starořecký

Czech

Etymology

From staro- (“old-”) ‎ řecký (“Greek”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈstaror̝ɛt͡skiː]
• Rhymes: -ɛtskiː
• Hyphenation: sta‧ro‧řec‧ký

Adjective

starořecký (adverb starořecky)

1. Ancient Greek

Declension

Declension of starořecký (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	starořecký		starořecká	starořecké
genitive	starořeckého		starořecké	starořeckého
dative	starořeckému		starořecké	starořeckému
accusative	starořeckého	starořecký	starořeckou	starořecké
locative	starořeckém		starořecké	starořeckém
instrumental	starořeckým		starořeckou	starořeckým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	starořečtí	starořecké		starořecká
genitive	starořeckých
dative	starořeckým
accusative	starořecké			starořecká
locative	starořeckých
instrumental	starořeckými

Related terms

• novořecký
• novořečtina f
• Řecko n
• řecký
• řečtina f
• řečtinář m anim
• Řek m anim
• Řekyně f
• starořečtina f

 

See also

• starořímský

Further reading

• “starořecký”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “starořecký”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “starořecký”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)