Ottův slovník naučný/Agent

Ottův slovník naučný
Agens	Agent	Agent (francouzské právo)

Údaje o textu
Titulek:	Agent
Autor:	Emil Ott, Bohuslav Rieger, Emil Herrmann, Václav Trümmel, Josef Trakal
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 441–442. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Agent

Agent (z lat. agens, jednající) sluje každý jednatel, tudíž osoba obstarávající nebo sprostředkující službu nějakou za jiného:

1) A. v řízení soudním. Po zřízení nejvyššího místa justičního (1749) vyvinuli se z a-ů, před tím při král. české dvorní kance láři za příčinou revisí nastupujících (resol. 16. září 1698, instrukcí 26. dubna 1719), a-i dvorští, počtem 12, při řečeném nejvyšším soudě připouštění extra ordinem processus. Původně jmenoval je vládce, od r. 1781 tento tribunál, vykázali-li se zkouškou o způsobilosti své. Instrukcí ze dne 1. listopadu 1798 rozmnožen byl počet dvorských a-ů na 25, zároveň však působnost jejich obmezena na zřizování listin a zastupování v záležitostech nesporných za úplatek (chudiny arciť zdarma) přede všemi soudy »česko-rakousko-německých zemí dědičných«. Výslovně vyhradilo se zastupování ve sporech advokátům. Podmínkami jmenování byly: s dobrým výsledkem odbytá studia práv na universitě rakouské, tříletá praxe (úřední, advokátní, agentní), znalost němčiny, češtiny neb polštiny, po případě jiné řeči zemské, jmění 10.000 zl., konečně praktická zručnost dolíčená písemnou a ústní zkouškou. Dosud platným dekretem dv. ze dne 16. dubna 1833 č. 2608 sb. z. s. zrušen byl ústav dvorských a-ův i nahrazen zařízením veřejných a-ů, jimž vykázati jest mimo zletilost výše dotčené podmínky – vyjímaje znalost jazyků – s tou odchylkou, že místo výkazu jmění třeba jest kauce 10.500 zl. r. č. (v Haliči 4200 zl. r. č.), načež zemská vláda koncessi udílí přihlížejíc k místní potřebě, jíž arciť nyní též notáři (§. 5. not. ř.) vyhovují. Obor působnosti, veřejným a-ům vytknutý, zahrnuje obstarávání všech záležitostí za jiné, pokud výslovně oprávněným zástupcům jiného druhu (advokátům, notářům) zákony nebyly přikázány. Od veřejných a-ů podstatně lišiti dlužno a-y soukromé, jimž vedlé dekretu kanc. dv. ze dne 5. února 1847 č. 14 (sv. 75 polit. z.) přísluší pouze sprostředkování v oboru polního hospodářství, obchodu, průmyslu technického, účetnictví, podniků hudebních a divadelních v základě koncessí též od vlády zemské pro příslušné odvětví udělené, vyhledává-li toho z vážných důvodů potřeba místní (nař. min. státn. ze dne 28. února 1863 č. 2306; úvodní pat. ř. živnost., odst. V. f). Soukromý a., jenž sepisuje podání, třeba jen ve věcech nesporných, aneb zřizuje listiny soukromé, propadá trestům uloženým na pokoutnictví. Ott.

2) A. poddanský dvorský Byl panovníkem placený zástupce poddaných ve Vídni při nejvyš. místě. Tak bylo za Marie Teresie. Cís. Josef II. nepřijímal bez jeho podpisu žádného podání od poddaných (dle pat. ze 7. dub. 1781); sloužilo to kontrole proseb a stížností. Také poddanští advokáti v zemích posílali jemu podobné spisy. B. R.

3) A. obchodní. Veliké závody, továrny, ústavy a p. mívají mimo sídlo své ve větších místech obchodních stálé své zástupce, kteří za provisi ujednanou obstarávají pro firmy, které zastupují, obchody, zejména shánějí a přijímají zakázky, prodávají (někdy také kupují) zboží, odvádějí kupcům, kterým prodali, faktury jim od firem jejich zasílané, přijímají navzájem zaplacení hotovými nebo směnkami; urovnávají spory a nedorozumění mezi svými firmami a jejich zákazníky, vůbec hájí v každém ohledu zájmy závodů, které jim zastoupení své svěřily. Tyto zástupce jmenujeme a-y čili jednateli obchodními. Jednatel obchodní jest samostatným živnostníkem a mívá často vedlé jednatelství svého také ještě svůj vlastní závod. Může zastupovati i více firem, nejsou-li zájmy jejich sobě na odpor. Vedlé jednatelů obchodních, kteří poutáni jsou na místo určité, totiž jednatelů místních, jsou také jednatelé cestující, kteří pro firmy své konají cesty a buď z obchodů na svých cestách udělaných provisi mívají, nebo také stálý plat berou. Jednatelé obchodní uzavírají obchody vždy jménem závodů, které zastupují, a objem působ. nosti jejich řídí se plnou mocí, jakou mají od firem svých. –nn.

5) A. policejní slove druh výkonných orgánů policejních, jejichž úlohou jest vystopovati pachatele zločinů. Ve Francii známi jsou jménem agents de police, sergeant de ville, gardiens de la paix, gardes de ville; v Anglicku policeman, v Německu Polizeiagent, Pol.-Inspektor, Polizeikommissär, offizional-Diener, Schutzmann. Protože a-i p. dle účelu svého nejsou uniformováni, slují též tajnými zřízenci, a jejich existence jest obecně uznanou potřebou každého spořádaného státu, jemuž záleží na dobře zorganisované policii. Stojí pravidelně ve služebném poměru k úřadu policejnímu, ač jsou též a-i dobrovolní (jmenovitě v Americe), kteří ze záliby neb za plat konají soukromníkům službu policejní. Jiný druh policejních zřízenců jsou civilní strážníci a agenti političtí (agent provocateur v. t.). Jiný vyšší druh a-ů policejních zaměstnán jest ve státech zahraničných tajnou službou diplomatickou. Působení těchto nesrovnává se nijakž se zásadami veřejné mravnosti. Tml.

5) A. diplomatický, všeob. název orgánů správy mezinárodní, kterým sluší zastupovati u cizích států politické zájmy svých států dle zásad mezinárodního práva a mezinárodní správy. Tkl.