Jsem na straně žlutých vest. Mimochodem, část mé rodiny demonstruje v sobotu. Je suis du côté des gilets jaunes. D’ailleurs, une partie de ma famille manifeste le samedi.[2] — Keen’V
Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.[3] — Marek Eben
Dělnická strana považuje rodinu za základ společnosti. Myslíme však zdravou rodinu. Ne jakési homosexuální úchylky ve stylu tatínek Josef, maminka Karel... --Tomáš Vandas
↑Švamberk Šauerová Markéta, Jak přežít svou vlastní pubertu: i s učiteli a rodiči, 2016, s. 45, ISBN 9788027191253
↑Phyllis H. Klaus; John H. Kennell; Marshall H. Klaus. Porod s dulou. Překlad Vlasta Jirásková. 1. vyd. Praha : One Woman Press, 2004. ISBN80-86356-34-5. S. 41.
