klamat

See also: klamať

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech klamati, from Proto-Slavic *klamati. Cognate with Polish kłamać, Slovak klamať.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈklamat]

Verb

klamat impf (perfective oklamat or zklamat)

1. to deceive, to fool

Conjugation

Conjugation

Infinitive	klamat, klamati	Active adjective	klamající
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	klamu	klameme	—	klamme, klamejme
2nd person	klameš	klamete	klam, klamej	klamte, klamejte
3rd person	klame	klamou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být infinitive klamat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	klamal	klamali	klamán	klamáni
masculine inanimate		klamaly		klamány
feminine	klamala		klamána
neuter	klamalo	klamala	klamáno	klamána

Transgressives	present	past
masculine singular	klamaje	—
feminine neuter singular	klamajíc	—
plural	klamajíce	—

Further reading

• “klamati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “klamati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “klamat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)