pitomý
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [pɪtɔmiː]
dělení
[editovat]- pi-to-mý
etymologie
[editovat]Staročeské pitomý 'krotký, ochočený, krmený' od praslovanského *pitati 'krmit' (viz píce), přeneseně pak 'tupý, hloupý'. „(...) český vývoj významu vzešel z pozorování zvířat žijících zpravidla ve volné přírodě: jsou-li držena v zajetí a zbavena boje o život, ztrácejí bystrost, ostražitost, dokonalost smyslů, zvláště ztučnějí-li.“[1]
přídavné jméno
[editovat]- tvrdé
skloňování
[editovat]| číslo | jednotné | množné | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
| nominativ | pitomý | pitomý | pitomá | pitomé | pitomí | pitomé | pitomé | pitomá |
| genitiv | pitomého | pitomého | pitomé | pitomého | pitomých | pitomých | pitomých | pitomých |
| dativ | pitomému | pitomému | pitomé | pitomému | pitomým | pitomým | pitomým | pitomým |
| akuzativ | pitomého | pitomý | pitomou | pitomé | pitomé | pitomé | pitomé | pitomá |
| vokativ | pitomý | pitomý | pitomá | pitomé | pitomí | pitomé | pitomé | pitomá |
| lokál | pitomém | pitomém | pitomé | pitomém | pitomých | pitomých | pitomých | pitomých |
| instrumentál | pitomým | pitomým | pitomou | pitomým | pitomými | pitomými | pitomými | pitomými |
stupňování
[editovat]| stupeň | tvar |
|---|---|
| pozitiv | pitomý |
| komparativ | pitomější |
| superlativ | nejpitomější |
význam
[editovat]- (hovorově) hloupý, špatný
- Ten tvůj nápad je fakt pitomý.
- On je pitomý.
- Ó lháři pitomí, že se toho o vás žádný domysliti nemuož![2]
- (původně) (zastarale, archaicky) zdomácnělý, domácí
- Ale že hus, pták pitomý, poznal jest toho ostříše neživého, protož nedal se jemu přikvačiti, ale vzdvih se, dal jest příklad jiným božím ptákóm, by též činili.[3]