povolený

Tchèque

Étymologie

Participe passif adjectivé de povolit (« permettre ») ; apparenté à povolný.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	povolený		povolená	povolené
	vocatif	povolený		povolená	povolené
	accusatif	povoleného	povolený	povolenou	povolené
	génitif	povoleného		povolené	povoleného
	locatif	povoleném		povolené	povoleném
	datif	povolenému		povolené	povolenému
	instrumental	povoleným		povolenou	povoleným
pluriel	nominatif	povolení	povolené		povolená
	vocatif	povolení	povolené		povolená
	accusatif	povolené			povolená
	génitif	povolených
	locatif	povolených
	datif	povoleným
	instrumental	povolenými

povolený \pɔvɔlɛniː\

1. Permis, autorisé.
   • Nesmíte překročit povolenou rychlost.

     Vous ne devez pas dépasser la limitation de vitesse.

Synonymes

• dovolený

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage