Ottův slovník naučný/Cizinci

Ottův slovník naučný
Cizina	Cizinci	Cizkrajov

Údaje o textu
Titulek:	Cizinci
Autor:	František Storch, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 417–418. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Cizinec

Cizinci jsou ve státě příslušnici státu cizího. Za starověku a dosud u národů necivilisovaných považováni c. za nepřátely a byli bez ochrany právní. V právu římském byli peregrini vyloučeni z poměrů zakládajících se na právu občanském (ius civile), nemajíce commercium ani conubium, pokud jim zvláště nebylo uděleno, a právní svazky jejich posuzovány dle zásad vyvinuvších se časem ze styků s c. a zvaných ius gentium.

Také ve středověku považováni c. v různých právech territoriálních za bezprávné, a když nebyli pod ochranou tuzemce, zajímáni na tak dlouho, až se vykoupili. Tato bezprávnost mírněna jednak pohostinstvím, jež však dávalo hostiteli právo na svršky c-ce u něho zemřelého (albanagium, v. t.), jednak požadavky obchodu, tak že dávány některým c-cům výsady (privileje) ku provozování obchodu, usazování se atd. a zřizovány pro ně zvláštní soudy. Nejdéle zachovalo se obmezení c-ců, že nesměli nabývati nemovitostí, neb aspoň je držeti, tak že musili je postoupiti tuzemcům. Nabyl-li cizinec výjimkou nemovitosti, musil opatřiti si příslušenství tuzemské nebo právo obyvatelské (viz Landsassiatus plenus, Inkolát, Indigenát). Dědictví připadlé c-cům zkracováno o značnou čásť, jež připadla zeměpánu (detractus realis, gabella hereditaria), podobně dělo se s majetkem osob stěhujících se do ciziny (gabella emigrationis, detractus personalis). Tato obmezení odstraněna teprve právem moderním, jež vyžaduje k rovnoprávnosti c-ců pouze vzájemnosti (reciprocity), tak na př. nemohou v Rakousku Černohorci nabývati nemovitostí, protože na Černé Hoře platí v příčině státních občanů rakouských podobné obmezení. V příčině platnosti a posuzování právních jednání uzavřených od c-ců v tuzemsku, nebo tuzemci v cizině vyvinuly se během doby různé zásady a theorie, jež tvoří t. zv. mezinárodní právo soukromé.

V právu veřejném vyžaduje se z pravidla k vykonávání některých práv státního občanství (na př. k právu volebnímu) a proti c-cům v tuzozemsku může býti užito vypovědění, ruší-li pobyt jejich veřejný pořádek. V té příčině jsou poměry c-cův upraveny smlouvami státními a mezinárodními, nebo zvláštními zákony, jako v Anglii Alliens bill (I., 871). red.

Právo trestní poskytuje ochrany nejen příslušníkům vlastního státu a jich statkům právním, ale také c-cům, tak že vůbec nelze v tom činiti rozdíl, spáchán-li čin trestný na těchto či na oněch. Za to však také podrobeni jsou cizozemci, kromě osob exterritoriálních, zdejším zákonům trestním v celku touž měrou, jako zdejší příslušníci, vyjímajíc ovšem takové činy trestné, kterých dle povahy věci mohou se dopustiti jen příslušníci určitého státu, jako zejména činy trestné, záležející v porušení povinností branné. Modifikace pravidla o rovné trestnosti c-ců dopouští se mimo to jen potud, pokud jde o činy trestné v cizině spáchané, o čemž rozhodují zásady mezinárodního práva trestního. Jinak činí se v právu trestním rozdíl mezi příslušníky zdejšími a cizími jen v tom, že většina států nevydává svých vlastních příslušníků státu cizímu (viz Vydávání zločinců), a že vypověděním z celého území státního může býti stižen toliko cizozemec (srv. §§ 25. a 249. tr. z. z r. 1852 a § 39. výborové osn. nov. zák. tr. z r. 1889). Za cizozemce sluší u nás pokládati také příslušníky uherské, avšak s tím rozdílem, že nesmějí býti vydáni jinému státu, než uherskému (srv. výn. min. spr. ze dne 28. ledna 1877 a § 6. cit. osn. tr. zák). Mimo to státoprávní úprava mocnářství vyhledává, aby dotčení občané postavení byli na roven zdejším příslušníkům při těch činech trestných, jež zavírají v sobě porušení povinností, vížících rovnou měrou jak občany rakouské, tak uherské k celé říši a institucím, oběma její polovinám společným. To však, nehledíc k některým přestupkům administrativním, vytčených v § 69. zák. branného ze dne 11. dubna 1889, dochází výrazu teprve v osnovách nového tr. z., zejména při některých způsobech vlastizrady (srvn. § 97. cit. osn. z r. 1889). –rch.