Přeskočit na obsah

VVER

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
VVER
Pozice: 1) Pohony řídicích tyčí 2) Vrchní část reaktoru 3,4) Vstupní a výstupní nátrubky 5) Šachta reaktoru 6,7) Oblast aktivní zóny
Pozice: 1) Pohony řídicích tyčí 2) Vrchní část reaktoru 3,4) Vstupní a výstupní nátrubky 5) Šachta reaktoru 6,7) Oblast aktivní zóny
Stát původuSovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Koncepcetlakovodní
Rok začátku vývoje1954
Poprvé spuštěn1964
Počet existujících kusů66
Počet kusů ve výstavbě29
Plánovaná životnostv závislosti na modelu až 100 let
Jaderný reaktor
PalivoUran 235U
ChladivoH2O
ModerátorH2O
KontejnmentV závislosti na modelu
Výkon hrubý70 − 2000 MW
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:

VVER – vodo-vodní energetický reaktor (rusky водо-водяной энергетический реактор, anglicky Water-Water Energetic Reactor) v západním světě často ozačován jako WWER je typ tlakovodního reaktoru užívaného v jaderných elektrárnách v zemích bývalého východního bloku, zatímco v západní Evropě a USA se pro tento typ reaktoru používá zkratka PWR (Pressurized Water Reactor). Koncepce VVER jsou i reaktory českých jaderných elektráren Dukovany a Temelín.

Principy

[editovat | editovat zdroj]

V reaktorech VVER je používán mírně obohacený uran ve formě UO2. Tlaková nádoba reaktoru má tvar válce postaveného na výšku s polokulovitým dnem a víkem. Aktivní zóna je v dolní části nádoby. Nádoba je naplněna lehkou vodou, která slouží jako chladivo i moderátor zároveň. Voda je pod vysokým tlakem (okolo 15 MPa, tj. 150 bar), takže nedochází k jejímu varu. To je důležitý prvek inherentní bezpečnosti. Při případné poruše primárního okruhu, nebo kdyby došlo k varu vody v reaktoru, dojde k úniku moderátoru a tím i téměř úplnému zastavení jaderné reakce.

Typy

[editovat | editovat zdroj]

VVER-440

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku VVER-440.
Vývojové modely VVER-440
Vývojový model Počet postavených jednotek (ve výstavbě) Popis
VVER-440/179 2 Dva prototypy v Novovoroněži
VVER-440/230 12 Sériový VVER-440
VVER-440/270 2 Arménie (vyšší seismická odolnost)
VVER-440/213 18 Sériový VVER-440 (nástupce 230)
VVER-440/213 1 ( 1) Vychází z 213, Mochovce 3 a 4
VVER-440/213M 0 Vývoj 1993, kontejnment
VVER-440/318 0 Vývozní model, kontejnment
VVER-440/356 0 Zamýšleno pro 3 a 4. blok JE Loviisa

Typ 230

[editovat | editovat zdroj]

Vývoj reaktorů VVER začal v Sovětském svazu přibližně v polovině 60. let 20. století. Prvním vývojovým typem byl VVER-440 typ 230. Bezpečnostní koncepce tohoto typu reaktoru byla na stejné úrovni jako západní běžně montované typy BWR. Největší projektová havárie, kterou měl tento typ reaktoru bezpečně zvládnout, byl pouze vznik trhliny o průměru 32 mm kdekoliv v primárním okruhu. Tato slabina byla kompenzována konzervativním návrhem, který riziko havárie minimalizoval (speciální tvar paliva, nižší zatížení všech komponent). V průběhu provozu byly tyto elektrárny modernizovány a jejich provoz zpřísněn. Přes známá rizika bylo postaveno 14 bloků elektráren s tímto reaktorem. Byly to: 3. a 4. blok JE Novovoroněž, 1. a 2. blok JE Kola, 4 bloky JE Greifswald, 4 bloky JE Kozloduj a jako poslední 2 bloky JE V-1 Jaslovské Bohunice. Většina těchto elektráren je již odstavena a k žádné havárii nedošlo i přesto, že JE Kozloduj absolvovala v roce 1977 zemětřesení o síle 7 stupňů. Bloky v Jaslovsko-Bohunické elektrárně V1 se nyní připravují k likvidaci, první blok byl odstaven v roce 2006 a druhý blok ukončil provoz v roce 2008. Posledními fungujícími bloky na bázi konceptu VVER-440 V230 je první dvojblok elektrárny Kola, druhý blok prvního dvojbloku v JE Novoroněž (zde se ale jedná i prototyp, ze kterého vznikl tento vývojový typ) a 2. blok arménské jaderné elektrárny nedaleko města Mecamoru. Obyvatelé v okolí Mecamoru mají strach o svoji budoucnost, neboť elektrárna se nachází v oblasti tektonických zlomů – mimochodem proto byl 1. blok v roce 1988 vyřazen z provozu, byl poškozen po silném zemětřesení. Druhý blok by měl být definitivně odstaven v roce 2036, ale to pouze za předpokladu, že se do té doby začne stavět nový blok, který jej nahradí. Dvojblok v JE Kola prošel značnými nákladnými modernizacemi a jeho provoz splňuje normy IAEA. Plánuje se nahradit ji novými VVER-600, protože elektrárna je významným zdrojem elektrické energie v Murmanské oblasti.

Typ 213

[editovat | editovat zdroj]

Dalším vývojovým typem byl VVER-440 typ 213. Proti předchozímu typu byla výrazně zvýšena bezpečnost podle světových standardů. Při návrhu byla uvažována jako největší projektová havárie prasknutí hlavního potrubí primárního okruhu. Tento typ reaktoru nemá plnohodnotnou tlakovou ochrannou obálku - kontejnment, místo toho je vybaven hermetickým boxem s barbotážním systémem, v němž by v případě havárie došlo ke kondenzaci vzniklé páry a snížení tlaku v ochranné obálce. V projektu jsou několikanásobné systémy nouzového dochlazování pro případ takové havárie.

Okamžité řízení výkonu samotného reaktoru probíhá současně dvojím způsobem – změnou množství paliva v aktivní zóně a změnou množství pohlcovače neutronů. V reaktoru jsou zvláštní kazety poháněné výkonnými elektromotory, kdy jejich spodní část je vyplněna palivem a horní část pohlcovačem neutronů. V případě nouzového odstavení kazety volným pádem spadnou až na dno kanálu (kde se nachází tlumič pádu), čímž dojde ke snížení množství paliva v aktivní zóně a zároveň k zastavení reakce pohlcením štěpných neutronů. Dlouhodobé řízení výkonu a zastavení reakce během výměny paliva, je zajištěno změnou koncentrace kyseliny trihydrogenborité s 10B ve vodě primárního okruhu. Jedná se současně i o možnost havarijního odstavení, které je ale mnohem pomalejší než pomocí řídicích kazet.

VVER-440 typ 213 je jeden z nejrozšířenějších typů tlakovodního reaktoru v Evropě. Nachází se např. v elektrárně Dukovany (2 dvoubloky - 4 reaktory), Mochovce (2 dvoubloky - 4 reaktory), Jaslovské Bohunice V2 (1 dvoublok- 2 reaktory), JE Loviisa (dva samostatné bloky s kontejnmentem), JE Paks a další. Stále jsou používány dvě turbíny na jeden výrobní blok. Stejného typu byly i plánované 4 bloky v druhé polovině východoněmecké jaderné elektrárny Greifswald (Lubmin, Nord), přičemž pouze první z nich byl v roce 1989 dostavěn a spuštěn do fáze fyzikálních testů. Další blok 6 byl pouze dostavěn a nikdy nespuštěn, u bloků 7 a 8 nebyly dokončeny ani stavební práce. V Německu odstavení této obrovské a celkem osmiblokové elektrárny vysvětlili tím, že bloky nejsou bezpečné a jejich úprava by stála mnoho financí - z dnešního hlediska šlo pouze o odstavení, vynucené politickým tlakem západního bloku, tzv. "desovětizace".

V současné době se dostavují další dva bloky ve slovenských Mochovcích, kde byla stavba utlumena v roce 1992 pro nedostatek financí. Ve finálním stavu bude tento komplex patřit k nejbezpečnějším blokům VVER-440 s reaktorem vývojového typu 213. 3. blok byl spuštěn v roce 2023.

Palivový cyklus reaktorů VVER-440 byl původně tříletý – to znamená, že každých dvanáct měsíců je vyměněna třetina paliva. Současný palivový cyklus (2015) s modernizovaným palivem je pětiletý a v reaktorech se mění každoročně pouhá jedna pětina kazet. Výrobní bloky s voroněžskými tlakovodními reaktory typu VVER-440 V 213 jsou však schopny zvládnout bezpečně větší výkon, než je jejich nominální (440 MWe). Výkon lze postupnými úpravami zvýšit až na 510 MWe, takovými úpravami prošla finská JE Loviisa. Tyto úpravy zahrnují zvýšení tepelného výkonu reaktoru z původních 1375 MWt na 1485 MWt (108 %) což bylo umožněno použitím novějšího paliva v kombinaci s lepším řídicím systémem a dalšími vylepšeními na sekundárním okruhu včetně turbosoustrojí, která jsou zodpovědná za zbývající nárůst o 5–7 % (500–510 MWe)[1][2]. K takovým úpravám došlo na mnoha elektrárnách (mj. i v Dukovanech) k optimalizaci vyšším obohacením paliva, lepším rozmístěním kazet a dalším zlepšením k prodloužení cyklu na 4, resp. 5 let. Dochází tak nejen k úspoře paliva, ale i ke zvýšení výkonu. Reaktory v Dukovanech tak nyní po úpravách vyrábí 510 MWe. Celkový dosažitelný výkon Dukovanské elektrárny tak činí 2040 MWe.

Palivo do většiny bloků VVER v Evropě dodávají společnosti TVEL nebo Westinghouse Electric Company.

Typ 318

[editovat | editovat zdroj]

Nejpokročilejší verze reaktoru VVER-440. Šlo o výhradně exportní variantu tohoto reaktoru, která již zahrnovala plnohodnotný železobetonový kontejnment a další prvky pasivní i aktivní ochrany. Celkem bylo plánováno postavit tyto reaktory minimálně ve čtyřech lokalitách. Známé jsou Juragua (Kuba), Irák, Sýrie, a Sirte (Libye).

VVER-500

[editovat | editovat zdroj]

Vývoj reaktoru VVER-500 započal společně s VVER-1000. Jediný rozdíl spočíval v počtu smyček v primárním okruhu. Zatímco VVER-1000 má 4, VVER-500 měl mít pouze 2. Komponenty jako víko reaktoru měly být totožné s VVER-1000, což mělo usnadnit a zlevnit výrobu.[3] Samotná tlaková nádoba byla téměř identická, pouze s rozdílem, že VVER-1000 má 8 otvorů pro sekundární okruh a VVER-500 měl mít 4. K seriové výrobě nikdy nedošlo a to z důvodu, že na konci 80. let měl větší prioritu vývoj reaktorů 3. generace, jako například VVER-1000/392.

Reaktory tohoto typu bylo plánováno postavit i v Československu, kde by jej vyrobila Škoda JS. Mimo toho v SSSR, Rumunsku, NDR. Doprava měla být zajištěna po železnici, stejně jako u VVER-1000.

VVER-600

[editovat | editovat zdroj]

VVER-600 (V-498) je menší verzí reaktoru VVER-1200 o polovičním výkonu, kterého bylo dosaženo snížením počtu smyček ze 4 na 2. Novějším vývojem je VVER-S-600.[4] Trojice reaktorů tohoto typu je schválena pro použití v Kolské jaderné elektrárně II.

VVER-1000

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku VVER-1000.
Vývojové modely VVER-1000
Vývojový model Počet postavených jednotek (ve výstavbě) Popis
VVER-1000/187 1 Prototyp v Novovoroněži, první VVER-1000
VVER-1000/302 1 Předchůdce 338
VVER-1000/338 3 Náhrada za 302, kvůli chybnému výpočtu potřebných regulačních tyčí
VVER-1000/320 25 ( 1) Sériový VVER-1000 (velká série)
VVER-1000/341 0 Zamýšleno pro 3. blok Loviisa
VVER-1000/392 0 Sériový model, nástupce VVER-1000/320 s úpravami, seismická odolnost
VVER-1000/392B 0 Založeno na 320 a 392, modernizovaný kontejnment
VVER-1000/410 0 Založeno na 392
VVER-1000/412 2 Indie, založeno na 392
VVER-1000/412M 0 ( 4) Indie, založeno na 392 a 412
VVER-1000/413 0 Zamýšleno pro 3. blok Loviisa
VVER-1000/428(M) 4 Čína
VVER-1000/446 1 VVER-1000 zabudovaný v německém kontejnmentu, Írán
VVER-1000/466 0 AES-91/99, sériový model
VVER-1000/466B 0 Zamýšleno pro Belene v roce 2008 jako náhrada za 320
VVER-1000/511 0 Založeno na VVER-TOI, potenciální projekt
VVER-1000/528 ( 2) Írán
Porovnání šestiuhelníkové aktivní zóny s tlakovodním typem od Westinghouse

Zároveň se stavbou elektráren VVER-400 typ 213 probíhal v SSSR se zpožděním vývoj dalšího typu VVER-1000. První zkušební blok VVER-1000 typ V-187 se stal pátým blokem JE Novovoroněž. Podle zkušeností byly postaveny v SSSR 4 bloky pozměněného typu V-302. Tento typ byl již navržen včetně haly s plnohodnotným kontejnmentem. Maximální projektová havárie, kterou musí reaktor zvládnout bez vlivu na okolí, je prasknutí hlavního potrubí, spojené se zemětřesením a výpadkem vnějšího napájení. Má čtyři smyčky primárního okruhu a v sekundárním okruhu jediný turbogenerátor. Proti typu VVER-440 je výrazně vyšší namáhání aktivní zóny.

Typ 320
[editovat | editovat zdroj]

Vývoj pokračoval a následujícího typu V-320 je i JE Temelín. Celkový tepelný výkon reaktoru je 3000 MWt s hrubým výkonem 1000 MWe.

Typ V-320, tzv. „velká série“ je současně zatím nejčastější typ nejen VVER-1000, ale všech provozovaných VVER bloků.[5] Z tohoto typu se dále odvíjí typ V-392B, který byl určen jako reaktor ve 3. a 4. bloku Chmelnycké JE a 5. a 6. blok Balakovské JE. Dále vznikly V-320DD a V-320I (Zvýšení bezpečnosti v určitých oblastech, jako je například seismická bezpečnost).[6]

Okamžité řízení výkonu reaktoru typu VVER-1000 je oproti VVER-440 zařízeno pouze změnou množství pohlcovače neutronů v aktivní zóně. Pohlcovač neutronů má formu klastrů (souborů 18 řídicích tyčí). Klastry jsou poháněny krokovým elektrickým motorem. V případě havarijního odstavení spadnou volným pádem do aktivní zóny. Dlouhodobé řízení či zastavení reakce během výměny paliva je zajištěno změnou množství kyseliny trihydrogenborité s 10B.

Dalšími vývojovými typy reaktorů VVER jsou nově stavěné bloky v modifikacích VVER-1000 V-392 a VVER-1000 V-466. Podle posledních informací se tyto nové reaktory řadí do třetí, tudíž nejvyspělejší generace. Modifikace V-466B měla být použita pro nově stavěnou bulharskou elektrárnu Belene, určenou k překlenutí energetického nedostatku vzniklého po odstavení prvních čtyř bloků VVER-440 V-230 v Kozloduji. Podstatným rysem všech nových tlakovodních reaktorů je zjednodušení konstrukce, což vede v důsledku ke zvýšení jak pasivní tak aktivní bezpečnosti. Nové bloky mají zdokonalený kontejnment a vyšší objemy vody v primárním i sekundárním okruhu, což ještě dále snižuje riziko havárie s případným roztavením aktivní zóny.

VVER-1200

[editovat | editovat zdroj]
Vývojové modely VVER-1200
Vývojový model Počet postavených jednotek (ve výstavbě) Popis
VVER-1200/392M 2 Prototypy v Novovoroněži
VVER-1200/466P 0 Prvotní návrh od Gidropress z roku 2005
VVER-1200/491 4 ( 5) Sériový model
VVER-1200/501 0 Dvousmyčková verze
VVER-1200/508 0 MIR.1200, založeno na 491, Škoda JS
VVER-1200/513 ( 4) Turecko
VVER-1200/522 0 Finsko
VVER-1200/527 ( 2) Maďarsko
VVER-1200/529 ( 4) Egypt
VVER-1200/523 ( 2) Bangladéš

Dalším typem je VVER-1200, označovaný také jako AES-2006. První dva prototypové bloky typu VVER-1200/491 byly postaveny v lokalitě Leningrad II a prototypy typu VVER-1200/392M v Novovoroněžské elektrárně II. Hrubý výkon bloku je 1200 MWe (čistý výkon 1114 MWe, celkový tepelný výkon 3200 MWt)[7] při nákladech kolem 1200 $/kWe. Doba stavby je 4,5 roku (54 měsíců) a projektová doba provozu 60 let s možností 20letého prodloužení.[8]

Elektrárna má zvýšenou úroveň bezpečnosti, díky které se může řadit mezi bloky generace III . Bylo toho dosaženo použitím nových pasivních bezpečnostních systémů, které jsou schopny fungovat bez dodávky silové elektřiny a bez zásahu obsluhy. Jde například o systém pasivního odvodu tepla z reaktoru přes parogenerátory, který slouží k dlouhodobému dochlazování aktivní zóny. Dále to je pasivní systém rekombinace vodíku, který zamezuje tomu, aby se v kontejnmentu vytvořila výbušná směs vodíku a vzduchu.[9] V případě, že selžou standardní systémy pro zastavení řetězové štěpné reakce, bude použit pasivní systém rychlého vstřikování kyseliny borité do primárního okruhu.[10] A pro případ selhání všech systémů a opatření se pod reaktorem nachází lapač taveniny, který pokud dojde k roztavení paliva a jeho protavení ven z reaktoru, tuto taveniny zachytí a zajistí její bezpečné dlouhodobé chlazení. Další důležitou součástí projektu elektrárny je dvojitý kontejnment, který zabraňuje úniku radioaktivních látek z reaktorového sálu a který chrání primární okruh před vnějšími riziky jako povodeň, tornádo, zemětřesení, exploze nebo pád letadla.[11]

Reaktor VVER-1200 byl jedním z uvažovaných reaktorů pro nové bloky v elektrárně Temelín a patří mezi uvažované technologie pro nové bloky v elektrárně Dukovany.

Z tohoto typu pak vznikl projekt konsorcia MIR.1200 (Modernised International Reactor) určený pro státy Evropské unie. Projekt MIR.1200 je vyvíjen českou společností Škoda JS společně s ruskými firmami Atomstrojexport a Gidropress, které spadají pod Rosatom. [12]

Reaktory VVER-1200 jsou používány v Rusku (jaderné elektrárny Leningradská II, Novovoroněžská II) i v zahraničí. Spustil se 1. blok Běloruské jaderné elektrárny v Bělorusku[13] a staví se v Turecku (JE Akkuyu) a v Bangladéši (JE Rooppur). Výstavba se připravuje v Maďarsku (JE Paks), v Egyptě (JE El-Dabaa), v Číně (JE Tchien-wan a Sü-ta-pao) a v Uzbekistánu.[14][15]

VVER-1300 / VVER-TOI

[editovat | editovat zdroj]
Vývojový model Počet postavených jednotek (ve výstavbě) Popis
VVER-1300/488 0 Založeno na AES-2006, plánuje se Novovoroněž
VVER-1300/510 0 Sériový model, Smolensk
VVER-1300/510K ( 2) Referenční dvojice v Kursku

VVER-TOI (Tipovoj Optimizirovannyj Informatizirovannyj) označovaný také jako AES-2010 je typově optimalizovaný pokročilý projekt reaktoru VVER-1300/510 generace 3 vycházející z typu VVER-1200/392M, který má optimalizovat vlastnosti těchto reaktorů. Plánovaný hrubý výkon je 1255 MWe a životnost 80 let. Důležitým faktorem by mělo být snížení nákladů na stavbu o 20 % oproti 1200/392M a zkrácení doby stavby na 40 měsíců. První dvojice reaktorů tohoto modelu je ve výstavbě v Kurské jaderné elektrárně II.

VVER-1500

[editovat | editovat zdroj]

Tento projekt vznikl již v 80. letech jako reakce na vyšší bezpečnost a především ekonomičnost provozu. Jedná se typově o podobný reaktor s VVER-1000, jehož rozměry byly upraveny na hrubý výkon 1500 MWe. V 90. letech však byl tento projekt pozastaven a upřednostněna evoluce VVER-1000, tedy vznik VVER-1200. Práce na VVER-1500 byly obnoveny v roce 2001, ale opět zastaveny v roce 2006.[16]

VVER-1800

[editovat | editovat zdroj]

Projekt reaktoru VVER-1800 pochází jako koncept z roku 1985 a měl být vylepšenou verzí VVER-1000 s vylepšenými aktivními i pasivními bezpečnostními prvky. Od roku 2006, kvůli federálnímu energetickému programu z let 2007 až 2015 a 2020, se s touto koncepcí znovu počítá. Koncept počítá s reaktorem se třemi smyčkami a hrubým výkonem 1800 MW.[17]

VVER-2000

[editovat | editovat zdroj]

Vývoj VVER-2000 započal souběžně s VVER-1000. Jediný rozdíl mezi těmito dvěma reaktory je větší hustota aktivní zóny a 6 smyček primárního okruhu, namísto 4, jako tomu je u VVER-1000. Tlaková nádoba VVER-2000 měla mít 12 otvorů primárního okruhu, namísto 8, jako u VVER-1000. Vývoj reaktoru VVER-2000 skončil v roce 1990, protože byl příliš výkonný pro většinu lokalit a místo něj byl upřednostněn vývoj VVER-1500.

Technická specifikace r. 2010

[editovat | editovat zdroj]
Parametr VVER-210 VVER-365 VVER-440 VVER-1000 VVER-1200 VVER-TOI
Tepelný výkon [MW] 760 1320 1375 3000 3200 3300
Účinnost [%] 27,6 27,6 32,0 33,0 >35,0 -
Tlak páry při vstupu do turbíny [105 Pa] 29,0 29,0 44,0 60,0 - -
Tlak v primárním okruhu [105 Pa] 100 105 125 160 - -
Teplota vody na vstupu reaktoru [°C] 250 250 269 289 298,6 297,2
Teplota vody na výstupu reaktoru [°C] 269 275 300 322 329,7 328,8
Průměr aktivní zóny [m] 2,88 2,88 2,88 3,12 - -
Výška aktivní zóny [m] 2,50 2,50 2,50 3,50 - -
Průměr palivového proutku (palivo TVEL) [mm] 10,2 9,1 9,1 9,1 - -
Počet palivových proutků v kazetě (palivo TVEL) 90 126 126 312 312 313
Nakládka uranu [t] 38 40 42 66 - -
Průměrná míra obohacení uranu [%] 2,0 3,0 3,5 3,3 — 4,4 4,71 - 4,85 -
Průměrná spotřeba paliva [MW sut / kg] 13,0 27,0 28,6 40 >50 54,4
Standardní doba výstavby [měsíců] - - - - 54 40
Projektovaná životnost [let] - - 30 40 50 60

Seznam reaktorů

[editovat | editovat zdroj]

Tabulka s přehledem reaktorů typu VVER. V přehledu jsou pouze elektrárny, jejichž výstavba byla zahájena nebo se tak pravděpodobně brzy stane. V Rusku existují plány na výstavbu dalších několika nových elektráren typu VVER-1200 a VVER-TOI (celkem více než 20 reaktorů), některé z nich nejsou do přehledu zahrnuty (plánovaná realizace po roce 2036). Zahrnuty nejsou ani projekty, které nikdy nebyly zahájeny, nebo byly zrušeny v počáteční fázi - např. Syrská jaderná elektrárna (2x VVER-440).

Název Typ reaktoru Zahájení
stavby 		Připojení
k síti 		Stav, dodatečné informace Čistý výkon
(MW) 		Hrubý výkon
(MW)
Turecko Akkuyu-1 1200/513 2018 2023 [18] ve výstavbě 1114 1200
Turecko Akkuyu-2 1200/513 2019 2024 [18] ve výstavbě 1114 1200
Turecko Akkuyu-3 1200/513 2021[19] 2025 [18] ve výstavbě 1114 1200
Turecko Akkuyu-4 1200/513 2022 2026 [18] ve výstavbě 1114 1200
Rusko Balakovo-1 1000/320 1980 1985 v provozu (licence do roku 2045) 950 1000
Rusko Balakovo-2 1000/320 1981 1987 v provozu (licence do roku 2047) 950 1000
Rusko Balakovo-3 1000/320 1982 1988 v provozu (licence do roku 2048) 950 1000
Rusko Balakovo-4 1000/320 1984 1993 v provozu (licence do roku 2053) 950 1000
Rusko Balakovo-5 1000/320 1987 (2010) výstavba pozastavena v roce 1993 okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[20], v roce 2020 uvažováno o dostavbě[21] 950 1000
Rusko Balakovo-6 1000/320 1988 - výstavba pozastavena v roce 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[20] 950 1000
Rusko Baškortostán-1 1000/320 1983 ? stavba zastavena roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[20] 950 1000
Rusko Baškortostán-2 1000/320 1983 ? stavba zastavena roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[20] 950 1000
Rusko Baškortostán-3 1000/320 ? ? přípravy na stavbu zastaveny roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[20] 950 1000
Rusko Baškortostán-4 1000/320 ? ? plán na stavbu zrušen roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[20] 950 1000
Bulharsko Belene-1 1000/320, později 1000/466B 1987 - stavba zastavena v roce 2012, dosavadní technologie odvezena a použita v bloku Kalinin-4 953 1000
Bulharsko Belene-2 1000/320, později 1000/466B 1987 - stavba zastavena v roce 2012, dosavadní technologie odvezena a použita v bloku Kalinin-4 953 1000
Slovensko Bohunice-1 440/230 1972 1978 uzavřena v roce 2006 408 440
Slovensko Bohunice-2 440/230 1972 1980 uzavřena v roce 2008 408 440
Slovensko Bohunice-3 440/213 1976 1984 v provozu (plánované uzavření v roce 2044) 470 505
Slovensko Bohunice-4 440/213 1976 1985 v provozu (plánované uzavření v roce 2045) 470 505
Írán Búšehr-1 1000/446 1975 2011 původně německý typ Konvoj, poté přehodnocení projektu a přestavba na VVER-1000; v provozu[22] (plánované uzavření v roce 2071) 915 1000
Írán Búšehr-2 (nezahrnut) (1000/446) 1976 - původně německý typ Konvoj, poté výstavba zrušena 915 1000
Írán Búšehr-2 1000/528 2018 ? ve výstavbě 915 1000
Írán Búšehr-3 1000/528 2019 ? ve výstavbě 915 1000
Írán Búšehr-4 1000/528 ? ? navrhnuto 915 1000
Írán Búšehr-5 1000/528 ? ? navrhnuto 915 1000
Ukrajina Charkov-1 1000/320 1984 - výstavba zastavena v roce 1986, zrušena v roce 1989 900 940
Ukrajina Charkov-2 1000/320 1984 - výstavba zastavena v roce 1986, zrušena v roce 1989 900 940
Ukrajina Čyhyryn-1 1000/320 1981 - původně od roku 1977 stavěna jako uhelná elektrárna, v roce 1989 zrušena ? 1000
Ukrajina Čyhyryn-2 1000/320 1981 - původně od roku 1977 stavěna jako uhelná elektrárna, v roce 1989 zrušena ? 1000
Ukrajina Čyhyryn-3 1000/320 ? - v roce 1989 zrušena ? 1000
Ukrajina Čyhyryn-4 1000/320 ? - v roce 1989 zrušena ? 1000
Ukrajina Chmelnyckyj-1 1000/320 1981 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2047) 950 1000
Ukrajina Chmelnyckyj-2 1000/320 1985 2004 v provozu (plánované uzavření v roce 2064) 950 1000
Ukrajina Chmelnyckyj-3 1000/320 1986 (2026) stavba zastavena 1990, obnovení výstavby plánováno na rok 2022[23][24], posunuto kvůli ruské invazi na Ukrajinu 950 1000
Ukrajina Chmelnyckyj-4 1000/320 1987 ? stavba zastavena 1990, plánována demolice a výstavba nového bloku 950 1000
Česko Dukovany-1 440/213 1979 1985 v provozu (plánované uzavření v roce 2045); modernizace 2011 470 500
Česko Dukovany-2 440/213 1979 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2046); modernizace 2012 470 500
Česko Dukovany-3 440/213 1979 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2046); modernizace 2009 470 500
Česko Dukovany-4 440/213 1979 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2047)[25]; modernizace 2010 470 500
Uzbekistán Džizak-1 1200/? ? 2028 podepsána smlouva o výstavbě dvou ruských reaktorů o výkonu 1200 MW[26][27] 1114 1200
Uzbekistán Džizak-2 1200/? ? 2029 podepsána smlouva o výstavbě dvou ruských reaktorů o výkonu 1200 MW[26][27] 1114 1200
Egypt El-Dabaa-1 1200/529 2022 2026 v roce 2017 podepsána smlouva, ve výstavbě 1114 1200
Egypt El-Dabaa-2 1200/529 2022 2027 v roce 2017 podepsána smlouva, ve výstavbě 1114 1200
Egypt El-Dabaa-3 1200/529 2023 2028 v roce 2017 podepsána smlouva, ve výstavbě 1114 1200
Egypt El-Dabaa-4 1200/529 2024 2029 v roce 2017 podepsána smlouva, ve výstavbě 1114 1200
Německo Greifswald-1 440/230 1970 1973 uzavřena v roce 1990 408 440
Německo Greifswald-2 440/230 1970 1974 uzavřena v roce 1990 408 440
Německo Greifswald-3 440/230 1972 1977 uzavřena v roce 1990 408 440
Německo Greifswald-4 440/230 1972 1979 uzavřena v roce 1990 408 440
Německo Greifswald-5 440/213 1976 1989 uzavřena v roce 1989 408 440
Německo Greifswald-6 440/213 1976 - uzavřena v roce 1989 (dostavěna, ale nikdy nespuštěna) 408 440
Německo Greifswald-7 440/213 1978 - výstavba zrušena v roce 1990 408 440
Německo Greifswald-8 440/213 1978 - výstavba zrušena v roce 1990 408 440
Finsko Hanhikivi-1 1200/522 (2023) - výstavba zrušena v roce 2022[28] 1114 1200
Rusko Chabarovsk-1 S-600 ? 2036 ? 600
Rusko Chabarovsk-2 S-600 ? 2039 ? 600
Ukrajina Jihoukrajinská-1 1000/302 1977 1982 v provozu (plánované uzavření v roce 2042) 950 1000
Ukrajina Jihoukrajinská-2 1000/338 1979 1985 v provozu (plánované uzavření v roce 2045) 950 1000
Ukrajina Jihoukrajinská-3 1000/320 1985 1989 v provozu (plánované uzavření v roce 2049) 950 1000
Ukrajina Jihoukrajinská-4 1000/320 1987 - výstavba zrušena v roce 1989, nedostatečné chladicí možnosti 950 1000
Jordánsko Jordánsko-1 1000/412 nebo 392[29] (2016) (2021) 2011 podepsána smlouva [30], 2018 plán zrušen [31] ? 1000
Jordánsko Jordánsko-2 1000/412 nebo 392[29] (2020) (2025) 2011 podepsána smlouva [30], 2018 plán zrušen [31] ? 1000
Kuba Juragua-1 440/318 1983 - výstavba zastavena v roce 1992, zrušena 2000 417 440
Kuba Juragua-2 440/318 1985 - výstavba zastavena v roce 1992, zrušena 2000 417 440
Kuba Juragua-3 440/318 - - přípravy na stavbu zrušeny v roce 1992 408 440
Kuba Juragua-4 440/318 - - přípravy na stavbu zrušeny v roce 1992 408 440
Rusko Kalinin-1 1000/338 1977 1984 v provozu (licence do roku 2045) 950 1000
Rusko Kalinin-2 1000/338 1982 1986 v provozu (licence do roku 2046) 950 1000
Rusko Kalinin-3 1000/320 1985 2004 v provozu (licence do roku 2064) 950 1000
Rusko Kalinin-4 1000/320 1986 2011 v provozu (licence do roku 2071) 950 1000
Rusko Kaliningrad-1 1200/491 2012 ? stavba pozastavena, uvažováno o změně projektu 1080 1170
Rusko Kaliningrad-2 1200/491 - ? stavba pozastavena, uvažováno o změně projektu 1080 1170
Rusko Kola-1 440/230 1970 1973 v provozu (licence do roku 2033) 411 440
Rusko Kola-2 440/230 1973 1974 v provozu (licence do roku 2034) 411 440
Rusko Kola-3 440/213 1977 1981 v provozu (licence do roku 2041) 411 440
Rusko Kola-4 440/213 1976 1984 v provozu (licence do roku 2044) 411 440
Rusko Kola II-1 S-600 2028 2034 plánováno[32][33] ? 600
Rusko Kola II-2 S-600  ? 2037 plánováno ? 600
Rusko Kola II-3 S-600  ? 2040 plánováno ? 600
Bulharsko Kozloduj-1 440/230 1970 1974 uzavřena v roce 2002 408 440
Bulharsko Kozloduj-2 440/230 1970 1975 uzavřena v roce 2002 408 440
Bulharsko Kozloduj-3 440/230 1973 1980 uzavřena v roce 2006 408 440
Bulharsko Kozloduj-4 440/230 1973 1982 uzavřena v roce 2006 408 440
Bulharsko Kozloduj-5 1000/320 1980 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2047) 953 1000
Bulharsko Kozloduj-6 1000/320 1982 1991 v provozu (plánované uzavření v roce 2051) 953 1000
Ukrajina Krim-1 1000/320 1982 - stavba zastavena roku 1989, v roce 2000 elektrárna zrušena, 2021 zdemolována 950 1000
Ukrajina Krim-2 1000/320 - - stavba zastavena roku 1989, v roce 2000 elektrárna zrušena, 2021 zdemolována 950 1000
Ukrajina Krim-3 1000/320 - - plán na výstavbu zrušen v roce 1989 950 1000
Ukrajina Krim-4 1000/320 - - plán na výstavbu zrušen v roce 1989 950 1000
Indie Kúdankulam-1 1000/412 2002 2013 v provozu (plánované uzavření v roce 2073) 917 1000
Indie Kúdankulam-2 1000/412 2002 2014 v provozu (plánované uzavření v roce 2074) 917 1000
Indie Kúdankulam-3 1000/412M 2017 2024 ve výstavbě 917 1000
Indie Kúdankulam-4 1000/412M 2017 2025 ve výstavbě 917 1000
Indie Kúdankulam-5 1000/412M 2021 2028 ve výstavbě 917 1000
Indie Kúdankulam-6 1000/412M 2021 2029 ve výstavbě 917 1000
Indie Kúdankulam-7 1200/? ? ? navrhnuto 917 1000
Indie Kúdankulam-8 1200/? ? ? navrhnuto 917 1000
Rusko Kursk II-1 1300/510K 2018 2025[34] ve výstavbě 1115 1255
Rusko Kursk II-2 1300/510K 2019 2026 ve výstavbě 1115 1255
Rusko Kursk II-3 1300/510K ? 2031 plánováno 1115 1255
Rusko Kursk II-4 1300/510K ? 2034 plánováno 1115 1255
Rusko Leningrad II-1 1200/491 2008 2017 v provozu (plánované uzavření v roce 2117)[35] 1085 1170
Rusko Leningrad II-2 1200/491 2009 2020 v provozu (plánované uzavření v roce 2120)[35] 1085 1170
Rusko Leningrad II-3 1200/491 2024[36] 2030[37] ve výstavbě 1150 1199
Rusko Leningrad II-4 1200/491 2025 2032 přípravné práce 1085 1170
Finsko Loviisa-1 440/311 1971 1977 v provozu (plánované uzavření v roce 2037) 488 510
Finsko Loviisa-2 440/311 1972 1980 v provozu (plánované uzavření v roce 2040) 488 510
Arménie Mecamor-1 440/270 1973 1979 uzavřena po zemětřesení v roce 1989 bez možnosti restartu - metalografické testy na parogenerátorech 376 408
Arménie Mecamor-2 440/270 1975 1980 v provozu (uzavřena v roce 1989, znovu spuštěna 1995, plánované odstavení v roce 2036)[38] 376 408
Arménie Mecamor-3 1200/392 2026 plánováno 1060 1200
Slovensko Mochovce-1 440/213 1983 1998 v provozu (plánované uzavření v roce 2058) 470 500
Slovensko Mochovce-2 440/213 1983 1999 v provozu (plánované uzavření v roce 2059) 470 500
Slovensko Mochovce-3 440/213 1987 2023[39] v provozu (plánované uzavření v roce 2083) 440 471
Slovensko Mochovce-4 440/213 1987 2025 ve výstavbě 440 471
Indonésie Muria-1 1200/? ? ? plánováno 1060 1200
Indonésie Muria-2 1200/? ? ? plánováno 1060 1200
Indonésie Muria-3 1200/? ? ? plánováno 1060 1200
Indonésie Muria-4 1200/? ? ? plánováno 1060 1200
Vietnam Ninh Thuan-1 1000/428 - - plán na výstavbu zrušen v roce 2016[40] 950 1000
Vietnam Ninh Thuan-2 1000/428 - - plán na výstavbu zrušen v roce 2016 950 1000
Rusko Novočerkassk-1 1300/? ? 2036 plánováno 1115 1255
Rusko Novočerkassk-2 1300/? ? 2038 plánováno 1115 1255
Rusko Novovoroněž-1 210 1957 1964 uzavřena v roce 1988 197 210
Rusko Novovoroněž-2 365 1964 1969 uzavřena v roce 1990 336 365
Rusko Novovoroněž-3 440/179 1967 1971 uzavřena 25. 12. 2016 385 417
Rusko Novovoroněž-4 440/179 1967 1972 uzavřena v roce 2017, prodloužena životnost v roce 2018, (plánované uzavření 2033) 385 417
Rusko Novovoroněž-5 1000/187 1974 1980 v provozu (plánované uzavření v roce 2040) 950 1000
Rusko Novovoroněž II-1 1200/392M 2008 2017 v provozu (plánované uzavření v roce 2117)[35] 1114 1200
Rusko Novovoroněž II-2 1200/392M 2009 2019 v provozu (plánované uzavření v roce 2119)[35] 1114 1200
Rusko Novovoroněž II-3 1300/510 ? 2037 plánováno 1115 1255
Rusko Novovoroněž II-4 1300/510 ? ? plánováno 1115 1255
Ukrajina Oděsa-1 1000/320 1980 - výstavba zrušena v roce 1986 900 940
Ukrajina Oděsa-2 1000/320 1982 - výstavba zrušena v roce 1986 900 940
Bělorusko Ostrovets-1 1200/491 2013 2020 v provozu 1109 1194
Bělorusko Ostrovets-2 1200/491 2014 2023 v provozu od 13. 5. 2023 1109 1194
Maďarsko Paks-1 440/213 1974 1982 v provozu (plánované uzavření v roce 2042) 470 500
Maďarsko Paks-2 440/213 1974 1984 v provozu (plánované uzavření v roce 2044) 473 500
Maďarsko Paks-3 440/213 1979 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2046) 473 500
Maďarsko Paks-4 440/213 1979 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2047) 473 500
Maďarsko Paks-5 1200/527 ? 2027 uzavřena smlouva na stavbu, zajištěno financování [41] 1109 1194
Maďarsko Paks-6 1200/527 ? 2027 uzavřena smlouva na stavbu, zajištěno financování [41] 1109 1194
Rusko Primorsk-1 S-600 ? 2039 plánováno ? 600
Rusko Primorsk-2 S-600 ? 2042 plánováno ? 600
Německo Rheinsberg-1 70 1960 1966 uzavřena v roce 1990 62 70
Bangladéš Ropur-1 1200/523 2017 2023 ve výstavbě, v roce 2011 podepsána smlouva, roku 2013 zajištěno financování [42] 1050 1150
Bangladéš Ropur-2 1200/523 2018 2024 ve výstavbě, v roce 2011 podepsána smlouva, roku 2013 zajištěno financování [42] 1050 1150
Rusko Rostov-1 1000/320 1981 2001 v provozu (plánované uzavření v roce 2061) 950 1000
Rusko Rostov-2 1000/320 1983 2010 v provozu (plánované uzavření v roce 2070) 950 1000
Rusko Rostov-3 1000/320 2009 2015 v provozu (plánované uzavření v roce 2075) 1011 1070
Rusko Rostov-4 1000/320 2010 2018 v provozu (plánované uzavření v roce 2078) 1011 1070
Ukrajina Rovno-1 440/213 1973 1980 v provozu (plánované uzavření v roce 2040) 381 420
Ukrajina Rovno-2 440/213 1973 1981 v provozu (plánované uzavření v roce 2041) 376 415
Ukrajina Rovno-3 1000/320 1980 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2046) 950 1000
Ukrajina Rovno-4 1000/320 1986 2004 v provozu (plánované uzavření v roce 2064) 950 1000
Ukrajina Rovno-5 1000/320 - - plánovaná stavba zrušena v roce 1990 950 1000
Ukrajina Rovno-6 1000/320 - - plánovaná stavba zrušena v roce 1990 950 1000
Rusko Smolensk II-1 1300/510 ? 2033 plánováno 1115 1255
Rusko Smolensk II-2 1300/510 ? 2034 plánováno 1115 1255
Rusko Smolensk II-3 1300/510 ? ? plánováno 1115 1255
Rusko Smolensk II-4 1300/510 ? ? plánováno 1115 1255
Německo Stendal-1 1000/320 1982 - výstavba zrušena v roce 1991 900 970
Německo Stendal-2 1000/320 1984 - výstavba zrušena v roce 1991 900 970
Německo Stendal-3 1000/320 - - plán na výstavbu zrušen v roce 1991 950 1000
Německo Stendal-4 1000/320 - - plán na výstavbu zrušen v roce 1991 950 1000
Rusko Tatarstán-1 1000/320 1987 (1992) stavba zastavena roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[20] 950 1000
Rusko Tatarstán-2 1000/320 1988 (1994) stavba zastavena roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[20] 950 1000
Rusko Tatarstán-3 1000/320 - - stavba nezahájena, projekt zrušen roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[20] 950 1000
Rusko Tatarstán-4 1000/320 - - stavba nezahájena, projekt zrušen roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[20] 950 1000
Česko Temelín-1 1000/320Č 1987 2000 v provozu (plánované uzavření v roce 2060 nebo 2080)[43] 1026 1080
Česko Temelín-2 1000/320Č 1987 2002 v provozu (plánované uzavření v roce 2062 nebo 2082)[43] 1026 1080
Česko Temelín-3 1000/320Č - - v březnu 1990 stavba zastavena, dostavba s jiným typem reaktoru plánována po dostavbě Dukovan 892 972
Česko Temelín-4 1000/320Č - - v březnu 1990 stavba zastavena, dostavba s jiným typem reaktoru plánována po dostavbě Dukovan 892 972
Čína Tianwan-1 1000/428 1999 2006 v provozu (plánované uzavření v roce 2066) 933 1000
Čína Tianwan-2 1000/428 2000 2007 v provozu (plánované uzavření v roce 2067) 933 1000
Čína Tianwan-3 1000/428M 2012 2017 v provozu (plánované uzavření v roce 2077) 990 1060
Čína Tianwan-4 1000/428M 2013 2018 v provozu (plánované uzavření v roce 2078) 990 1060
Čína Tianwan-7 1200/491 2021[44] 2027 ve výstavbě 1150 1200
Čína Tianwan-8 1200/491 2022 2028 ve výstavbě 1150 1200
Čína Xudabao-3 1200/491 2021[44] 2027 ve výstavbě 1150 1200
Čína Xudabao-4 1200/491 2022 2028 ve výstavbě 1150 1200
Ukrajina Záporoží-1 1000/320 1980 1984 v provozu (plánované uzavření v roce 2044) 950 1000
Ukrajina Záporoží-2 1000/320 1981 1985 v provozu (plánované uzavření v roce 2045) 950 1000
Ukrajina Záporoží-3 1000/320 1982 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2046) 950 1000
Ukrajina Záporoží-4 1000/320 1983 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2047) 950 1000
Ukrajina Záporoží-5 1000/320 1985 1989 v provozu (plánované uzavření v roce 2049) 950 1000
Ukrajina Záporoží-6 1000/320 1986 1995 v provozu (plánované uzavření v roce 2055) 950 1000
Polsko Żarnowiec-1 440/213 1983 - výstavba zrušena v roce 1990 (obnova s jinými reaktory je plánována) 440 465
Polsko Żarnowiec-2 440/213 1983 - výstavba zrušena v roce 1990 440 465
Polsko Żarnowiec-3 440/213 - - plánovaná výstavba zrušena v roce 1990 440 465
Polsko Żarnowiec-4 440/213 - - plánovaná výstavba zrušena v roce 1990 440 465
Legenda: v provozu uzavřena ve výstavbě/plánováno navrhnuto výstavba zrušena
Stát v provozu uzavřeno ve výstavbě výstavba zrušena
Rusko 22 3 2 10
Ukrajina 15 0 1 15
Česko 6 0 0 2
Maďarsko 4 0 2 0
Slovensko 4 2 2 0
Čína 4 0 4 0
Indie 2 0 4 0
Finsko 2 0 0 1
Bulharsko 2 4 0 2
Írán 1 0 2 0
Arménie 1 1 0 0
Turecko 0 0 4 0
Bělorusko 2 0 0 0
Vietnam 0 0 0 2
Bangladéš 0 0 2 0
Jordánsko 0 0 0 2
Polsko 0 0 0 4
Kuba 0 0 0 4
Německo 0 7 0 6
CELKEM: 56 16 42 41
VVER-210 2 1,3 %
VVER-365 1 0,7 %
VVER-440 48 31,0 %
VVER-1000 83 53,5 %
VVER-1200 19 12,3 %
VVER-1300 2 1,3 %

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
Galerie provozovaných reaktorů
JE Balakovo VVER-1000
Rusko JE Balakovo VVER-1000
JE Rovno VVER-1000
Ukrajina JE Rovno VVER-1000
JE Chmelnyckyj VVER-1000
Ukrajina JE Chmelnyckyj VVER-1000
JE Balakovo VVER-1000
Rusko JE Balakovo VVER-1000
Galerie elektráren ve výstavbě
JE Leningrad VVER-1200
Rusko JE Leningrad VVER-1200
JE Novovoroněž VVER-1200
Rusko JE Novovoroněž VVER-1200
JE Novovoroněž VVER-1200
Rusko JE Novovoroněž VVER-1200
JE Kúdankulam VVER-1000
Indie JE Kúdankulam VVER-1000
Galerie zrušených elektráren
JE Stendal VVER-1000
Německo JE Stendal VVER-1000
JE Żarnowiec VVER-440
Polsko JE Żarnowiec VVER-440
JE Juragua VVER-440
Kuba JE Juragua VVER-440
JE Greifswald VVER-440
Německo JE Greifswald VVER-440

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Archivovaná kopie. entrac.iaea.org [online]. [cit. 2012-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-04. 
  2. ↑ Archivovaná kopie. paksnuclearpowerplant.com [online]. [cit. 10-01-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-03-2010. 
  3. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2020-02-06 [cit. 2022-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-06. 
  4. ↑ ️On the referendum on the construction of a nuclear power plant in Kazakhstan - Pravda EN. news-pravda.com [online]. 2024-06-29 [cit. 2024-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ WWER-1000 – Nucleopedia. de.nucleopedia.org [online]. [cit. 2021-06-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ Kernkraftwerk Rostow – Nucleopedia. de.nucleopedia.org [online]. [cit. 2021-06-05]. Dostupné online. 
  7. ↑ http://www.neimagazine.com/journals/Power/NEI/October_2009/attachments/Tables.pdf[nedostupný zdroj]
  8. ↑ V Novovoroněžské JE-II začalo spouštění dalšího bloku VVER-1200 generace III  :: Přinášíme vám informace, které dávají smysl. www.casopisczechindustry.cz [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ Nejmodernější reaktor VVER-1200, jedna z variant pro Česko, je v provozu. old.allforpower.cz [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  10. ↑ Jak souvisí fenomén černé labutě s jadernou elektrárnou?. www.mmspektrum.com [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  11. ↑ [email protected], Sabre, www sabre cz, e-mail:. Evoluce ruských tlakovodních reaktorů | Technický týdeník. www.technickytydenik.cz. Dostupné online [cit. 2020-11-19]. 
  12. ↑ ŠKODA JS - MIR.1200 [online]. [cit. 2014-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-24. 
  13. ↑ Bělorusko začalo s navážením paliva do prvního reaktoru. Spustí jaderné elektrárny Astravec | Energetika. Lidovky.cz [online]. 2020-08-07 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  14. ↑ Rusové dostavují elektrárnu v Bělorusku. Otevře jim cestu do Evropy?. iDNES.cz [online]. 2020-02-24 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  15. ↑ Euro.cz [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  16. ↑ Nuclear Power in Russia | Russian Nuclear Energy - World Nuclear Association. www.world-nuclear.org [online]. [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. 
  17. ↑ WWER-1800 – Nucleopedia. de.nucleopedia.org [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b c d A Review of Akkuyu NPP Project in Turkey After Fukushima Daiichi Accident [online]. [cit. 2012-08-15]. Dostupné online. 
  19. ↑ First concrete poured for Akkuyu unit 3 : New Nuclear - World Nuclear News. world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b c d e f g h i j RUSSIAN. www-pub.iaea.org [online]. [cit. 2021-05-13]. Dostupné online. 
  21. ↑ Губернатор рассказал о перспективах строительства новых блоков БалАЭС. СарБК [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  22. ↑ Jaderné elektrárny ze zakonzervovaných stavenišť. www.mmspektrum.com [online]. [cit. 2020-12-31]. Dostupné online. 
  23. ↑ Construction work resumes on Khmelnitsky units : New Nuclear - World Nuclear News. www.world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  24. ↑ "Энергоатом" рассчитывает запустить 14 новых энергоблоков на украинских АЭС до 2040. ukranews_com [online]. 2021-11-22 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (rusky) 
  25. ↑ Dukovany, Dukovany, kdeže jste aneb malý jaderný výhled do roku 2037 - Peak.cz. Peak.cz – peníze, ekonomika, analýzy, komentáře [online]. 2020-02-19 [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. 
  26. ↑ a b Uzbekistan Uranium - World Nuclear Association. world-nuclear.org [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b Uzbekistan to build nuclear power plant in Jizzakh region. Energy Central [online]. 2019-05-31 [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Fennovoima has terminated the contract for the delivery of the Hanhikivi 1 nuclear power plant with Rosatom. Fennovoima [online]. [cit. 2022-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-02. (anglicky) 
  29. ↑ a b Nuclear Power in Jordan - World Nuclear Association. world-nuclear.org [online]. [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. 
  30. ↑ a b Rosatom Wins Tender To Build Jordan’s First Nuclear Plant
  31. ↑ a b Jordan turns down a Rosatom plant, but dangles possible small reactor collaboration with Russia
  32. ↑ Kola II construction to start in 2028 : New Nuclear - World Nuclear News. world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2021-07-02]. Dostupné online. 
  33. ↑ Начало строительства Кольской АЭС-2 намечено на 2028 год. Атомная энергия 2.0 [online]. 2021-06-18 [cit. 2021-07-02]. Dostupné online. (rusky) 
  34. ↑ На стройплощадке Курской АЭС-2 подвели итоги работы за год. Атомная энергия 2.0 [online]. 2021-12-29 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. (rusky) 
  35. ↑ a b c d New material promises 120-year reactor lives - World Nuclear News. www.world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2022-01-14]. Dostupné online. 
  36. ↑ First concrete poured at Leningrad 7 : New Nuclear - World Nuclear News. world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  37. ↑ Росатом планирует начать строительство второй очереди Ленинградской АЭС-2 в 2024 году. Атомная энергия 2.0 [online]. 2022-07-11 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (rusky) 
  38. ↑ Russia To Help Extend Armenian Nuclear Station’s Life Until 2036. «Ազատ Եվրոպա/Ազատություն» ռադիոկայան [online]. [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. (arménsky) 
  39. ↑ Mochovce 3 supplies first electricity to grid : New Nuclear - World Nuclear News. www.world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  40. ↑ Vietnam abandons plan for first nuclear power plants. Reuters. 2016-11-22. Dostupné online [cit. 2021-12-29]. (anglicky) 
  41. ↑ a b Jedinou maďarskou jadernou elektrárnu zaplatí Rusové [online]. [cit. 2014-02-14]. Dostupné online. 
  42. ↑ a b Russian loan for Rooppur construction [online]. [cit. 2013-04-08]. Dostupné online. 
  43. ↑ a b Jak dlouho provozovat Temelín? Podle ČEZu může dodávat elektřinu do roku 2062. oEnergetice.cz [online]. [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. 
  44. ↑ a b Work starts on new Tianwan and Xudabao units : New Nuclear - World Nuclear News. world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Bedřich Heřmanský, Ivan Štoll: Energie pro 21. století, ČVUT 1992

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ruské jaderné reaktory
Tlakovodní
Varné
Množivé
Jiné
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=VVER&oldid=24188555“