skočit

See also: skočiť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech skočiti, from Proto-Slavic *skočiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈskot͡ʃɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

skočit pf (imperfective skákat)

1. to jump

Conjugation

Conjugation

Infinitive	skočit, skočiti	Active adjective	skočivší
Verbal noun	skočení	Passive adjective	skočený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	skočím	skočíme	—	skočme
2nd person	skočíš	skočíte	skoč	skočte
3rd person	skočí	skočí	—	—

The verb skočit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	skočil	skočili	skočen	skočeni
masculine inanimate		skočily		skočeny
feminine	skočila		skočena
neuter	skočilo	skočila	skočeno	skočena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	skočiv
feminine neuter singular	—	skočivši
plural	—	skočivše

Derived terms

• doskočit
• nadskočit
• naskočit
• odskočit
• podskočit
• poskočit
• proskočit
• přeskočit
• přiskočit
• rozskoči
• seskočit
• uskočit
• vyskočit
• zaskočit

 

Related terms

• skákat
• vyskočit

 

Further reading

• “skočiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “skočiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “skočit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)