Přeskočit na obsah

Vlastislav Hofman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vlastislav Hofman
architekt Vlastislav Hofman
architekt Vlastislav Hofman
Narození6. února 1884
Jičín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. srpna 1964 (ve věku 80 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Povoláníarchitekt, malíř, scénograf, typograf, ilustrátor a grafik
OceněníŘád práce řp (1954)
zasloužilý umělec (1964) (in memoriam)
PodpisPodpis
Webová stránkawww.vlastislavhofman.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastislav Hofman (6. února 1884, Jičín[1] – 28. srpna 1964, Praha) byl český architekt, urbanista, teoretik architektury, malíř, grafik, designér a scénograf.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Studoval architekturu a pozemní stavitelství na ČVUT v Praze v letech 1902 až 1907 u prof. Josefa Schulze, krajinářské kreslení u Jana Kouly a figurální kresbu u Adolfa Liebschera. Od roku 1918 byl členem skupiny „Tvrdošíjní“, kterou dále tvořili malíři J. Čapek, V. Špála, J. Zrzavý, R. Kremlička a O. Marvánek. V letech 1913-1927 byl rovněž členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[2]

Šlo o představitele kubistické architektury, na této stylové pozici zůstával poměrně dlouho. Teprve později se přiklonil k purismu a konstruktivismu.[3] Jako zaměstnanec pražského Stavebního úřadu se spolu s Vladimírem Zákrejskem podílel na záchraně pražských bastionů v katastru Hradčan. Na Městském stavebním úřadu dosáhl funkce stavebního ředitele.[3]

Projektoval například Jiráskův a Štefánikův most, lávky na Slovanský a Židovský (dnes Dětský) ostrov, Ďáblický hřbitov nebo krematorium v Moravské Ostravě.

Kromě architektury se zabýval především jevištní výpravou. Za svůj život vytvořil přes 400 výprav, z toho přes 200 pro Národní divadlo v Praze, další pak pro Divadlo na Vinohradech a Státní divadlo v Brně. Ke svým scénám navrhoval i kostýmy a masky. Spolupracoval s významnými režiséry, mj. s Karlem Hugem Hilarem, Karlem Dostalem, Janem Borem, Jiřím Frejkou, Alešem Podhorským, v opeře pak s Ferdinandem Pujmanem a Josefem Františkem Munclingrem.

Získal mezinárodní uznání i v zahraničí, např. v roce 1925 v Paříži na Světové výstavě, v roce 1937 opět v Paříži na Mezinárodní výstavě technického umění a v roce 1940 v Miláně na Mezinárodní výstavě scénografie.

Již od roku 1913 publikoval články o divadelní scénografii a rovněž kritiky v časopisech Styl, Volné směry, Umělecký měsíčník, Jeviště, apod.

Hrob rodiny arch. Vlastislava Hofmana v Urnovém háji Krematoria Strašnice

Zemřel roku 1964 v Praze ve věku 80 let. Pohřben byl v Urnovém háji strašnického krematoria.

Citát

[editovat | editovat zdroj]
„ Podívejte se! To je! Co? Pane! Říkám mu ‚nebař‘. Právě jsem ho objevil. Nějaký Hofman! To nebe! Co? To je drama, pane! “
— Karel Hugo Hilar[4]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Architektura

[editovat | editovat zdroj]

Design

[editovat | editovat zdroj]
  • 1911 - 1913 Návrhy drobných předmětů pro Artěl[7]

Vybraná scénická provedení

[editovat | editovat zdroj]
Vlastislav Hofman, scéna k Čapkovu R.U.R. (Městské divadlo na Král. Vinohradech 1929)

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1871-1888 v Jičíně , sign.70-3348, ukn 470, str.487. Dostupné online.
  2. ↑ Vlastislav Hofman. Seznam členů spolku [online]. SVU Mánes [cit. 2024-04-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c VLČEK, Pavel; ZAHRADNÍK, Pavel, a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. 2., rozšířené a přepracované. vyd. Praha: Academia, 2023. 1062 s. ISBN 978-80-200-3261-4. S. 317. 
  4. ↑ Bohuš Stejskal: Cesta k divadlu, In: Jan Grmela: Za oponou, vyd.  Jos. R. Vilímek, Praha, 1944, str. 174
  5. ↑ a b c LUKEŠ, Zdeněk. Od Pražského hradu po divadlo. Lidové noviny. 2024-04-27, roč. XXXVII/99, s. 19. 
  6. ↑ a b 13 nejlepších Nuselských mostů. Vyšehradskej.cz [online]. 2018-11-15 [cit. 2024-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ KARASOVÁ, Daniela. Vlastislav Hofman. In: FRONEK, Jiří. Artěl : umění pro všední den 1908-1935. Praha: Uměleckoprůmyslové museum : Arbor vitae, 2009. ISBN 978-80-7101-081-4, ISBN 978-80-87164-12-9. S. 370.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 85, 112, 237–8, 252–3, 334
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 73, 102, 107, 111–2, 117, 133, 138, 144–5, 155, 186, 302
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 192–5, 244, 248–9, 260, 315, 342, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 28, 131
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 79, 82, 163, 499, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 446, ISBN 80-204-0493-7
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 23, 37–42, 48
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 65, 75, 92, 119, 120, 131, 134, 157, 169
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 15, 18, 24–5, 27, 30, 34, 41, 112, 117–8, 144, 146, 148, 150–1, 195, 244–5, 248, 251–3, 255, 340, 360, 367, 371, 465–6, 506, 508, 588–9, 592, 596, 598, 600–2, 609, 610, 616, 623, 625, 628, 640–1, 643, 645–7, 650–2, 657–9, 664
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 152–4
  • KARASOVÁ, Daniela. Vlastislav Hofman. In: FRONEK, Jiří. Artěl : umění pro všední den 1908-1935. Praha: Uměleckoprůmyslové museum : Arbor vitae, 2009. ISBN 978-80-7101-081-4, ISBN 978-80-87164-12-9. S. 370.
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 122, 156, 167, 172, 179–181, 184, 198, 218–9, 225, 236, 316, 346, 355, 394
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 185–6, 193, 229–231, 239–242, 244, 246–7, 249, 251, 253, 257–8
  • LUKEŠ, Zdeněk. Od Pražského hradu po divadlo. Lidové noviny. 2024-04-27, roč. XXXVII/99, s. 19. 
  • Mahulena Nešlehová; Jiří Hilmera; Rostislav Švácha. In: Mahulena Nešlehová. Vlastislav Hofman. Praha: Společnost Vlastislava Hofmana ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR, 2005. ISBN 80-903549-1-2.
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 86, 254
  • Miroslav Rutte: Deset let divadelní práce Vlastislava Hofmana, In: Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 1928–1929, vyd. Dr. Ot. Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 122–3
  • VLČEK, Pavel; ZAHRADNÍK, Pavel, a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. 2., rozšířené a přepracované. vyd. Praha: Academia, 2023. 1062 s. ISBN 978-80-200-3261-4. S. 317. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vlastislav_Hofman&oldid=24316639“