Přeskočit na obsah

vänja

Z Wikislovníku

švédština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [²vɛnːja]

etymologie

[editovat]

Přes staronorštinu z předpokládaného pragermánského *wanjaną. Takto příbuzné např. německým gewöhnen či anglickým wean.

sloveso

[editovat]

časování

[editovat]
(i) aktivum pasivum
infinitiv vänja vänjas
přítomnost vänjer vänjs, vänjes
préteritum vande, vänjde vandes, vänjdes
supinum vant, vänjt vants, vänjts
rozkazovací zp. vänj
příčestí
Číslo singulár plurál/
urč. tvar
Rod společný střední
přítomné vänjande
trpné vand, vänjd vant, vänjt vanda, vänjda

význam

[editovat]
  1. obvykle vänja sig (zvratné): zvyknout (si), navyknout (si)
    • Jag har vant mig vid att leva enkelt. – Zvykl jsem si žít prostě.