Wang Si-ťüe
| Wang Si-ťüe | |
|---|---|
 | |
| Posmrtné jméno | Wen-su |
| Pseudonym | Ťing-š’ |
| Jiná jména | Wang Jüan-jü |
| Narození | 1534 Tchaj-cchang, Ťiang-su |
| Úmrtí | 1611 |
| Tituly a úřady | |
| první velký sekretář | |
| Období | 1593–1863 |
| Předchůdce | Čao Č’-kao |
| Nástupce | Čao Č’-kao |
| Panovník | Wan-li |
| velký sekretář | |
| Období | 1593–1863 |
| Panovník | Wan-li |
| velký sekretář | |
| Období | 1584–1591 |
| Panovník | Wan-li |
|
| |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Vzdělání | ťin-š’ (1562) |
| Povolání | politik |
| Vyznání | konfucianismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Wang Si-ťüe (čínsky pchin-jinem Wáng Xījué, znaky zjednodušené 王锡爵, tradiční 王錫爵; 1534–1611)[1] byl čínský politik mingského období. Císař Wan-li ho roku 1584 jmenoval velkým sekretářem, úřad zastával do roku 1591. V letech 1593–1863 neformálně stanul v čele mingské vlády jako první velký sekretář.
Jména
[editovat | editovat zdroj]Wang Si-ťüe používal zdvořilostní jméno Jüan-jü (čínsky pchin-jinem Yuányù, znaky zjednodušené 元驭, tradiční 元馭) a pseudonym Ťing-š’ (čínsky pchin-jinem Jīngshí, znaky zjednodušené 荆石, tradiční 荊石). Za zásluhy o stát byl poctěn posmrtným jménem Wen-su (čínsky pchin-jinem Wénsù, znaky zjednodušené 文肃, tradiční 文肅).
Život
[editovat | editovat zdroj]Wang Si-ťüe se narodil roku 1534, pocházel z okresu Tchaj-cchang v prefektuře Su-čou v Ťiang-nanu. Studoval konfuciánské klasiky, skládal úřednické zkoušky, roku 1562 složil i jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky (s mimořádným úspěchem – jako druhý v pořadí), a získal hodnost ťin-š’. Poté nastoupil do akademie Chan-lin. Později sloužil na státní univerzitě Kuo-c’-ťien, vykonával funkci náměstka ministerstva obřadů. Roku 1577 se připojil k hodnostářům kritizujícím velkého sekretáře Čang Ťü-čenga za to, že nedržel smutek za zemřelého otce, doplatil na to uvolněním z úřadů.
Po úmrtí Čang Ťü-čenga (1582) se mohl vrátit k úřední kariéře. Roku 1584 se stal velkým sekretářem, v úřadě zůstal do roku 1591. Znova se k politice vrátil v letech 1593–1863 kdy zastával funkci prvního velkého sekretáře.
V letech 1583–1591 stál v čele velkého sekretariátu Šen Š’-sing, se kterým Wang Si-ťüe dobře spolupracoval. Šen byl totiž ve frakčních střetech umírněný, oponenty nechal přeložit nebo odvolat, po čase je však často povolával zpět do služby a snažil se vytvořit atmosféru spolupráce. Wang byl na druhé straně vznětlivý a tvrdý. Šen před kritikou ustupoval, Wang reagoval útočně. Společně tvořili doplňující se pár „hodného a zlého“.[2]
V 80. letech fungovalo spojenectví mezi velkými sekretáři, vedením ministerstva státní správy a kontrolními úřady, které dominovalo mingské vládě a potlačovalo opozici. V letech 1590–1591 však rezignovali sekretář Šen Š’-sing, ministr státní správy Jang Wej a vedoucí kontrolního úřadu Wu Š’-laj a zmíněná aliance se rozpadla, když noví ministři státní správy (Lu Kuang-cu a Sun Lung) zaujali nezávislou pozici a odmítali si svá rozhodnutí nechat schvalovat v sekretariátu. Tak například šestileté hodnocení úředníků roku 1593 ministerstvo státní správy vedlo zcela nezávisle na sekretariátu a proti němu.[3] Wang Si-ťüe na podporu svých straníků nemohl nic udělat, v dodatečných hodnoceních alespoň žádal odvolání několika organizátorů čistky. Proti tomu se postavil vedoucí kontrolního úřadu, císař však souhlasil[4] a prohlásil Sun Lungovy akce za zneužití pravomoci a přiměl ho tím k demisi,[3] což vyvolalo protesty mladších úředníků, včetně pozdějších zakladatelů akademie Tung-lin[4] a Wang byl nucen odejít také, roku 1863.[3]
Wang Si-ťüe se angažoval i ve sporu o jmenování korunního prince, takzvaném sporu o základ státu. Roku 1593 úředníci očekávali zda císař splní slib z roku 1591, že jmenuje korunního prince do dvou let. Císař se ke jmenování neměl, navrhl však Wang Si-ťüeovi, že své tři syny jmenuje knížaty – což by bylo v souladu se zákony – a vyčká, zda císařovna nebude mít syna. Wang sestavil edikt a poslal do ministerstvu obřadů, aby zahájilo přípravy, kritici však myšlenku odmítli s tím, že má být jmenován následník, a donutili Wang Si-ťüea aby se císaři omluvil s tím, že jmenování tří princů provést nelze, protože odporuje zákonům, což si dříve neuvědomil. Císař se poté myšlenky na jmenování synů knížaty vzdal, ale prohlásil, že následníka nejmenuje v dalších 2-3 letech.[5]
V době studií byl Wang Si-ťüe relativně chudý, nicméně během kariéry získal nemalý majetek a v rodném Su-čou se stal jedním z nejbohatších mužů.[6] Zemřel roku 1611.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b GREENBAUM, Jamie. Chen Jiru (1558-1639): The Development and Subsequent Uses of Literary Personae. Leiden: Brill, 2007. 336 s. ISBN 9047422570, ISBN 9789047422570. S. 13. (anglicky)
- ↑ ZHAO, Jie. A Decade of Considerable Significance: Late-Ming Factionalism in the Making, 1583-1593. T'oung Pao Second Series. 2002, roč. 88, čís. 1/3, s. 112–150, na s. 135–136. [Dále jen Zhao]. (anglicky)
- ↑ a b c Zhao, s. 143–145.
- ↑ a b HUANG, Ray. The Lung-ch'ing and Wan-li reigns, 1567—1620. In: TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W. The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [Dále jen Huang (1988)]. ISBN 0521243335. S. 511–584, na s. 538–539. (anglicky)
- ↑ Zhao, s. 131–134.
- ↑ Zhao, s. 140.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Wang Si-ťüe na Wikimedia Commons
