bílit

See also: bilit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *běliti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbiːlɪt]

Verb

bílit impf

1. Alternative form of bělit
2. to whiten

Conjugation

Conjugation

Infinitive	bílit, bíliti	Active adjective	bílící
Verbal noun	bílení	Passive adjective	bílený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	bílím	bílíme	—	bilme
2nd person	bílíš	bílíte	bil	bilte
3rd person	bílí	bílí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být infinitive bílit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	bílil	bílili	bílen	bíleni
masculine inanimate		bílily		bíleny
feminine	bílila		bílena
neuter	bílilo	bílila	bíleno	bílena

Transgressives	present	past
masculine singular	bíle	—
feminine neuter singular	bílíc	—
plural	bílíce	—

Related terms

• bílý

 

Further reading

• “bíliti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “bíliti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “bílit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)