znásilnit

Czech

Etymology

From z- ‎ násilnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈznaːsɪlɲɪt]
• Rhymes: -ɪlɲɪt

Verb

znásilnit pf (imperfective znásilňovat)

1. to rape

Conjugation

Conjugation

Infinitive	znásilnit, znásilniti	Active adjective	znásilnivší
Verbal noun	znásilnění	Passive adjective	znásilněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	znásilním	znásilníme	—	znásilněme
2nd person	znásilníš	znásilníte	znásilni	znásilněte
3rd person	znásilní	znásilní	—	—

The verb znásilnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	znásilnil	znásilnili	znásilněn	znásilněni
masculine inanimate		znásilnily		znásilněny
feminine	znásilnila		znásilněna
neuter	znásilnilo	znásilnila	znásilněno	znásilněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	znásilniv
feminine neuter singular	—	znásilnivši
plural	—	znásilnivše

Derived terms

• násilník
• znásilnění

See also

• zprznit

Further reading

• “znásilniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “znásilniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “znásilnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025