Vincent Auriol

Vincent Auriol
Vincent Auriol
16. prezident Francie
	Ve funkci:; 16. ledna 1947 – 15. ledna 1954
Předchůdce	Albert Lebrun
Nástupce	René Coty
Stranická příslušnost
Členství	Francouzská sekce dělnické internacionály
Rodné jméno	Vincent Jules Auriol
Narození	27. srpna 1884; Revel
Úmrtí	1. ledna 1966 (ve věku 81 let); Paříž
Místo pohřbení	Muret
Choť	Michelle Auriol (1912–1966)
Děti	Paul Auriol
Příbuzní	Jacqueline Auriol (snacha)
Alma mater	Toulouská univerzita
Profese	politik, advokát a francouzský odbojář
Náboženství	ateismus
Ocenění	velkokříž Řádu Ouissam Alaouite (1946); rytíř Řádu slona (1950); čestný doktor Lavalovy univerzity (1951); rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku; velkokříž Řádu svatého Olafa; … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Vincent Auriol
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vicent Auriol (27. srpna 1884, Revel – 1. ledna 1966, Paříž) byl francouzský politik a 16. prezident Francouzské republiky.

Biografie

Vincent Auriol se narodil 27. srpna 1884 do rodiny pekaře v Revelu. V roce 1905 získal magisterský diplom práv (posléze i doktorát) a pracoval jako advokát v Toulouse. Byl zastánce nově vzniklé SFIO (předchůdce dnešní Parti socialiste) již od jejího vzniku v roce 1908 a založil deník Le Midi socialiste (volně lze přeložit jako Socialistický Jih).

V letech 1914 až 1940 působil jako poslanec za Muret, jehož byl od roku 1925 starostou. Jako tajemník socialistického klubu v Poslanecké sněmovně (od roku 1928) se stal postupně finančním expertem SFIO a postupně i jedním z jejich hlavních vůdců.

V letech 1924 až 1926 předsedal finanční komisi Poslanecké sněmovny. Stal se i ministrem financí v době vlády Národní fronty a nesouhlasil s mnichovskými dohodami. Je jedním z osmdesáti poslanců, kteří 10. července 1940 volili proti udělení plné moci maršálu Pétainovi.

V září stejného roku byl zatčen a vězněn. V dopise Léonu Blumovi však vyslovuje naději a osobní jistotu, že demokratické mocnosti porazí nacistické i fašistické režimy. V srpnu 1941 je ze zdravotních důvodů propuštěn do domácího vězení, kde píše revoluční spis Včera a zítra (Hier et demain, parafráze Vernovy sbírky), který vyslovuje nemožnost setrvání v pravidlech třetí republiky a nastiňuje tím základ pro vývoj institucí republiky čtvrté. Postupně se mu ze svého domácího vězení daří navázat kontakt se socialistickým rezistenty; sám tajně vstoupí do francouzského Odboje a v roce 1943 se mu podaří přeletět do Londýna. V roce 1944 se stane prezidentem finanční komise Alžírska a poradcem generála de Gaulla.

V roce 1946 byl jmenován předsedou prvního, posléze i druhého Ústavodárného shromáždění, v roce 1947 se pak stává prvním prezidentem čtvrté francouzské republiky.

Kvůli sporu s Guyem Molletem, opouští SFIO a v roce 1958 využívá své pozice prezidenta a historického vůdce socialismu, aby založil sjednocenou stranu PSA (Parti socialiste autonome, založenou na základě souhlasu stran Socialistické internacionály). V roce 1959 se stal členem Ústavní rady, ale od roku 1960 se neúčastnil schůzí jako protest na několik zákonů tehdejšího prezidenta Charlese de Gaulla, jejichž prosazení bez konzultace Ústavní rady považoval za výkon osobní moci a za protiřečící principům demokracie. V roce 1962 se však účastnil schůze, aby pomohl prosazení zákona o přímé volbě prezidenta. Jeho posledním činem bylo veřejné vyzvání k volbě Françoise Mitterranda při prezidentských volbách v roce 1965.

Vincent Auriol zemřel přirozenou smrtí 1. ledna 1966 v Paříži, byl pohřben v Muret, v departementu Haute-Garonne.

Odkazy

Literatura

Jean-Pierre Cuvilier, Vincent Auriol et les finances publiques du Front populaire ou L'alternative du contrôle et de la liberté : 1933-1939, Vydala Univerzita v Toulouse-Le Mirail, 1979
Éric Ghebali, Vincent Auriol : le Président citoyen. 1884-1966, vydal Grasset, 1998
Louis Mexandeau, Histoire du parti socialiste, vydal Tallandier, 2005
Gilles Morin, « Les socialistes dans les geôles de Vichy : à la recherche d'une parole libre », in Pierre Guidoni et Robert Verdier (dir.), Les Socialistes en Résistance, vydal Séli Arslan, 1999

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vincent Auriol na Wikimedia Commons
(francouzsky) Auriolova biografie na stránkách Prezidentské kanceláře

Prezidenti Francie

Druhá republika	Ludvík Napoleon Bonaparte (1848–1852)

Třetí republika	Adolphe Thiers (1871–1873) • Patrice de Mac-Mahon (1873–1879) • Jules Grévy (1879–1887) • Marie François Sadi Carnot (1887–1894) • Jean Casimir-Perier (1894–1895) • Félix Faure (1895–1899) • Émile Loubet (1899–1906) • Armand Fallières (1906–1913) • Raymond Poincaré (1913–1920) • Paul Deschanel (1920) • Alexandre Millerand (1920–1924) • Gaston Doumergue (1924–1931) • Paul Doumer (1931–1932) • Albert Lebrun (1932–1940)

Čtvrtá republika	Vincent Auriol (1947–1954) • René Coty (1954–1959)

Pátá republika	Charles de Gaulle (1959–1969) • Georges Pompidou (1969–1974) • Valéry Giscard d'Estaing (1974–1981) • François Mitterrand (1981–1995) • Jacques Chirac (1995–2007) • Nicolas Sarkozy (2007–2012) • François Hollande (2012–2017) • Emmanuel Macron (od 2017)