Vrána černá
 Vrána černá | |
|---|---|
.jpg) Dospělý pták | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | krkavcovití (Corvidae) |
| Rod | vrána (Corvus) |
| Binomické jméno | |
| Corvus corone Linnaeus, 1758 | |
 Mapa s rozšířením (červeně) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vrána černá (Corvus corone) je středně velkým druhem ptáka z čeledi krkavcovitých (Corvidae). Hnízdící ptáci jsou teritoriální, po zbytek roku se však často zdržují v hejnech až o 100 jedincích, kteří společně i hřadují.
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]
Vrána černá byla společně s vránou šedou (Corvus cornix) dlouho považována za poddruh vrány obecné a označována proto pod názvem vrána obecná černá (Corvus corone corone). Z podrobného průzkumu provedeného v roce 2003 (Parkin et al.) však vzhledem k významným rozdílům ve zbarvení obou druhů a snížené genetické životnosti kříženců vyplynulo, že by měly být považovány za dva oddělené druhy.[2] Tento názor je však stále částí ornitologů považován za kontroverzní, protože nemá podporu v molekulárních studiích. Ty ukázaly, že zcela odlišné jsou východoasijské populace vran (Corvus corone orientalis), mezi evropskými poddruhy však neodhalily žádné výrazné genetické rozdíly. Minimálně je jasné, že dochází k významné výměně genetických informací mezi vránou šedou a vránou černou. Na druhou stranu existence a udržování úzké hybridní zóny ukazují na rozdíly v ekologii a etologii obou druhů, stejně jako na existenci pohlavního výběru, upřednostňujícího partnera z určité populace. Situace vyžaduje další důkladný průzkum.[3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]- Délka těla: 45–50 cm
- Rozpětí křídel: 90–100 cm
- Hmotnost: 600–700 g.
Peří má černé s modrým leskem, černého zbarvení jsou také končetiny a silný, u kořene opeřený, na konci mírně zakřivený zobák. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně , mladí ptáci mají hnědší zbarvení křídel.
Může být relativně snadno zaměněna s mladými jedinci havrana polního (Corvus frugilegus), kteří mají strmější čelo. V letu ji lze pak od ostatních krkavcovitých odlišit díky téměř rovnému konci ocasu, který je u havrana polního jasně zakulacený a u krkavce velkého (Corvus corax) klínovitý.
Hlas
[editovat | editovat zdroj]Ozývá se drsným a hlasitým „krá“, často v řadě za sebou. Příležitostně přednáší tichý žvatlavý zpěv plný imitací. V lidské péči se může naučit několik slov.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Tvoří dva poddruhy; první – Corvus corone corone – se vyskytuje v západní polovině Evropy, a druhá – Corvus corone orientalis – ve východní Asii v rozmezí od řeky Jenisej až po Japonsko. Ve východní polovině Evropy ji zastupuje blízce příbuzná vrána šedá – hranice mezi rozšířením obou druhů prochází také Českou republikou, kde ji tvoří řeky Labe a Vltava. Na takovýchto místech může docházet také k jejich křížení. Jako biotop preferuje otevřenou krajinu s lesy, většinou blízko vod, místy proniká také do měst. Je stálá až potulná. Evropská populace druhu je odhadována na 5,5–12 milionů hnízdících párů.[4] V České republice hnízdí od nížin po 1300 m n. m. v počtu 3–6 tisíc párů.[5]
Hnízdění
[editovat | editovat zdroj]
Pohlavně dospívá až ve věku 3 let. Je monogamní, páry spolu přitom setrvávají po celý život. Velké hnízdo z větví, které vystýlá travou, chlupy a jinými měkkými materiály, staví oba ptáci vysoko ve vidlicích větví stromů, na sloupech nebo na skalách. Během března až dubna klade 3–6 zelenavých, hnědě skvrnitých, 39,7 × 28,1 mm velkých vajec, na kterých sedí 18–21 dnů samotná samice krmená samcem. Mláďata, která již krmí oba rodiče, pak hnízdo opouští po 28–35 dnech. Zatím nejvyšší zaznamenaný věk u volně žijícího jedince činí 19 let a 2 měsíce.[6]
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Je všežravá, její potrava je však převážně živočišná. Požírá hmyz, žížaly a jiné červy, malé savce až do velikosti zaječího mláděte, ryby, měkkýše, mršiny, odpadky, semena a plody; plení též hnízda jiných ptáků. K potravě s tvrdou skořápkou, jakou má např. ořech, se občas snaží dostat tak, že ji z výšky pouští na tvrdý povrch.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ Listcheck. Updating the world view of birds. „Birdwatch”, s. 49, srpen 2003.
- ↑ HARING, E.; GAMAUF, A.; KRYUKOV, A. Phylogeographic patterns in widespread corvid birds. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2007, roč. 45, s. 840–862. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-29. Archivováno 29. 11. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Carrion Crow Corvus corone [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 218.
- ↑ European Longevity Records [online]. European Union for Bird Ringing [cit. 2011-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bruce Wilmore, S. (1977) Crows, jays, ravens and their relatives. David and Charles Ltd, Londýn.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 87.
- BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 200.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrána černá na Wikimedia Commons - Galerie vrána černá na Wikimedia Commons
Taxon Corvus corone ve Wikidruzích- Carrion Crow (Corvus corone) [online]. ARKive [cit. 2011-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-28. (anglicky)
- Corneille noire [online]. Oiseaux.net [cit. 2011-02-20]. Dostupné online. (francouzsky)
- POŘÍZ, Jindřich; ZICHA, Ondřej. vrána černá Corvus corone [online]. BioLib [cit. 2011-02-20]. Dostupné online.
.jpg)
