zářit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *žàriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzaːr̝ɪt]

Verb

zářit impf

1. to glow, to shine

   Osvětlený dům zářil do noci. ― The lighted house was glowing into the night.

   Záříš štěstím. ― You are shining with happiness!

2. to radiate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zářit, zářiti	Active adjective	zářící
Verbal noun	záření	Passive adjective	zářený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zářím	záříme	—	zařme
2nd person	záříš	záříte	zař	zařte
3rd person	září	září	—	—

The future tense: a combination of a future form of být infinitive zářit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zářil	zářili	zářen	zářeni
masculine inanimate		zářily		zářeny
feminine	zářila		zářena
neuter	zářilo	zářila	zářeno	zářena

Transgressives	present	past
masculine singular	záře	—
feminine neuter singular	záříc	—
plural	záříce	—

Derived terms

• ozářit
• rozzářit
• svatozář f
• vyzářit
• zazářit
• zář f
• záře f
• záření n
• zářivka f
• zářivý m
• zářný m

 

See also

• skvít se
• blýskat se
• třpytit se
• svítit

Further reading

• “zářiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zářiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zářit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)