kompozitum

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkompozɪtum]

Noun

kompozitum n

1. (linguistics) compound

   Synonym: složenina

Declension

Declension of kompozitum (hard neuter foreign)

	singular	plural
nominative	kompozitum	kompozita
genitive	kompozita	kompozit
dative	kompozitu	kompozitům
accusative	kompozitum	kompozita
vocative	kompozitum	kompozita
locative	kompozitu	kompozitech
instrumental	kompozitem	kompozity

Related terms

• See póza

• komponista
• komponovat
• kompozice

 

Further reading

• “kompozitum”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kompozitum”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989