Přeskočit na obsah

Vratislav Nechleba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vratislav Nechleba
Vratislav Nechleba
Vratislav Nechleba
Narození17. června 1885
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. července 1965 (ve věku 80 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, profesor AVU
Oceněnízasloužilý umělec (1955)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vratislav Nechleba (17. června 1885, Královské Vinohrady[1]26. července 1965, Praha) byl český malíř-portrétista, profesor AVU.

Po absolvování reálky v Lounech (1902) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v letech 19021907 v ateliéru profesora Maxmiliána Pirnera. Poté na základě Lerchova stipendia absolvoval studijní cesty do Itálie, Rakouska a Německa. V roce 1918 byl jmenován profesorem na AVU. Zde působil až do roku 1958. Několikrát byl zvolen rektorem AVU (1926–1928, 1931–1933, 1939–1940, 1945–1946).

V letech 1908–1949 byl členem SVU Mánes.

Nejznámější část jeho díla tvoří portréty, včetně tzv. oficiálních portrétů – herec Eduard Vojan (1911), malíř T. F. Šimon (1922), Karel Kramář, Tomáš Garrigue Masaryk, portréty členů rodiny Bartoňů z Dobenína (majitelů zámku v Novém Městě nad Metují) a mnoho dalších. Vedle toho se věnoval i krajinomalbě, žánrovým výjevům a zátiší. Namaloval i řadu autoportrétů. Na rozdíl od svého konkurenta Otty Peterse se po roce 1948 rychle adaptoval na nový režim a portrétoval komunistické představitele státu (Klement Gottwald, Antonín Zápotocký). Spisovatele Otu Pavla inspiroval k vytvoření postavy vybíravého portrétisty profesora Nejezchleba.[2][3]

Ilustroval také knihy (Příjezd T. G. Masaryka do vlasti 1918 a j.)

Ocenění díla

[editovat | editovat zdroj]

V galerii GASK se v termínu 13. 10. 2024 – 2. 3. 2025 koná výstava Už jde… Vratislav Nechleba (1885–1965) Verista v pasti modernismu, která nabízí přehlídku děl z celého období Nechlebovy tvorby. Galerie v 1. polovině 20. let 21. století restaurovala podstatnou část obrazové sbírky, kterou získala v roce 2001 jako dar od paní Anny Nechlebové, a právě tato díla jsou návštěvníkům prezentována.[4]

Zobrazení ve filmu

[editovat | editovat zdroj]

Předobrazem postavy malíře Nejezchleba, kterou ve filmu Smrt krásných srnců (1986) režiséra Karla Kachyni ztvárnil herec Lubor Tokoš, je právě Vratislav Nechleba. Postava se vyskytuje již v literární předloze – povídkovém souboru Oty Pavla.[4] [5]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Ludmily na pražských Vinohradech
  2. Rudé Právo. 17. červen 1955, čís. 166, s. 3. ISSN 0032-6569. 
  3. https://www.ceskatelevize.cz/porady/23803-smrt-krasnych-srncu/ "Smrt krásných srnců" 1986, režie Karel Kachyňa, čas 38:30
  4. a b SKÁLOVÁ, Vanda. Už jde… Vratislav Nechleba (1885–1965) Verista v pasti modernismu - Slovo kurátora [online]. [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  5. Filmový přehled - Lubor Tokoš [online]. [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • heslo Nechleba, Vratislav. In: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2002. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2002. ISBN 80-86171-14-0. Svazek IX. S. 217–218.
  • Vratislav Nechleba a jeho škola, text Josef Schlesinger, Praha : Středočeská galerie, 1976 – katalog výstavy
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek II. Praha: Tvar, nakladatelství Svazu čs. výtvarných umělců, 1950. Heslo Nechleba, Vratislav, s. 190. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]