněla přečíst a postupem doby jsem si při čtení říkala, že mi kniha sedí jak pr… na hrnec.
Padesátileté Marii jsem naprosto rozuměla, i když úplně nesouzním s jejím řešením “krize, nebo slepé uličky, jak chcete, tak jsem obdivovala její odvahu k danému řešení. Klobouk dolů.
Prostřední pasáž knihy, kdy se do knihy vkrade pandemie covidu mi přišla lehce zdlouhavá, ale asi to tak mělo být, abychom pochopili smýšlení i život hlavní hrdinky.
Autorce rozhodně tleskám za velmi čtivý styl psaní, sympatické postavy a krásně bohaté a barvité popisy Paříže i bretaňského pobřeží. Chvílemi jsem měla pocit, že se tam toulám spolu s Marií.
Nemůžu jinak než knihu doporučit. Na dlouhé podzimní i zimní večery.
Pan Masters
T. L. Swan
Pan Masters mě dost zklamal.
Styl autorky je skvělý a v ničem nepokulhává za výbornou sérií Milesův klub, ale celý ten příběh má dost trhlin.
Samotný soudce Masters byl možná sexuální bůh, ale za některé výroky vůči hlavní hrdince a za chování k vlastním dětem by sám zasloužil soudit.
A ženská hlavní hrdinka? Holka z Austrálie s inženýrským titulem? To jako vážně? Chovala se jako puberťačka, nechala sebou zametat a vůbec byla hooodně submisivní. Jen její vztah k dětem byl okouzlující.
Zkrátka jsem měla co dělat, abych knihu dočetla a nevím, jestli se k téhle sérii ještě vrátím.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Jedním slovem parádní.
Kniha má přesně to, co si pod pojmem psychothriller představuji.
Hlavní hrdinka Grace není žádná superhrdinka. Žije v Londýně, stará se o mladší sestru s Downovým syndromem a pomalu se vzdává naděje na vážný vztah a vlastní děti. Ve své naivitě, okouzlení a zamilovanosti sedne na lep prvotřídnímu psychopatovi Jackovi, který jí dostane do smyčky, ze které už chudinka nemůže ven. A já trpěla s ní, nenáviděla toho odpornýho magora a byla napnutá, jak to dopadne.
Moje první kniha od autorky a hned se mrknu po další. Snad budou taky tak vydařené.
Až najdu klíč
Alex Ahndoril (p)
Oddechovka s lehounkým napětím, která se dobře čte.
Knihy Larse Keplera mají úplně jiné grády a s Až najdu klíč bych je vůbec neporovnávala. Přijde mi, že i samotní autoři si chtěli oddechnout a napsat něco klasického.
Já jsem si čtení užila a ráda strávila pár večerů ve Švédsku s vyšetřovatelkou Julií, jejím parťákem Sidem a jednou hodně zvláštní rodinou.
Neklidná růže
Monika J. Čapková
Neklidná růže se mi naprosto trefila do nálady i životní etapy. Potěšila mě a dala naději.
Prvotina Moniky J. Čapkové se hned od prvních stránek jako prvotina rozhodně netváří. Autorka má neuvěřitelnou slovní zásobu, se slovíčky, slovními obraty i přirovnáními umí doslova kouzlit. A vytvořila hrdinku, která baví.
Evelína.
Je jiná, je zvláštní, ale zároveň úplně stejná jako my. A tím my myslím ženy po čtyřicítce a víc. Ukazuje, že život ve čtyřiceti fakt nekončí, že pořád toužíme po lásce, něze, vášni. Chceme si užívat života a hledáme souznění.
Neklidná růže je pro mě krásně ženská, sexy a smyslná, někdy hodně bolavá, ale i vtipná.
Pokud se nebojíte při čtení zamyslet a občas se i zasmát, tak směle do toho. Utrhněte si Neklidnou růži.
Tleskám a gratuluji autorce k její krásné první knížce a přeji jí spousty spokojených čtenářů a čtenářek.
A děkuji za poskytnutí knihy k recenzi. Moc jsem si čtení užila a myslím, že jsem ji nečetla naposled.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Páni, to bylo dobré. Čtivé, svižné, napínavé.
Příběh o záměně novorozenců v Anglii, kdy jeden z rodičovských párů záměnu odhalí až ve dvou letech dětí. Úřední mašinérie, sociálka soudy a navrch jeden prvotřídní okouzlující psychopat.
Co víc si přát na udolání čtecí krize. Já jsem si čtení užila a doporučuji.
Světlo v nás: Jak si poradit v nejisté době
Michelle Obama
První kniha Michelle Obama Můj příběh mě oslovila a moc se mi líbila. Světlo v nás je trošku jiná, víc motivační a na její čtení i pochopení musí mít čtenář už něco za sebou. Nějaké ty životní kopance, uvědomění a hlavně tu správnou náladu.
Mě se načasování povedlo, protože neprožívám zrovna nejrůžovější životní období a snaha motivovat u mě momentálně padla na úrodnou půdu.
Michelle umí vyprávět a povzbuzovat, nenásilně a laskavě přenášet nejen svoje životní moudra na čtenáře. Pokud sám čtenář chce.
Pouští nás do svého života, ukazuje všechny jeho aspekty, pochyby, lásku, rodinné vazby a snahu měnit svět k lepšímu. Má můj obdiv, na tom se po přečtení i její druhé knihy nic nemění.
Ve špatné rodině
Tarryn Fisher
Za mě čtivé a svižné, když si zrovna potřebuji odpočinout od romantických příběhů.
Tarryn Fisher nám naservírovala příběh vyprávěný z pohledu dvou žen. Winnie, která žije v krásném domě, má hezkou rodinu, jedno nepěkné tajemství a běžné starosti.
Juno je bezdomovkyně, bývalá psychoterapeutka, která také žije v krásném domě, ale pod podlahou, s Winnie a její rodinou. Je to žena, která vždycky až moc strkala nos do cizích záležitostí, což se jí mnohdy nevyplatilo. Ale nepoučila se a tak začala čmuchat i kolem rodiny, se kterou na chvilku žila, aniž by to oni věděli.
Oddychovka s lehounkým napětím. Nezklamala.
Nezapomeň na nás
Laura Kneidl
Předem musím uvést, že rozhodně nejsem cílovka, i když mám romantické příběhy ze školního prostředí velmi ráda, Laura Kneidl tuto knihu určitě nepsala pro mou věkovou kategorii.
I když první dva díly jsem opravdu hltala, třetí je pro mě velkým zklamáním a dost jsem se s ním trápila. Ráda jsem se vrátila za Lucou a Sage z prvních dvou dílů, kteří zde byli ale jen okrajově a těšila se na vyprávění April. Ale pro mě to bylo hodně YA, naivňoučké, ploché, nezajímavé. Ale znovu opakuji, nejsem cílovka. Mladším čtenářkám se určitě Nezapomeň na mě bude líbit víc. Mě příběh neoslovil, mezi April a Gavinem jsem necítila žádnou chemii. Sorry.
