právo

Siehe auch: pravo

Siehe auch:

pravo

právo (Tschechisch)

Substantiv, n

	Singular	Plural
Nominativ	právo	práva
Genitiv	práva	práv
Dativ	právu	právům
Akkusativ	právo	práva
Vokativ	právo	práva
Lokativ	právu	právech
Instrumental	právem	právy

Worttrennung:

prá·vo

Aussprache:

IPA: [ˈpraːvɔ]

Hörbeispiele:  právo ^(Info)

Bedeutungen:

[1] Recht im objektiven Sinn: staatlich festgelegte und anerkannte Ordnung des menschlichen Zusammenlebens, deren Einhaltung durch staatlich organisierten Zwang garantiert wird

[2] Recht im subjektiven Sinn: Befugnis einer Person, etwas zu tun, zu unterlassen, die sich aus dem Recht im objektiven Sinn ableiten lässt; Recht, Anspruch, Anrecht, Berechtigung

[3] Rechtswesen, nur im Plural, práva: Rechtslehre, Rechtsstudium; Recht, Jura

Synonyme:

[1] objektivní právo, právní řád

[2] subjektivní právo, nárok, oprávnění

Beispiele:

[1] Zabývá se obchodním právem.

Er befasst sich mit dem Handelsrecht.

[2] Má právo se to dozvědět.

Er hat das Recht, es zu erfahren.

[3] Petr byl v prvním roce práv a jeho sestra se připravovala na přijímací zkoušku na filozofickou fakultu.

Peter war im ersten Jahr seines Jurastudiums und seine Schwester bereitete sich auf die Aufnahmeprüfung an der philosophischen Fakultät vor.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] lidská práva — Menschenrechte; občanské právo — Zivilrecht, trestní právo — Strafrecht

[1] podléhat právu — dem Recht unterliegen; porušit právo — ein Recht verletzen

[2] hlasovací právo — Stimmrecht; předkupní právo — Vorkaufsrecht

[2] odepřít právo — ein Recht verweigern, postoupit právo — ein Recht abtreten, převést právo – ein Recht übertragen; vzdát se práva — auf ein Recht verzichten

[3] studovat práva — Jura studieren

Wortbildungen:

právní, právně, právník, právnička, pravomoc, právoplatný

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Recht n Englisch:

 [2] ?

Deutsch: Recht n, Anrecht n, Berechtigung f

 [3] ?

Deutsch: Recht n, Jura n Pl.

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „právo“

[1–3] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „právo“

[1–3] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „právo“

[1–3] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „právo“

GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 5., upravené vyd. Plzeň : Linde, 2009. 308 s. ISBN 978-80-7380-233-2.