Veletok
Veletok je termín označující velkou řeku (v kontinentálním měřítku), zaústěnou přímo do moře, tj. I. řádu podle Graveliovy klasifikace vodních toků[1]. Kritériem zařazení řeky mezi veletoky může být délka toku a velikost povodí, limitní hodnoty však záleží na konvenci. Podle německého úzu je veletokem řeka dlouhá nejméně 500 km s povodím nejméně 100 000 km² (z řek protékajících Českem toto splňují Labe a Odra), ale například maďarský zeměpis považuje za veletok (maď. folyam) teprve řeku delší 1000 km a s povodím nad 150 000 km² (čehož už nedosahuje žádná řeka v Česku – Labe má povodí o něco málo pod limitem).
Mnohé jazyky zvláštní výraz ekvivalentní pojmu "veletok" nemají, a nijak jej tedy ani nevymezují. Podobný význam má např. v angličtině výraz „main stem“, což ale znamená hlavní (zpravidla nejdelší) tok v rámci povodí (I. řádu), v zásadě bez ohledu na jeho velikost.
Zvolení pouhých dvou kritérií délky toku a plochy povodí také nezohledňuje další podstatný atribut řeky, což je průtok. Pak se mezi veletoky mohou řadit dlouhé řeky s rozsáhlým povodím v suchých oblastech, jako např. africké řeky Kunene nebo Džuba, zatímco řádově mohutnější, ale mnohem kratší řeky vlhkých oblastí definici nesplní.
Evropské veletoky
[editovat | editovat zdroj]Podle uvedené definice z českých zdrojů patří v Evropě mezi veletoky tyto řeky:
Úmoří Atlantiku
z toho Černé moře
Úmoří Severního ledového oceánu
Úmoří Kaspického moře (bezodtoké)
Další řeky I. řádu splňující kritérium délky (>500 km), ale nikoliv povodí:
- Daugava, Dněstr, Douro, Ebro, Jižní Bug, Máza (pokud se nebere za přítok Rýna), Mezeň, Narva (–Velikaja), Němen, Pád, Rhôna, Seina, Tajo, Torne
