fučet

čeština

výslovnost

• IPA: [fʊt͡ʃɛt]

dělení

• fu-čet

sloveso

• nedokonavé

varianty

• (zastarale) fučeti

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	fučím	fučíš	fučí	fučíme	fučíte	fučí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	fuč	fučme	fučte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	fučel	fučela	fučelo	fučeli	fučely	fučela

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	fuče	fučíc	fučíce

význam

1. prudce foukat
   • Při tlučení kamene tuhly skalníkovi prsty a zábly; studený vítr zlověstně fučel a pod šedými mraky ztemnělým vzduchem pomalu proletoval sníh.

synonyma

1. fičet

související

• fučící
• fučení
• fučívat
• nafučet
• zafučet