přikázat

Czech

Etymology

From při- ‎ kázat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊ɪkaːzat]

• Audio:

  (file)

• Rhymes: -aːzat

Verb

přikázat pf (imperfective přikazovat)

1. to command, to order

Conjugation

Conjugation

Infinitive	přikázat, přikázati	Active adjective	přikázavší
Verbal noun	přikázání	Passive adjective	přikázaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	přikázám	přikázáme	—	přikázejme
2nd person	přikázáš	přikázáte	přikázej	přikázejte
3rd person	přikázá	přikázají	—	—

The verb přikázat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	přikázal	přikázali	přikázán	přikázáni
masculine inanimate		přikázaly		přikázány
feminine	přikázala		přikázána
neuter	přikázalo	přikázala	přikázáno	přikázána

Transgressives	present	past
masculine singular	—	přikázav
feminine neuter singular	—	přikázavši
plural	—	přikázavše

Derived terms

• přikázání
• příkaz

 

Further reading

• “přikázati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “přikázati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “přikázat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)