Pohlreichův kult
Pohlreichův kult je neoficiálním názvem soudobé české sekty, uctívající gastrodémona Zdeňka Pohlreicha. V současnosti je Pohlreichův kult jednou z nejnebezpečnějších náboženských organizací v Evropě. O současném vůdci kultu Romanu Vaňkovi se například na výroční konferenci padouchů vyjádřil Asahara Šókó, zakladatel nechvalně proslulé japonské sekty Óm Šinrikjó, "že to je nebezpečnej magor".
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Pohlreichův kult je náboženstvím novým; veřejně se šíří teprve asi tři roky, kdy díky televiznímu pořadu Ano, šéfe! začala raketově stoupat Pohlreichova popularita mezi prostým lidem. Naprostou většinu všech věřících tvoří kuchaři, pomocný personál či prvovoliči TOP 09 - prostí, na duchu slabší jedinci, kteří naivně věří, že se v ČR někdy přestanou vařit blafy. Tato utopická idea je společným a hlavním jmenovatelem celého učení Pohlreichovců. Ti také věří v "Šéfův příchod z daleké země za oceánem, po kterém smete do vod zpěněné Vltavy všechny Babice, Macky viditelné a mraženou zeleninu a kečupy, jakož i vegetu a magi (...) a pravý demi glace zavládne na věky v této zemi." Pohlreichovi uctívači jsou vůči svému bohu velmi nekritičtí a mnohdy neváhají sáhnout i k fyzickému násilí, aby ochránili čest a zájmy svého pána (například v roce 2009 napadli vejci Jiřího Paroubka, bývalého velekněze uctívačů Pohlreichistického pekla, zvaného paradoxně RaJ). Do budoucna nelze vyloučit ani možné bombové útoky na některé segmenty potravinářského průmyslu.
Struktura[editovat | editovat zdroj]
Organizační struktura je nejasná. Obecně existují v hierarchii kultu tři základní stupně:
1) KUCHTÍCI - nejnižší typ věřícího. Vpodstatě je používán na pomocné a nevděčné práce; symbolem kuchtíka je jedna zakroucená vařená domácí nudle. Pokud Kuchtík projeví dostatek iniciativy, je Šéfem povýšen do druhého stupně.
2) PINGLOVÉ - koordinují Kuchtíky, hlídají jejich indoktrinaci, jsou prostředníky mezi Šéfy a Kuchtíky; na jednoho Pingla připadá asi 20 - 25 Kuchtíků.
3) Šéfové - původní kroužek kuchařů sdružených okolo PRAKULu - ústřední rada kultu. Určuje dogmatiku, dbá na čistotu víry a určuje směřování a dlouhodobé cíle kultu.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Samotné uctívání Pohlreicha má snad původ už někdy v půli 90. let, kdy se mu v soukromí pražských hotelů (např. Alcron) začalo věnovat několik kuchařů a fanatických gastronautů, sdružených okolo Romana Vaňka a jeho PRAKULu (Pražská akční kulinářská unistická liga), což je militantní ultrakonzervativní organizace s nejasným pozadím a financováním, jejímž cílem je prosazování gastropurismu v postkomunistických oblastech všemi prostředky. Po prozrazení několika lobbistů v SZÚ a skandálu s pašováním nekvalitních italských rondonů vyrobených ze zmetkové mozzarelly se Vaněk rozhodl, že Aktivity PRAKULu skryje pod plášť náboženské organizace a oficiálně zveřejnil učení Pohlreichova kultu pro veřejnost. Ten si i díky pořadu "Ano, šéfe!" velmi brzy získal tisíce naivních následovníků.
Chrámy[editovat | editovat zdroj]
Uctívání Pohlreicha může probíhat v každé profesionálně vybavené kuchyni. Hlavním chrámem kultu je chrám C. Imperial v Praze 1 v ulici Na Poříčí. Chrám je bohatě vybaven a vyzdoben a pravidelně se zde také zjevuje sám Zdeněk Pohlreich, aby založil na cibulačku.
Opět v TV[editovat | editovat zdroj]
Každodenní život sekty a boj kuchtíků o pozici Šéfa mapuje opět Prima a to v pořadu Na Nože.
