Van Cliburn
| Van Cliburn | |
|---|---|
 Van Cliburn (1998) | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Harvey Lavan Cliburn Jr. |
| Narození | 12. července 1934 Shreveport |
| Úmrtí | 27. února 2013 (ve věku 78 let) Fort Worth |
| Příčina úmrtí | rakovina kostí |
| Místo pohřbení | Greenwood Memorial Park and Mausoleum |
| Žánry | klasická hudba |
| Povolání | klavírista, hudebník a nahrávající umělec |
| Nástroje | klavír |
| Vydavatel | RCA Red Seal |
| Ocenění | Charles E. Lutton Man of Music Award (1962) Cena Grammy za celoživotní dílo (2004) Řád přátelství Národní medaile za umění Prezidentská medaile svobody … více na Wikidatech |
| Rodiče | Rildia Bee Cliburn |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Harvey Lavan "Van" Cliburn Jr. (12. července 1934 Shreveport, Louisiana – 27. února 2013 Fort Worth, Texas)[1] byl americký klavírista, který se ve svých 23 letech stal světově proslulým po vítězství na prvním ročníku mezinárodní Čajkovského soutěže pianistů v Moskvě v roce 1958[2]. Jeho matka, učitelka hry na klavír a sama úspěšná pianistka, si všimla, jak již ve věku tří let napodobuje její studenty a snaží se hrát na klavír. Začal se tedy již v dětství hře na tento nástroj učit a postupem času si vyvinul svébytný, zaoblený a plný tón a zpěvné frázování, neboť byl od začátku učen si každou skladbu zpívat.[zdroj?]
Cliburn jako koncertní pianista procestoval celý svět. Hrál pro královské rodiny, pro hlavy států a pro každého z amerických prezidentů od Harryho S. Trumana po Baracka Obamu.[3] Za své umění získal Grammy Lifetime Achievement Award a obdržel také nejvyšší civilní vyznamenání Spojených států i Ruska – 23. července 2003[4] mu prezident George W. Bush udělil Prezidentskou medaili svobody a 20. září 2004 obdržel ruský Řád přátelství.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Van Cliburn na anglické Wikipedii.
- ↑ TOMMASINI, Anthony. Van Cliburn, Cold War Musical Envoy, Dies at 78. The New York Times. February 27, 2013. Dostupné online [cit. March 27, 2017].
- ↑ MALONEY, Jennifer. Pianist Became a Cold-War Hero, Media Star. Wall Street Journal. 2013-02-27. Dostupné online [cit. 2020-10-07]. ISSN 0099-9660. (anglicky)
- ↑ CLINTON, Hillary Rodham. An Invitation To The White House: At Home With History. New York: Simon & Schuster, November 29, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-684-85799-2. S. 122.
- ↑ U.S. Senate: Presidential Medal of Freedom Recipients [online]. [cit. 2019-10-03]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Van Cliburn na Wikimedia Commons
