Zvoník
Zvoník je povolání, jehož úkolem je rozeznít zvon.
Největší rozkvět povolání zvoník byl v osmnáctém století. V některých menších kostelích neexistovalo samostatně a zvonění obstarával kostelník. U vesnických zvoniček dostal zvonění na starost jeden z občanů, mnohdy ten, na jehož pozemku stála zvonička. Tradice povolání zvoníků se v rodině dědila.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Za socialismu se zvony ohlašoval radioaktivní poplach.
Současnost
[editovat | editovat zdroj]
Zvoněním dnes se na vesnicích ohlašují mše a další církevní obřady, jako například pohřby. Ve velkých městech se zvoní už jen při významných událostech. Zvony pražské katedrály se například rozezněly, na deset minut, v době, kdy byla ničivým požárem zachvácena pařížská katedrála Notre-Dame. Svatovítští zvoníci tak chtěli dát najevo smutek a solidaritu s neštěstím sesterského chrámu.[1]
Nejznámějším zvoníkem je Zvoník od Matky Boží. Právě jeho příběh se odehrává v tomto pařížském chrámu. Třeba, že jde jen o smyšleného hrdinu historického románu francouzského romantického spisovatele Victora Huga.[2][3]
Zdravotní rizika
[editovat | editovat zdroj]Povolání zvoník má i svou stinnou stránku. Většina zvoníků má kvůli hlučnosti trvalé problémy se sluchem, úplné ztrátě sluchu se brání nošením chráničů sluchu.[zdroj?!] Zvoníci malých vesnických zvoniček jsou vystaveni menšímu zdravotnímu riziku, než ti co pracují ve velkých zvonicích kostelů a katedrál, těm jednak hrozí riziko prasknutí zvonu, kdy mohou být zasaženi odlomenou střepinou, jednak hrozí riziko pádu, protože zvoník doslova balancuje na trámech zvonice, několik metrů nad zemí.[zdroj?!]
Sdružení zvoníků
[editovat | editovat zdroj]Sdružení zvoníků existují po celém světě. V Cambridge se nazývá Societies Fair a jeho členové každou sobotu chodí zvonit do kostela a na věž. Jejich zvonění se od ostatních liší, jedná se o takzvané výměnné zvonění. Výměnné zvonění je typ zvonění na sadu naladěných zvonů v sériích vzorů, které se nazývají výměny. Výměny jsou přesně matematicky definovány. Výměnné zvonění se liší od zvonkoher tím, že se nesnaží o vytváření melodie.[4]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Zelený čtvrtek je dnem, kdy britská královna Alžběta II osobně obdarovává za služby zaměstnance Windsor Castle, mezi ně patří i zvoníci, jedním z každoročně obdarovaných je zvoník ze Sunbury na Temži Thomas Brock, kterému bylo v roce 2019 sto let a je tak nejstarším zvoníkem na světě. Stal se jím, když mu bylo sedm let.[5]
V Čechách se pravidelně slaví 30. dubna.[6] Den zvoníků. Na tento den jsou pozváni nejen zvoníci z Čech, ale i ze zahraničí. V tento den je jim pražským arcibiskupem poděkováno za jejich službu a symbolicky věnován soudek plzeňského piva.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ EUROZPRÁVY.CZ. Solidarita s Notre-Dame: Rozezní se svatovítské zvony, poslanci poslali dopis do Francie. EuroZprávy.cz [online]. [cit. 2020-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-31.
- ↑ FRYČER, Jaroslav. Slovník francouzsky píšících spisovatelů. Praha: Libri, 2002. [ISBN 80-7277-130-2 Dostupné online]. S. 356–360.[[International Standard Book Number|ISBN]] [[Speciální:Zdroje knih/80-7277-130-2|80-7277-130-2]]&rft.aulast=Fryčer&rft.aufirst=Jaroslav&rft.place=Praha&rft.pub=Libri&rft.pages=356–360">
- ↑ PASCAL, Tonazzi. Florilège de Notre-Dame de Paris (anthologie) [online]. Paris: Editions Arléa, 2007. [ISBN 2-86959-795-9 Dostupné online].[[International Standard Book Number|ISBN]] [[Speciální:Zdroje knih/2-86959-795-9|2-86959-795-9]]&rft.aulast=Pascal&rft.aufirst=Tonazzi&rft.place=Paris&rft.pub=Editions Arléa">
- ↑ ŽÍDEK, Augustin. Co dělá takový zvoník v Cambridge? [online].
- ↑ Evening Standard, Queen sends out 'Maundy money' by post in break with tradition amid coronavirus lockdown, ROBERT JOBSON Royal editor, 9. 4. 2020
- ↑ DUKA, Dominik. Poděkování Pražským zvoníkům svatovítským [online]. Praha: Arcibiskupství pražské. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zvoník na Wikimedia Commons