Všechny frakce mě nesnáší, konstantně se mi rozmrdávají zbraně, rozsračkovaná ekonomika a kurevsky těžká obtížnost, která připomíná F5 & F8 simulátor. Přesně to, co jsem od S.T.A.L.K.E.R. 2 čekal.

Hra simuluje průměrný život východoevropana. Ráno vstanu, vezmu cíčko s energetákem a po cestě do fabriky zabiju pár čoklů a tamní obyvatele tmavší pleti. Na večer posbírám levitující šutry, zamířím do krčmy, kde si sednu s chábrama u zapáleného barelu. Hra perfektně zobrazuje kontrast mezi krásou zóny a zohavenou prdelí tlustoprda. Jednu chvilku běhám po makovém poli a mám pocit, jako bych byl v nebi, a tu druhou skáču po nukleárních reaktorech Homera Simpsona, během toho, co mi krysy žerou zaživa nohu. Zóna je opravdu veliká, je zhruba 8x větší než celá trilogie dohromady, a i přesto je plná k ♥♥♥♥♥♥ posmání vtipných vedlejšáků, easter eggů, eventů a zajímavých míst. Už jako malého spermáka mě noci ve Stalkerovi k posrání děsily. Tenhle díl není výjimkou, baterka stojí za vyližprdel, a tak se neustále ohlížím okolo sebe. Post-sovětská atmosféra zde absolutně srší a moje melancholické srdce by to nemohlo udělat šťastnějším.

Gameplay je absolutní veledílo největších zkurvysynů (a to je dobře). Lékárničky, obvazy a protiradiační mrdky budete spotřebovávat častěji, než je budete shánět. Náboje jsou velký problém, protože jsou poměrně nedostatkové, a tak vám nebude zbývat nic jiného než s nimi šetřit a dávat perfektní hlavy, teda pokud se vám dřív nerozmrdá zbraň. Sound design je absolutní orgáč pro uši, pípání detektorů, zvuky PDAčka a výborný výběr hudby v radiu. Nicméně hra není bezchybná. Velice otřesná optimalizace, kterou už bohužel UE5 přináší, je zde vidět. Mnohdy se mi stává, že musím restartovat nebo načíst hru, protože se to nedá snést, a to převážně v overcrowded lokacích. Druhý největší problém hry je AI. Hra má mít A-LIFE 2.0, ale ten bohužel nefunguje, jak má. Nepřátelé se mnohdy spawnou přímo za vámi, nebo až místo opustíte, a může to místy působit trapně. Některé funkce mi chybí, jako například sbírání orgánů z příšer, něco, co v předchozích dílech bylo, a tady to bohužel dělá souboje s potvorami méně odměňující.

Závěr je takový, že můžu být vděčný, že tahle hra vůbec vyšla. GSC tým si prošel absolutním peklem, aby tohoto miláška dostal na povrch světla. Od covidu až po válku, která si přinesla oběti v jejich tvůrčím týmu. Hra se stala absolutním standartou ukrajinské vůle boje a vytrvalosti. Hra si v aktuálním stavu zaslouží 8/10, ale jsem ochoten to změnit na 9/10, pokud se dva aktuálně největší problémy se hrou v budoucnu opraví.

Pamatuju si to, jako by to bylo včera, když jsem si koupil Dark Souls. Psal se rok 2018, když jsem si hru pořídil na stránkách třetí strany, za mobilní kredit, který mi každý měsíc doplňovala máma.

Při prvním zapnutí jsem byl znechucen rozmazanou grafikou, obtížností a ovladatelností na PC, kvůli které jsem byl nucen si pořídit ovladač. Ptal jsem se, jak může tato hra mít tak vysoká hodnocení, a rozhodl se, že to už nikdy nezapnu.

Po několika měsících jsme jeli se školou na třídenní výlet. Byla to docela sranda plácat se přes zadky s kámošema a společně se osahávat ve sprchách. Nicméně jídlo chutnalo nějak divně. Po návratu domů jsme všichni dostali totální sračku a chytili jsme salmonelu. Měl jsem prdel jako požární hydrant a dieta mě neskutečně srala. Po několika dnech nudného ležení v posteli jsem si řekl, že znovu zkusím Dark Souls.

Po asi desáté smrti na Capra Demonovi jsem hodil ovladač na postel a běžel jsem se vysrat. Při návratu jsem si omylem sednul na ovladač a moje postava seběhla z hradeb a umřela. Po objevení vlivu vibrací na můj rektální otvor jsem byl v sedmém nebi, a já Dark Souls od té doby nehrál jinak.

Hra je docela dobrá. 10/10