Přes francouzské certificat odvozeno z latinského certificatum — „dosvědčená věc“, zpodstatnělého příčestí minulého slovesa certificare — „dosvědčit, učinit jistým“, složeniny slov certus — „jistý, určený, rozhodnutý“, původně varianty příčestí minulého slovesa cernere — „rozlišit, rozhodnout“ a kořene slovesa facere — „dělat, učinit“.[1]
- IPA: [səɹˈtɪfɪkɪt], [səɹˈtɪfɪkət]
| pád \ číslo
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
certificate
|
certificates
|
- osvědčení, certifikát
- (ve finančnictví) cenný papír
- credential
- security
| kategorie
|
tvar
|
| infinitiv
|
certificate
|
| 3. osoba
|
certificates
|
| préteritum
|
certificated
|
| perfektum
|
certificated
|
| vid průběhový
|
certificating
|
- certifikovat, dosvědčovat, dosvědčit
- ↑ HARPER, Douglas. Online Etymology Dictionary. [Cit. 2016-02-12]. Heslo certificate. (anglicky)
