Vladimir

Vladimir ; Владимир
	Pohled na Vladimir
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	56°7′43″ s. š., 40°24′21″ v. d.
Nadmořská výška	150 m n. m.
Časové pásmo	UTC 3
Stát	Rusko
Federální okruh	Centrální
Oblast	Vladimirská
	; Vladimirská oblast na mapě Ruska
	Vladimir
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	124,6 km²
Počet obyvatel	352 347 (2021)
Hustota zalidnění	2 828,1 obyv./km²
Etnické složení	Rusové
Náboženské složení	pravoslaví
Správa
Starosta	Sergej Sacharov
Vznik	990
Oficiální web	www.vladimir-city.ru
Telefonní předvolba	7 4922
PSČ	600000
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir (rusky Владимир) je hlavní město Vladimirské oblasti ve středním Rusku, na levém břehu řeky Kljazmy, přibližně 190 km severovýchodně od Moskvy. Žije zde přibližně 352 tisíc^[2] obyvatel.

Historie

Nejstarší stopy osídlení představují tři archeologicky doložené hrobky z období mladšího paleolitu na předměstí Vladimiru zvaném Sungir. Hypatiova kronika zmiňuje jako rok založení města Vladimíra kyjevským knížetem Vladimirem Svjatoslavičem letopočet 990. Oficiálně Vladimir založil v roce 1108 kníže Černigova, Vladimír Monomach, který také město opevnil. Monomachův vnuk Andrej Bogoljubskij asi o 50 let později přestěhoval knížecí sídlo ze Suzdalu do Vladimiru. Od roku 1157 byl sídelním městem knížete Vladimirsko-suzdalského knížectví, jednoho z nástupnických států Kyjevské Rusi).

Město zažívalo svůj rozkvět až do dobytí a zpustošení Tatary 7. února 1238. Dobyla je vojska Zlaté hordy pod vedením Batu Chána. Za vlády Alexandra Něvského (1252–1263) si Vladimir udržel politickou nadvládu nad ruskými městy. V letech 1299–1317 byl sídlem metropolity. Význam Vladimíru zásadně poklesl, když v roce 1328 Ivan Kalita zvolil za nové hlavní knížectví město Moskvu. Teprve v 18. století město zažilo nový vzestup, v roce 1719 se stalo hlavním městem provincie. Od třicátých let 19. století se město začalo rozvíjet díky nástupu průmyslu, k němuž výrazně přispělo připojení města k železniční trati z Moskvy do Nižního Novgorodu v roce 1861. Hlavním městem Vladimirské gubernie byl Vladimir od roku 1796 až do roku 1929. V letech 1929 až 1944 patřil do Ivanovské oblasti (do roku 1936 označovaná jako Ivanovská průmyslová oblast). Poté v roce 1944 vznikla Vladimirská oblast. Zdejší věznice Vladimirovka fungovala již od dob Kateřiny II. Ve stalinské éře sloužila jako vězení pro disidenty.

Současnost

Vladimir se nachází v převážně zemědělském regionu. Je to také železniční uzel. Jeho hlavními průmyslovými odvětvími jsou tkalcovský průmysl, konzervárenský průmysl, výroba chemických produktů, jemného náčiní a automobilových součástek.

Památky

chrám Nanebevzetí přesvaté Bohodorice (Uspenskij sobor) (1158–1161), poutní katedrální chrám, v němž byla ve středověku ctěna Vladimirská madona, pravděpodobně nejuctívanější a jedna z nejstarších ruských ikon, nyní nahrazená kopií, (originál je vystaven v Treťjakovské galerii v Moskvě)
chrám Pokrova na řece Něrli
Zlatá brána (1164), součást hradeb opevnění proti Mongolůnm
Chrám sv. Dmitrije
několik klášterů
Pomník k 850. výročí založení města

Významné osobnosti

Daniil Alexandrovič (1361–1303)
Michail Lazarev – admirál
Alexandr Stoletov – fyzik
Sergej Tanějev – hudební skladatel, klavírista a hudební teoretik
Antonina Ivanovna Abarinovová – operní pěvkyně
Platon Zubov – politik a favorit carevny Kateřiny II. Veliké
Nikolaj Jegorovič Žukovskij – letecký konstruktér
Alexandr Alexandrovič Mikulin – letecký konstruktér^[3]

Partnerská města

Odkazy

Reference

↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
↑ ^a ^b Dostupné online. [cit. 2022-09-27].
↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Pátá mezinárodní, s. 128.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir na Wikimedia Commons
http://www.vladimir-city.ru Archivováno 11. 3. 2011 na Wayback Machine.
http://www.virtvladimir.ru/
http://www.vladtv.ru/
http://www.allvladimir.ru/

[1] Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)

[265b72a79cb3707b8da270414a21e07a16c83311-2] Dostupné online. [cit. 2022-09-27].

[Sny-3] CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Pátá mezinárodní, s. 128.

[1]

[2]

[3]

Ruská federace

Federální subjekty Ruska

Republiky	Adygejsko (Majkop) Altaj (Gorno-Altajsk) Baškortostán (Ufa) Burjatsko (Ulan-Ude) Čečensko (Grozný) Čuvašsko (Čeboksary) Dagestán (Machačkala) Chakasie (Abakan) Ingušsko (Magas) Kabardsko-Balkarsko (Nalčik) Kalmycko (Elista) Karačajsko-Čerkesko (Čerkesk) Karélie (Petrozavodsk) Komi (Syktyvkar) Krym (Simferopol)¹ Marijsko (Joškar-Ola) Mordvinsko (Saransk) Sacha (Jakutsk) Severní Osetie-Alanie (Vladikavkaz) Tatarstán (Kazaň) Tuva (Kyzyl) Udmurtsko (Iževsk)

Kraje	Altajský (Barnaul) Chabarovský (Chabarovsk) Kamčatský (Petropavlovsk-Kamčatskij) Krasnodarský (Krasnodar) Krasnojarský (Krasnojarsk) Permský (Perm) Přímořský (Vladivostok) Stavropolský (Stavropol) Zabajkalský (Čita)

Oblasti	Amurská (Blagověščensk) Archangelská (Archangelsk) Astrachaňská (Astrachaň) Bělgorodská (Bělgorod) Brjanská (Brjansk) Čeljabinská (Čeljabinsk) Irkutská (Irkutsk) Ivanovská (Ivanovo) Jaroslavská (Jaroslavl) Kaliningradská (Kaliningrad) Kalužská (Kaluga) Kemerovská (Kemerovo) Kirovská (Kirov) Kostromská (Kostroma) Kurganská (Kurgan) Kurská (Kursk) Leningradská (Petrohrad) Lipecká (Lipeck) Magadanská (Magadan) Moskevská (Moskva) Murmanská (Murmansk) Nižněnovgorodská oblast (Nižnij Novgorod) Novgorodská (Veliký Novgorod) Novosibirská (Novosibirsk) Omská (Omsk) Orelská (Orel) Orenburská (Orenburg) Penzenská (Penza) Pskovská (Pskov) Rjazaňská (Rjazaň) Rostovská (Rostov na Donu) Sachalinská (Južno-Sachalinsk) Samarská (Samara) Saratovská (Saratov) Smolenská (Smolensk) Sverdlovská (Jekatěrinburg) Tambovská (Tambov) Tomská (Tomsk) Tverská (Tver) Tulská (Tula) Ťumeňská (Ťumeň) Uljanovská (Uljanovsk) Vladimirská (Vladimir) Volgogradská (Volgograd) Vologdská (Vologda) Voroněžská (Voroněž)

Federální města	Moskva Petrohrad Sevastopol¹

Autonomní oblast	Židovská (Birobidžan)

Autonomní okruhy	Čukotský (Anadyr) Chantymansijský – Jugra (Chanty-Mansijsk)² Jamalo-něnecký (Salechard)² Něnecký (Narjan-Mar)³

¹ Anexe Ruskem mezinárodně neuznána a považováno za součást Ukrajiny. ² Spravováno orgány Ťumeňské oblasti ³ Spravováno orgány Archangelské oblasti