Přeskočit na obsah

Zkouška tvrdosti podle Knoopa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zkouška tvrdosti podle Knoopa je metoda měření mikrotvrdosti – zkouška mechanické tvrdosti, která se používá především u velmi křehkých materiálů nebo tenkých desek, kde lze pro zkušební účely udělat jen malý vroubek. Do vyleštěného povrchu materiálu se po určenou dobu vtlačuje špička diamantového jehlanu s poměrem úhlopříček 7:1, úhly 130° a 172,5°.[1] Zátěžová síla na tento indentor se pohybuje v rozmezí 25 – 3600 gf.[1] Poměr délky úhlopříčky k hloubce je 1/30 Výsledek testu, tedy hloubka vytvořeného otisku, se měří pomocí mikroskopu.[2]

Srovnání Mohsovy a Knoopovy škály

Tvrdost podle Knoopa (HK) je pak dána vzorcem:

kde:

L = délka delší úhlopříčky vtisku [mm]
Cp = korekční faktor daný tvarem indentoru, ideálně 0.070279
P = zátěžová síla

anebo bezrozměrně:

HK = (1,4509 . F) / l2
F – zatížení (působící síla) [N],
l – délka delší úhlopříčky vtisku [mm].

Otisky při použití Koopovy metody jsou při stejném zatížení téměř trojnásobně delší a mělčí než u zkoušky podle Vickerse.[1]

Hodnoty vzorků
Materiál HK
Zubovina 68
Zlato fólie 69
Sklovina zubu 343
Křemen 820
Karbid křemíku 2480
Diamant 7000

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Knoop hardness test na anglické Wikipedii.

  1. a b c Knoop - tvrdost podle Knoopa. www.converter.cz [online]. [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  2. Microhardness Test. www.gordonengland.co.uk [online]. [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]